O víkendu proběhla v Dolní Branné beseda s nejlepšími českými biatlonisty – Terezou Voborníkovou, Lucií Charvátovou a Michalem Krčmářem. Kdo se nemohl setkání zúčastnit, o mnohé přišel, a tak se vám budeme snažit přetlumočit zajímavosti, které zazněly. V následujícím textu se zaměříme na Terezu a příště budeme pokračovat dalšími biatlonisty.

„Setkání šampionů“, jak byla beseda nazvána, vedla zkušená moderátorka Lucie Výborná, která měla pro sportovce nachystány zajímavé otázky z různých směrů, včetně videí s vypjatými momenty z biatlonových závodů. Posezení se zúčastnili čtyři sportovci: tři biatlonisté – Tereza Voborníková, Lucie Charvátová, Michal Krčmář, a snowbordistka Eva Adamczyková, které spojuje, že všichni pocházejí z Podkrkonoší.

Beseda trvala více než hodinu, a proto musíme články o jednotlivých biatlonistech rozdělit. V následujícím textu se zaměříme na Terezu Voborníkovou.

Olympijský dojezd neustále na talíři

Hned v úvodu si v případě Terezy připomněli diváci ve videozáznamu její poslední kilometry olympijského závodu, kdy si dojížděla pro bronzovou medaili. Z poslední položky na střelnici odjížděla na první místě a neustále se ohlížela, jak se za ní pohybují další závodnice. ,,Doposud jsem celý závod ze záznamu neviděla a toto poslední kolo mi pořád někdo dokola pouští. Je pro mě trochu traumatické, takže díky, že jste mi ho zase pustili,“ vysvětlila svůj pohled na věc, čímž rozesmála publikum.

Následoval dotaz komentátorky, jak je těžké poskytnout rozhovory po takto náročných závodech: ,,Je těžké po závodě dávat rozhovory, zvlášť po takovémto, když v sobě máte spoustu emocí. Dávat v tu chvíli rozhovor je asi poslední věc, na co mám chuť. Někdy je to příjemná povinnost, ale v tomto případě jsem nechtěla jít ubrečená vypovídat do televize.“

Čtěte také – Tereza Voborníková se ohlíží i hledí vpřed: „Potřebuju v sobě probudit jakési zvíře.“

Osudový sport

Tereza začínala se svými rodiči na sjezdovkách. Táta se pak ale stal jejím prvním běžkařským trenérem a zdálo se, že cesta povede klasickou stopou. Jenže poté přišel biatlon.

„U mě to s biatlonem bylo osudové. Zhlediska sportu to pro mě byl biatlon, nebo nic,“ říká bez zaváhání. K rozhodnutí přispěli vrstevníci a také Gabriela Soukalová — vzor, který pro celou generaci českých biatlonistek znamenal víc než jen sportovní inspiraci.

Trenéra, nyní již důchodce, Aleše Suka, který formoval například Lucii Charvátovou, nebo Michala Krmáře a který celé setkání olympioniků zorganizoval, už Tereza nestihla. Přišla do prostředí možná o něco profesionálnějšího, o něco modernějšího, než vypovídali její kolegové, kteří se na soustředění koupali v potoce, protože na chatě během soustředění sprcha nebyla. Ale zápal, který sport vyžaduje, zůstává stejný.

Jiný základ než ostatní

Zatímco Lucie či Michal trávili čas v dětství při sportu, Tereza šla podle svých slov estetickou cestou. Chodila na balet a hrála na kytaru. Hudební škola, taneční sál — zdánlivě vzdálená cesta k závodní trati.

S baletem skončila ve dvanácti letech. Velké sportovní základy jí to nedalo, přiznává. Ale něco jiného ano — a to platí dodnes. „Stavba těla, hodně jsme dbali na držení těla a protahování. Dalo mi to trochu jiný základ,“ vysvětluje. Základ, který se na závodní trati projevuje možná méně viditelně, ale hluboce.

Místo, kde to všechno začalo

Každý sportovec má své místo. Pro Terezu je to obec Strážné — místo jejího prvního závodu na běžkách. Dnes tudy běhá, jezdí na kole nebo kolečkových lyžích, a pokaždé, když projíždí kolem, si na svůj začátek kariéry vzpomene.

Vteřiny před výstřelem

Sportovcům také byla položena otázka, na co myslí v posledních okamžicích, než vystartují.

Každý závodník totiž přesně zná ten vypjatý okamžik, kdy stojíte na startovní čáře a hlava pracuje. Tereza ho popisuje s upřímností: „Často mě překvapí, co hlava vymyslí. Vteřiny před startem bývají opravdu výživné.“

Šílená nervozita, vnitřní přemlouvání, boj s negativními myšlenkami. „Snažím se potlačit negativní myšlenky a namotivovat se.“ Pak zazní výstřel — a všechno zmizí. Sport má tu zvláštní vlastnost, že v okamžiku akce přebírá svoji funkci adrenalin a tělo a mysl se utlumí.

Statistiky a testosteron

Mezi holkami v týmu panuje atmosféra, která kombinuje tvrdou práci s nadsázkou. Tereza prozrazuje, že si s Lucií, s kterou sdílí pokoj na závodech, vedou vlastní statistiky — sledují, „z koho stříká testosteron“ na trati a zejména v závěrečném finiši. Sestavují žebříček třech nejlepších a neopomene si rýpnout do kolegy, že v první pětce figuruje i Michal Krčmář.

Krčmář to okamžitě komentuje vědeckým pohledem: jeho biochemička prý potvrdila, že ostatním mužům v jeho věku hladina testosteronu klesá, ale on ji má stále v pořádku.

Motto

Tereza má své motto, které vystihuje její přístup ke sportu: Vypadat jako kráska, trénovat jako zvíře.

Zvláštní obrat pro drobnou pohlednou blondýnku, avšak hned dodává z praxe, že se ho drží a uvedla konkrétní příklad, kdy minulý týden absolvovala atletický trénink na dráze: ,,Při čtvrtém intervalu jsem hrozně hekala a byla jsem ráda, že tam nikdo jiný není a neslyší to,“ přiznává se smíchem.

Tréninkový objem rozhodně není malý. Odtrénuje přibližně 600 až 700 hodin ročně, plus k tomu střelba.

Praxe v Hostinném

Letos na jaře absolvovala Tereza praxi v rehabilitačním ústavu v Hostinném. ,,Bylo to fajn,“ hodnotila zkušenost. Ale přineslo jí to i něco nečekaného — hluboké uvědomění.

„Uvědomila jsem si, jak moc jsem vděčná, že můžu být sportovec a že se můžu starat o sebe.“ Být celý den venku, v horách, nevstávat brzo ráno, nebýt nikde zavřená. „To je jedna z věcí, proč mě to baví,“ říká a na závěr dodává: ,,A taky ta motivace. Mám před sebou mnoho vytyčených cílů, které mě pohání každý den.“

Čtěte dále – Ze stopy do galerie: Bývalá biatlonistka se smála kamarádovi, teď dělá to samé