Tušíte, co je VO₂ max a proč je tak důležité právě pro běžce na lyžích? Jaké jsou světové statistiky napříč sporty a pohlavími? Dokážou laufaři při soupaži dosáhnout své maximální spotřeby kyslíku? Pojďme se na VO₂ max podívat komplexním pohledem.

VO₂ max, tedy schopnost přijímat kyslík, je nezbytná ve všech vytrvalostních sportech, protože patří mezi fyzicky nejnáročnější aktivity, kterým se člověk může věnovat. V běhu na lyžích je nutné zapojit celé tělo a svalstvo, aby se člověk mohl pohybovat vpřed. A nepracuje jen tělo. Optimálně musí fungovat také metabolismus a spotřeba kyslíku pak jede na plné obrátky.

Co je VO₂ max?

Je zřejmé, že čím rychleji se pohybujete, tím náročnější je výkon. Svaly totiž s rostoucím tempem potřebují více kyslíku. Elitní závodníci se s tímto pocitem nepohodlí setkávají v každém závodě, ale zároveň může být i návykový. Tlačit se až na své krajní hranice je totiž klíčem ke všem vytrvalostním sportům.

Maximální spotřeba kyslíku je měřítkem fyzické výkonnosti sportovce a nejčastěji se označuje jako VO₂ max. Špičkoví běžci na lyžích jsou známí velmi vysokými hodnotami VO₂ max, protože povaha tohoto sportu vyžaduje mimořádnou schopnost využívat kyslík.

Pro některé čtenáře může být pojem VO₂ max stále nejasný. Jde o maximální množství kyslíku, které je tělo schopno přijmout a využít během stupňovaného zátěžového testu, při němž se intenzita postupně zvyšuje. Název pochází ze tří zkratek: „V“ znamená objem, „O₂“ kyslík a „max“ maximální.

Čtěte také: Biatlonista odhaluje šílené hodnoty VO₂MAX

Různé způsoby vyjádření hodnoty

Maximální spotřeba kyslíku odráží stav kardiovaskulární a dechové kondice jedince, což je zásadní faktor vytrvalostní výkonnosti při dlouhodobé fyzické zátěži. VO₂ max se udává buď jako absolutní hodnota v litrech kyslíku za minutu (L/min), nebo jako relativní hodnota v mililitrech kyslíku na kilogram tělesné hmotnosti za minutu (ml/(kg·min)). Druhý způsob se často používá pro srovnání výkonnosti mezi vytrvalostními sportovci.

Průměrný, netrénovaný, ale zdravý muž má VO₂ max přibližně 35–40 ml/(kg·min). Průměrná, netrénovaná, ale zdravá žena se pohybuje kolem 27–31 ml/(kg·min). Tyto hodnoty lze zlepšit tréninkem a s věkem obvykle klesají, nicméně tréninkový efekt je velmi individuální. Někomu se VO₂ max zvyšuje poměrně snadno, zatímco jiní na trénink nereagují tak výrazně.

Tato schopnost je zčásti geneticky daná, ale každý může svou schopnost přijímat kyslík zlepšit pravidelnou fyzickou aktivitou.

Statistiky v průběhu let

Podle dlouhodobých statistik dosáhl norský běžec na lyžích Bjørn Dæhlie jedné z nejvyšších známých hodnot VO₂ max – 96 ml/(kg·min). Pětinásobný vítěz Tour de France Miguel Indurain měl údajně v nejlepších letech hodnotu 88,0. Norský cyklista Oskar Svendsen zaujal už jako osmnáctiletý, když mu bylo v roce 2012 naměřeno VO₂ max 97,5 ml/(kg·min).

Je důležité si uvědomit, že v některých vytrvalostních sportech, například ve veslování, mají sportovci výrazně vyšší tělesnou hmotnost než běžci na lyžích. To znamená, že jejich relativní VO₂ max na kilogram hmotnosti může být nižší, zatímco absolutní VO₂ max v litrech bývá výrazně vyšší. Například britský veslař Sir Matthew Pinsent měl podle dostupných údajů VO₂ max 7,5 L/min.

Také Juha Mieto dosáhl jedné z nejvyšších hodnot ve světě běhu na lyžích: 7,49 L/min v Jyväskylä v roce 1984. Téměř stejné hodnoty dosáhl už ve 23 letech při testu ve Stockholmu v roce 1973.

Tehdy byl čerstvým trojnásobným mistrem Finska, měřil 196 cm a vážil 96 kg. Kvůli své vysoké tělesné hmotnosti však nikdy nedosáhl absolutní světové špičky.

Čtěte také: Změnil trénink: zvýšil VO2max ze 71 na 81,5 za půl roku

Maratonkyně na vrcholu mezi ženami

Jaké jsou hodnoty v kategorii žen? Kdo má nejvyšší zaznamenanou hodnotu VO₂ max?

Joan Benoit, olympijská vítězka v maratonu z roku 1984, s hodnotou 78,6. Druhá je norská běžkyně na lyžích Bente Skari s hodnotou 76,6. Charlotte Kalla a Marit Bjørgen nejsou daleko za nimi – s hodnotami 74, respektive 72.

Také závodníci ze série Ski Classics dosahují velmi vysokých hodnot, přestože dálkové závody kladou na schopnost přijímat kyslík o něco nižší nároky. Petter Eliassen měl ke konci kariéry přibližně 88 ml/(kg·min), Anders Aukland dosáhl podobných hodnot a ani trojnásobný vítěz Ski Classics Andreas Nygaard za nimi příliš nezaostává.

Při testech prováděných čistě soupažnou technikou dosahují závodníci Ski Classics absolutní světové úrovně. Například Eliassenova maximální hodnota při soupaži byla jen o několik málo milimolů nižší než jeho výsledek při běhu s holemi a Nygaard dokonce před několika lety dosáhl v soupažném testu vyšší hodnoty než Eliassen při běhu na pásu.

Odhad hodnot

U mužských běžců na lyžích byly tedy naměřeny hodnoty VO₂ max kolem 90 ml/(kg·min), u některých jedinců dokonce nad touto hranicí. V článku deníku Iltalehti z roku 2018 uvedl trenér Toni Roponen následující orientační rozdělení úrovní příjmu kyslíku:

– rekreačně sportující muž: 40–50,
– vytrvalostní rekreační sportovec: 45–55,
– maratonec kolem tří hodin: 60,
– elitní fotbalista: 60–70 (světová špička kolem 70),
– vytrvalostní sportovec: 60–75,
– elitní vytrvalostní sportovec: 80–90,
– vítěz vytrvalostních disciplín: přes 90 mililitrů.

Jedinečné předpoklady

Tyto vysoké hodnoty jsou samozřejmě dosaženy elitními sportovci s výjimečnými fyzickými předpoklady a dlouhodobou špičkovou přípravou. Průměrný lyžař se však nemusí trápit tím, že by takových hodnot dosahoval. Schopnost přijímat kyslík se zlepšuje tréninkem u každého a pro rekreačního sportovce není nutné se během lyžařských vyjížděk na hodnotu VO₂ max soustředit. Dostatek pohybu s proměnlivou intenzitou spolehlivě vede k dobré kondici.

Pokud je cílem podat lepší výkon, například v dálkových bězích, nebo zlepšit vlastní výsledky, je však rozumné zařadit do tréninkového programu intervalový trénink.

Tento článek byl původně publikován na Maastohiito.com a aktualizován v prosinci 2025.