Česká biatlonistka Tereza Voborníková má před sebou pestré měsíce plné sportovních i osobních výzev. V upřímném rozhovoru hovoří o tom, jak zvládá skloubit trénink s vysokou školou, kde v současnosti odpočívá její bronzová olympijská medaile a také o blížící se magisterské zkoušce a své budoucnosti.

Tereza Voborníková prožívá náročné léto. Vedle intenzivní přípravy na nadcházející sezónu ji v neděli čeká start na exhibici v Drážďanech, ale také se kvapem blíží zásadní životní milník — dokončení magisterského studia. Jak zvládá skloubit náročný tréninkový dril s vysokou školou a co plánuje, až pověsí lyže na hřebík?

Letní závodní kalendář

Sportovní program Terezy Voborníkové je pro nadcházející týdny plný rozmanitých akcí. Již tuto neděli ji čeká první dospělácká exhibice v kariéře v Drážďanech, na kterou se velmi těší, a v kalendáři má napevno také domácí šampionát na kolečkových lyžích v Letohradu.

Naopak start na říjnovém One Loop festivalu zůstává otevřený – po loňské zkušenosti, ze které nebyla moc nadšená, se jí tam příliš nechce a uvidí, zda to bude povinnost, i když by letos měl být formát trošku jiný.

Slavného letního Blink Festivalu v Norsku se letos nezúčastnila, protože je to daleko a kvalitní trénink si tým udělá doma, přičemž do zahraničí v létě jezdí v podstatě jen do výšky. Lítost vyjádřila nad zrušením klasického Letního mistrovství světa v biatlonu, které nahradila jen exhibice v Mnichově, což je podle ní prostě jen závod v olympijském parku po rovince okolo jezírka a nic víc.

Čtěte také: Letní biatlonová elita míří do Drážďan, včetně českých nadějí. Přenos vysílá ČT sport

Tréninkové extrémy neplánuje

V tréninkové přípravě se Tereza zásadně vymezuje vůči novodobému trendu extrémních výzev. „Dneska je ohromný trend, že sportovci dělají extrémní věci. Aby některé mladé holky jezdily stovku na kolečkových lyžích každý týden, to mi přijde… Ať to dělají, ale já to dělat nebudu, pro náš sport to není potřeba.“

Jednu výzvu sice se svým přítelem a biatlonistou Mikulášem Karlíkem plánovala, ale nakonec se nevydařila kvůli podmínkám: „Chtěli jsme v dubnu v Norsku ujet stovku na lyžích v rámci soukromého volna. Jenže bylo strašné teplo, sníh byl tak pomalý a mokrý, že jsme jeli šest hodin a měli před sebou ještě dvacet kilometrů, tak jsme to vzdali.“

Co se týče běžného tréninku, nejméně oblíbené má dlouhé jízdy na kole. Naopak si užívá výběhy v přírodě — například výšlap na Sněžku — a posilovnu.

Klidná zůstává i ohledně nedávných zpráv o záplavách v italské Anterselvě. „Letos tam žádné soustředění nemáme, byli jsme tam loni. Bylo smutné to vidět, ale slyšela jsem, že to tam snad do dvou dnů odklidili a nic hrozného se nestalo.“

Těší se na profesionální přístup

Pro Terezu Voborníkovou bude nadcházející magisterská státní závěrečná zkouška, kterou podstoupí za necelý měsíc, naprostým ukončením studijního života a rozhodně nelituje, že se studiem definitivně končí. Termín zkoušek se však kryje se soustředěním ve Francii. „Je to zrovna nejvzdálenější destinace, co prakticky mohla v kalendáři vyjít, ale nedá se nic dělat. Musím přijet na otočku,“ popisuje biatlonistka. Po bakalářském studiu v Brně přešla do Prahy, aby byla blíže domovu, a rozhodnutí si velmi pochvaluje — dva roky utekly jako voda.

Skloubit vrcholový sport se studiem však začínalo být stále komplikovanější. „Jak se snažím dělat dost věcí týkajících se tréninku, například protahování a dýchání, tak mám pak pocit, že hrozně zanedbávám sport na úkor toho, že se teď potřebuju učit. Nemám úplně čas se věnovat regeneraci tak, jak bych chtěla, a pak je mi to vlastně líto. Takže jsem ráda, že se studium chýlí ke konci,“ přiznává v současnosti nejúspěšnější česká biatlonistka.

Kombinace studia a praxe

Studovaný obor zaměřený na lidské tělo a sport však v praxi hojně využívá, i když už si občas nepamatuje, co pochází z praxe a co z teorie. „Přijde mi, že se všechno tak prolíná. Pro mě jsou věci o lidském těle úplná samozřejmost. Třeba na rozdíl od Lucky Charvátové, která studovala ekonomku. Občas se mě na něco ptá. Pro mě se jedná o jasné věci, zatímco pro ni jsou jasné účetní věci, které jsou pro mě úplně mimo. Určitě si myslím, že když celý život sportuji a mám v tom praxi, byla by škoda pak dělat něco úplně mimo,“ vysvětluje.

K náročnému programu ji vedla i vrozená poctivost a výchova z dětství. „Jsem povahou trochu perfekcionistka, v dětství nás vedli k tomu mít dobré známky a všude chodit včas a pozdravit. Mám to v sobě právě i ve škole, také tam chci podat dobrý výkon. Styděla bych se poslat profesorům seminárku, se kterou jsem si nedala práci, nebo přijít nepřipravená na zkoušku a připravit je o čas, když mi nabídli nějaký extra termín,“ dodává s tím, že za celou kariéru potkala snad jen dva nebo tři pedagogy, kteří sportovcům nebyli ochotni vyjít vstříc.

Pestré plány do budoucna

Ačkoliv chce ještě několik let aktivně závodit, o budoucnosti po sportovní kariéře má poměrně jasné a pestré představy. Určitě by chtěla zůstat u sportu a věnovat se po odpoledních trénování mládeže. V návaznosti na školu ji láká také oblast sportovní výživy a v úvahu přichází i pomoc v rodinné firmě, kde by ji čekala především kancelářská práce. V minulosti ji navíc velmi bavilo vyzkoušet si televizní komentování biatlonu.

S nadsázkou ale dodává: „Když vidím moji mamku, jak je ve firmě od šesti od rána a prakticky do desíti do večera, tak doufám, že takový životní osud mě nečeká a že budu moci po odpoledních trénovat děti.“

Bronz v muzeu a další ambice

Cenný úlovek v podobě bronzové medaile z významné akce si česká biatlonistka momentálně doma nevychutnává. „Zrovna teď je v muzeu v Hostinném na výstavě, kde bude od června až do listopadu. Mám tam takovou výstavku olympijských i neolympijských artefaktů, je tam i moje olympijská kombinéza. Ani vlastně nevím, co s tou medailí pak udělám. Určitě bych byla ráda, aby byla u našich, ale zároveň pořád cítím, že bych ji chtěla mít nablízku,“ přemýšlí nad cenným kovem z letošní olympiády.

Na konkrétní cíle či medailové plány do nadcházející zimy se s pokorou neupíná. „Popravdě jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, a tím, že jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, tak si myslím, že je to lepší. Cíl každého sportovce je medaile sbírat, ale ne každému se to povede. Rozhodně už teď ale vím, že je to možné, takže není důvod toužit jen po dvacátých místech,“ uzavírá s úsměvem.

Čtěte také – Tereza Voborníková: Čeští biatlonisté, jak je neznáte