V České republice najdete celou řadu zajímavých výjezdů, které můžete absolvovat na kolečkových lyžích. Nedají se však srovnat s italskými velikány, jenž vám nabídnou z alpských vrcholů exkluzivní výhledy.

Itálie láká turisty nejen k moři, ale i do dechberoucích alpských scenérií. Země, která nabízí skvělé jídlo, kávu, stylové ubytování za rozumné ceny a je od nás poměrně snadno dostupná. Vydejte se objevovat krásy okolí Livigna a Bormia na kolečkových lyžích…

Passo Eira (délka 6 km/převýšení 370 m)

Kdo nechce jezdit jen rovinky na cyklostezce v Livignu podél potoka, může si dát nenáročný krátký výjezd na kolcích do nejbližšího kopce směrem na Bormio.

Vyjíždí se od kruhového objezdu blíže k městu, kam se dá dojet po cyklostezce. Povrch asfaltky je první kilometr průměrný, ale poté už je vozovka v dobrém stavu. Jedná se o nejvíce frekventovanou silnici do i z města, takže více pozornosti neuškodí, avšak silnice je dostatečně široká.

Stoupání je mírné, asi kolem 5 %, a dost často i na hranici soupaže. Jedná se o krátký výjezd do 40 minut. Nahoře po hřebeni severním směrem můžete absolvovat asi 2km pěší procházku kolem křížů s nádhernými výhledy po okolí – masiv Bernina, Pizo Tresero ad.

Passo Forcola 2 315m (10 km/450 m)

Z okrajové části Livigna tu máme krátký nenáročný výjezd na Forcolu. První 3 km můžete jet po souběžné cyklostezce, ze které se poměrně komplikovaně napojíte na hlavní silnici, takže je skoro lepší jet po hlavní silnici.

Povrch je až moc hladký a hole občas dost kloužou. Kdo se chce ještě vrátit se zcela bezpečným sjetím zpět na lyžích, otočte už na 5. km.

Silnice je široká s nárazově silným provozem, ve kterém občas příčně přes silnici přecházejí i krávy. V horní třetině stoupání jsou čtyři polotunely s hrubým asfaltem uvnitř, před nimi je možné ve stráni zahlédnout sviště.

Stoupání je mírné asi do 6 %, protijedoucí lyžaře jedoucí skoro padesátkou jen obdivuji. Přímo na vrcholu passa jsou dvě restaurace a celnice.

Čtěte také: Nejlepších 5 míst, kam vyrazit na letní soustředění

Passo del Mortirollo (14 km/1180 m)

Na všemi cyklisty obávaný kopec je vhodné vyrazit z Grossia, pod mostem obchvatové hlavní silnice, kde se dá rovnou i parkovat. Hned zkraje začíná nekompromisní konstantní stoupání, které tahá za nohy.

Mortirollo (1852m) není nijak mimořádně hezké ani historicky významné, nejsou tu ani výrazné krajinné prvky. Je téměř celé ukryté v lesích, klikatí se vzhůru přes téměř 40 vlásenek z převýšením 1180m, asfaltka v některých místech není zrovna špičkové kvality.

Provoz z Grossia je na vedlejší silnici minimální, touto nejnáročnější cestou na vrchol je jen několik málo výhledů do krajiny a pár stavení. Průměrné stoupání je necelých 10 %, ale jsou tu i delší úseky 14% i 16% ve špičce uváděné zpravidla na malých cedulích po kilometru.

Nejtěžší pasáž je za polovinou ve vesničce Mazzo, ale ani další úseky k vrcholu nejsou zadarmo. Výjezd na kolcích v kuse nahoru je docela náročný, takže je dobré nepřepálit začátek a snažit se při výjezdu odpočívat, když stoupání klesne na 10%. Jízda je ale také především o hlavě, pokud sem nejdete s úmyslem to vyjet, nemá cenu to zkoušet. Vyjít se to samozřejmě dá vždycky, ale dost si zkazíte průměr. Rozhodně se dá výjezd vyjet, takže doporučuju vyzkoušet, co ve vás je.

Nahoře je nový kamenný bod a bouda se záchodem a umyvadlem.

Passo Gavia 2 652m (16,5 km/1 250 m)

Můžete odstartovat od cedule označující konec města Ponte di Legno, pozvolna několik km údolím proti proudu místní říčky – zatím po slušném asfaltu do S. Apollonia, odkud se silnice začíná pořádně zvedat.

Jakmile začne modřínový les, konstantní stoupání nabírá na intenzitě (14%). V kopci nejsou pasáže na odpočinek, což prakticky neposkytuje žádnou rezervu na zvýšení průměrné rychlosti.

Je třeba zpozornět a bedlivě si hlídat projíždějící auta před i za sebou, protože silnice se zužuje na 2,5 m. Avšak ani tento fakt nebrání nervózním motorářům v předjíždění v nepřehledných zatáčkách. Občas i auta mají velký problém se proti sobě vůbec vyhnout a výjimkou není zastavení auta v úzké nepřehledné zatáčce.

Kvalita silnice směrem nahoru se postupně zhoršuje a podélných prasklin přibývá. Nepříjemná je jízda neosvětleným tunelem a nad ním se nahoru otevírá pohled, který si nepřejeme vidět – klikatící se silnička ve skalách vedoucí kamsi nahoru. Tři km zbývají do konce.

Silnice je ke konci opravdu nekvalitní. Díry ve vozovce, které jsou jen výjimečně opraveny betonem nebo asfaltem. Nekvalitní povrch však vynahradí skvělé výhledy z vrcholu na okolní třiapůltisícové kopce a konstatování, že se tento náročný výjezd dá zvládnout po fyzické stránce celkem dobře.

Passo Stelvio (24 km/1800 m)

Nejtěžší výjezd na nejznámější passo v Alpách je z východní strany kopce, z vesnice Prato allo Stelvio.

Po prvním kilometru stoupáte v mírném sklonu. Na 5. km je velká křižovatka, odkud se vydáte sevřeným údolím proti proudu říčky. Vesnička Trafo na 10. kilometru s kostelíkem, nad níž se tyčí skoro čtyřtisícový zasněžený masiv Ortler poskytuje nevšední podívanou.

Začínají nekonečné zatáčky a sklon se blíží k 12 %. Až na 13. km se jede v lese, odkud se otevře široký výhled, jenž člověk snad nikdy nechce vidět – pohled k vrcholu Stelvia a pod ním klikaticí se množství serpentin. Jediné pozitivní je, že v podvečer začíná výrazněji slábnout provoz.

Tento článek byl aktualizován. Poprvé vyšel na bezky.net v srpnu 2019.