Zatímco lidská anatomie zůstává po tisíciletí víceméně stejná, sportovní výkony dosahují hodnot, které byly ještě před několika desetiletími nepředstavitelné. Kde končí legální příprava a kde začíná neoprávněná výhoda?

Hranice lidských možností se neustále posouvají. O fenoménu dopingu, jeho politickém pozadí, mýtech kolem doplňků stravy i o slavných kauzách hovoří přední odborník na sportovní medicínu MUDr. Jiří Dostal.

Kdo je MUDr. Jiří Dostal

MUDr. Jiří Dostal je vedoucím lékařem sportovní fyziologie a spoluzakladatelem Institutu sportovního lékařství (v roce 2011), který patří mezi specializovaná centra pro sportovní medicínu v České republice.

Vystudoval 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a management na MCE v Bruselu. Má atestaci z interního lékařství a profesní zkušenosti sbíral na špičkových klinických pracovištích, jako jsou Nemocnice Na Homolce a IKEM, i v roli manažera zdravotnických zařízení.

Ve své praxi se specializuje na vrcholový sport, extrémní výkony a problematiku nevýkonnosti.

Co je vlastně doping a proč ho démonizujeme?

Z právního hlediska definuje Světová antidopingová agentura (WADA) doping jasně: jde o použití látek či metod uvedených na seznamu zakázaných prostředků. Cokoliv mimo tento seznam je formálně povoleno. Cíle dopingu se liší podle sportu – může jít o nárůst síly, vytrvalosti, výbušnosti nebo o urychlení regenerace.

Některé látky jsou však v očích veřejnosti démonizovány bez hlubšího pochopení fyziologie. Příkladem je erytropoetin (EPO), metoda ze skupiny manipulace s krví. „Podání EPO vůbec nemusí ani u vytrvalce zvýšit výkon,“ upozorňuje MUDr. Dostal. EPO totiž funguje pouze tehdy, pokud je limitujícím faktorem výkonu sportovce právě dodávka kyslíku. Pokud má atlet problém s ekonomikou pohybu nebo s využitím kyslíku ve svalech, nepomohou mu ani transfuze.

Podobná nejednoznačnost panuje u běžných léků. Čisté jednosložkové léky proti bolesti (ibuprofen, aspirin) jsou povolené, rizikem jsou však jejich kombinace se stimulancii.

Čtěte také – Doping u běžců na lyžích: Od minulosti až po současnost

Mýtus jménem vitamin C

Překvapivý pohled přináší moderní věda na běžné doplňky stravy. Zatímco iontové nápoje nebo gely od renomovaných výrobců jsou bezpečné, masově užívaný vitamin C může paradoxně tréninkový efekt zhoršit.

„Několik studií jednoznačně prokázalo zpomalení regenerace po aplikaci vitaminu C díky extrémní redukci volných radikálů,“ vysvětluje lékař. Volné radikály jsou po tréninku nezbytné, protože stimulují opravu bílkovin a novotvorbu svalů. Jejich umělé utlumení tento přirozený proces brzdí.

Samotný trh s potravinovými doplňky navíc skrývá obrovské riziko kontaminace. Studie ukazují, že 10 až 15 % suplementů obsahuje zakázané látky, které na obalu nenajdete. Ve sportovním světě proto platí skeptické pravidlo: doplňky stravy často neobsahují to, co od nich čekáte, ale obsahují to, co v nich nečekáte.

Technologická hypoxie versus genetika

Diskuse se často vedou kolem stanů simulujících vysokohorské prostředí (hypoxii). Podle pravidel WADA o doping nejde, ovšem jejich reálný přínos je těžko prokazatelný. Hypoxická stimulace je natolik složitý proces, že běžné krevní testy nedokážou určit, zda měl stan vůbec smysl. K tomu je zapotřebí vysoce specializovaná metoda thbMass, kterou v České republice provádí právě Institut sportovního lékařství.

Naopak genetickou výhodu, jakou mají například jamajští sprinteři nebo keňští běžci, nelze považovat za nefér. Jde o přirozený vývoj druhu v dané oblasti kombinovaný s dokonale propracovaným národním systémem vyhledávání a výchovy talentů.

Politika, byznys a honba za minulostí

V posledních letech jsme svědky masivního odebírání medailí a zpětných diskvalifikací. Podle MUDr. Dostala se doping stal politickým nástrojem v boji mezi mocnostmi, což ukázal plošný trest pro ruské atlety i následné hackerské útoky odhalující nestandardní biologické pasy západních sportovců.

Zatímco v Rusku či dřívějším NDR byl doping součástí státem řízeného systému, na Západě takové indicie chybí. Přesto si lékař nedělá iluze, že by západní sport byl stoprocentně čistý. Zpětné testování vzorků starých pět let sice ukazuje technologický pokrok medicíny, ale ze strany WADA jde spíše o marketingový nástroj síly. Snahy o plošné vymazání historických rekordů (např. Jarmily Kratochvílové) pak označuje za čistou politiku.

Čtěte také – Zlato mohlo zůstat doma: Nové obvinění z dopingu mistra světa z Liberce

Budoucnost

Ačkoliv se zdá, že laboratoře jsou vždy o krok napřed před kontrolory, vrcholový sport je dnes pravděpodobně čistší než v minulosti. Světové rekordy se již neposouvají tak skokově jako v 80. letech. Proti dopingu dnes totálně hrají ekonomické i společenské faktory:

• Tvrdé represivní metody WADA a statistické sledování přes biologické pasy.
• Nekompromisní postoj sponzorů, kteří nechtějí ztratit kredit a do smluv dávají likvidační klauzule.
• Extrémní finanční náročnost sofistikovaného dopingu.
• Společenská ostrakizace usvědčených sportovců v médiích.

Skutečné nebezpečí se však přesunulo jinam. Zatímco profesionálové jsou pod drobnohledem, masivní a nekontrolovaný rozmach dopingu dnes zažívá amatérský a hobby sport, což představuje obrovské zdravotní riziko.

Ikony pod stínem pochybností

Při pohledu na konkrétní kauzy nelze opomenout Lance Armstronga, jehož systematický doping (mix růstových hormonů, kortikoidů, anabolik a EPO) detailně zmapoval dokument The Armstrong Lie.

Složitější situace je u nejrychlejšího muže planety Usaina Bolta. Přestože z hlediska antidopingových pravidel zůstává čistý, morální otazníky zůstávají. Bolt byl v péči specialisty, který využíval látky na hranici pravidel, jež byly střídavě zakazovány a povolovány. Pro mezinárodní atletickou federaci (IAAF) je však Bolt natolik klíčovou ikonou pro popularizaci sportu, že jeho případné usvědčení by mělo pro celý sportovní průmysl fatální následky.

Kriminalita a šedé zóny zkrátka budou před pravidly vždy o pověstný krok napřed – cílem však je, aby tento náskok nebyl propastný.

Čtěte dále: Kofein – legální doping, který opravdu funguje