Po nedávném úspěchu Johana-Olava Botna se znovu začalo mluvit o jedné věci, kterou už nejde přehlížet: biatlonistům při závodech tečou sliny. Proč se to vlastně děje?

Běh na lyžích i biatlon kladou na sportovce extrémní fyzické nároky. Paže, nohy i celý horní trup pracují dlouhou dobu maximální intenzitou. Takto vysoký energetický výdej přímo ovlivňuje i tvorbu slin.

Když se tělo dostane do takzvané „červené zóny“, silně se aktivuje sympatický nervový systém. Ten stimuluje slinné žlázy, které začnou produkovat více slin obohacených o bílkoviny, například MUC5B. Sliny jsou pak hustší, vysvětlují vědci.

Zároveň sportovci dýchají téměř výhradně ústy, aby přijali co nejvíce kyslíku. Studený vzduch ale ústa vysušuje, takže sliny jsou ještě koncentrovanější. Někteří sportovci navíc sliní více než jiní.

Nejde tedy o hlen, ale o sliny – i když chlad může způsobit také rýmu, která celý efekt ještě zvýrazní.

Proč si tedy prostě neodplivnou, nepolknou nebo neutřou?

Při takto vysoké intenzitě je i malý pohyb navíc mrháním energie. Biatlonisté se proto raději soustředí na pravidelné dýchání až do cíle, než aby ztratili byť jen desetinu sekundy nebo narušili koncentraci. Výsledkem je, že se sliny hromadí, houstnou a stékají po bradě a obličeji.

Tento jev se neobjevuje jen v běhu na lyžích a biatlonu. Vyskytuje se také v dalších vytrvalostních sportech, například v maratonu nebo triatlonu. U zimních disciplín je ale výraznější kvůli chladu, délce závodu a jeho intenzitě.

Míra slinění je navíc individuální. Záleží na genetice, hydrataci, toleranci extrémní zátěže i na technice dýchání. I proto se může zdát, že někteří sportovci sliní více než jiní.

Čtěte také – VO₂ max: Spotřeba kyslíku zůstává nejdůležitější zbraní lyžaře