Tréninkové trendy se rychle šíří mezi rekreačními i elitními sportovci. Oborníci však varují, že jejich přínos je omezený, a před nadcházející sezónou doporučují opatrnost.

Stále více rekreačních i vrhcholových sportovců experimentuje s tréninky v extrémním horku a vlhku. V naději na zvýšení vytrvalosti zařazují tyto tréninky až pětkrát týdně.

Mezi ně patří i úspěšný běžec na lyžích Kasper Herland ze špičkového týmu Team Anlegg Øst Entreprenør. „Tréninku v horku se teď věnuji naplno každý den,“ uvedl Herland pro server Langrenn.com.

Tento pětadvacetiletý závodník z Hemsedalu se hned při svém debutu ve Světovém poháru na pětikilometrové trati na Holmenkollenu dostal mezi pět nejlepších. Potvrzuje, že k trendu tréninku v horku se připojuje čím dál více závodníků.

Souhlasí s tím i bývalý reprezentační trenér Geir Endre Rogn, který se dnes věnuje tréninkovému poradenství pro běžce na lyžích, dálkové běžce a biatlonisty až po úroveň národního týmu. Zkušený kouč pozoruje u svých svěřenců o tento fenomén obrovský zájem.

Co je trénink v horku a pro koho je vhodný?

Teorie spočívá v tom, že tyto bloky vyvolají podobnou reakci krevního obrazu jako pobyt ve vysoké nadmořské výšce – aniž by sportovec musel cestovat do hor. Norská výzkumná centra patří v této metodice k světové špičce. Protokol, ze kterého vychází výzkum na vysoké škole v Lillehammeru, zahrnuje pětitýdenní blok s pěti 50minutovými tréninky týdně při teplotě 40 °C a vysoké vlhkosti vzduchu.

Rogn přiznává, že metoda může mít pozitivní efekt, pokud se provádí precizně a jako součást dlouhodobé přípravy. Sportovec by však kolem sebe měl mít tým, který dokáže sledovat výsledky a včas zachytit varovné signály, pokud by projekt tělu spíše škodil.

„Při tréninku v horku je potřeba mít nastavený podobný systém jako při výškové přípravě. Někteří sportovci se dokonce rozhodují tyto dva podněty kombinovat,“ vysvětluje Rogn:

„Někteří lyžaři absolvují blok tréninku v horku na začátku léta, pak odjedou na výškové soustředění, koncem léta zařadí další tréninkové období „v horku“ a na podzim se do hor vrátí. Tímto způsobem přemostí dlouhé období mezi výškovými pobyty a udrží si požadované adaptace.“

Omezený přínos, značné riziko

Ačkoliv se trénink v horku stal v lyžařské komunitě velkým tématem, Rogn varuje před neuváženým následováním davu.

„Výzkumy ukazují, že trénink v horku sice může mírně zlepšit krevní parametry a vytrvalost – pozorujeme podobné adaptace krve jako ve vysokých nadmořských výškách –, ale tyto efekty jsou natolik malé, že by měl člověk dvakrát zvážit, zda mu to za to stojí,“ říká a dodává:

„Studie z vysoké školy v Lillehammeru sice potvrzují určité pozitivní změny v krvi, ale nejnovější zahraniční výzkumy ukazují, že efekt není nijak výrazný.“

Rogn navíc zdůrazňuje, že horko nenabízí žádné další benefity, které přináší pobyt na horách.

„Trénink v horku vás nepřipraví na závodění ve vysokých výškách. Výškový pobyt navíc představuje vítané narušení stereotypu – odjedete jinam a získáte nové podněty. A co je nejdůležitější: běžci na lyžích i biatlonisté závodí v mrazu. V tomto ohledu není trénink v horku žádnou výhodou,“ dodává.

Hrozba opačného efektu

Rogn upozorňuje, že zařazení tréninku v horku těsně před startem závodní sezóny představuje značné riziko a může vést k poklesu formy.

„U sportovců, kteří už tak trénují na hranici možností, hrozí, že je další zvýšení zátěže dostane na špatnou stranu barikády – do přetrénování,“ říká.

„Vyjet ze zajetých kolejí a zkoušet novinky těsně před sezónou je obecně chyba. Trénovat v horku v době, kdy se tělo musí začít adaptovat na chlad, je kontraproduktivní. Určitě to není něco, do čeho by se měl člověk pouštět na vlastní pěst na podzim. Smysl to dává zvážit spíše na jaře jako součást koncepční přípravy.“

Pro většinu sportovců navíc podle něho existují osvědčené cesty, které přinesou stejné nebo lepší výsledky.

„Hlavním principem tréninku v horku je to, že jednotka zatíží organismus výrazně více než stejný trénink v běžných podmínkách. Pokud ale chcete zvýšit zátěž, je přirozenější sáhnout po prověřených metodách – navýšit objem, zvýšit intenzitu nebo vyrazit na klasické soustředění do hor. Nicméně je skvělé, že se zkoumají nové cesty a získáváme o nich data,“ shrnuje Rogn.

Dvojitý efekt pro cyklisty a běžce

Přestože Rogn před tímto trendem v předsezónní fázi lyžaře varuje, vidí v něm i určitá pozitiva. Pro sportovce, kteří trénují dvakrát denně, může horko zvýšit kvalitu druhé tréninkové jednotky.

„Druhá fáze dne bývá u běžců a biatlonistů často jen udržovací. Trénink v horku může z této fáze vytěžit více, protože tělo dostane vyšší impuls, i když je samotný trénink relativně krátký a lehký,“ říká Rogn a doplňuje:

„Pro časově vytížené hobíky zase představuje možnost, jak efektivně zvýšit zátěž.“

U jiných vytrvalostních sportů pak tato metoda dává ještě větší smysl.

„V cyklistice a atletickém běhu dosáhnete dvojího efektu. Vedle změn v krvi se zároveň připravujete na závody v teplém klimatu. Běžcům to navíc umožňuje zvýšit tréninkovou zátěž, aniž by museli nabíhat další kilometry a přetěžovat pohybový aparát,“ vysvětluje Rogn a uzavírá:

„Jim bych to doporučil vyzkoušet bez obav. U lyžařů jsem ale skeptický, zvláště pokud s tím chtějí začínat teď na podzim. Všechny tyto poznatky je však dobré sledovat – trenéři i sportovci, kteří se chtějí posouvat, by měli mít o nových trendech přehled.“

O autorovi/expertovi:

Geir Endre Rogn je odborným garantem serveru Langrenn.com. Má vysokoškolské vzdělání zaměřené na běžce na lyžích a magisterský titul v oboru koučinku a sportovní psychologie z Norské sportovní univerzity (NIH). Dvě sezóny působil jako hlavní trenér ženské reprezentace Norska v běhu na lyžích, předtím trénoval juniorskou reprezentaci a strávil osm let na sportovním gymnáziu NTG v Geilu. Dnes vede konzultační společnost Topptrent.com a připravuje sportovce od mládežnických kategorií až po absolutní špičku v běhu na lyžích, biatlonu a atletice.

Čtěte také: Co je „heat“ trénink? Je vhodný i pro lyžaře?