Tradiční mekka lyžařů v italském Livignu čím dál více zpřísňuje pravidla pro kolečkové lyže. Česká laufařka Sandra Schützová hovoří o tréninkových možnostech v Alpách, o týmové smlouvě i zaměření na techniku soupaže.

Letní příprava dálkových běžců na lyžích je v plném proudu a česká laufařka Sandra Schützová má za sebou náročné tréninkové bloky. Ačkoliv se v zákulisí seriálu Ski Classics čím dál častěji hovoří o ústupu alpských závodů ve vyšší nadmořské výšce, Sandra na vysokohorský trénink nedá dopustit. Během svého nedávného pobytu v ikonickém Livignu však narazila na realitu, která lyžařům přípravu stále více komplikuje.

Mekka lyžařů s přísnými omezeními

Pohled na závodní kalendář Ski Classics a roli nadmořské výšky v něm vnímá Sandra dost zásadně. „Mám spíš pocit, že závodů ve výšce nebo aspoň ve střední výšce spíš přibývá, než ubývá. Kromě Jizerské 50 je vlastně celý kalendář ve střední Evropě položený ve výšce,“ vysvětluje česká lyžařka a dodává, že i kdyby tomu tak nebylo, vysokohorské prostředí (VHP) by volila dál. „Ráda využívám trénink ve VHP. Myslím, že jsem se s tím dobře sžila a hlavně mi to vyhovuje.“

Ačkoliv jí samotný efekt výšky svědčí, Livigno v srdci italských Alp ztrácí pro běžce na lyžích na atraktivitě. Důvodem jsou čím dál přísnější pravidla pro trénink na kolečkových lyžích. „Popravdě od loňska už trochu přemýšlím, že tahle destinace přestává být pro lyžaře běžce zajímavá,“ přiznává otevřeně Schützová. Policisté totiž nekompromisně zakazují vjezd na hlavní silnice. „Už ani v Livignu se nesmí trénovat mimo cyklostezku, protože to od loňska začali pokutovat. A letos mě stáhli policisté i ve Švýcarsku, kde je v okolí možné jet vlastně jenom na Albulu.“

Nezbylo jí tak než hledat alternativy a najíždět výškové metry na legendárním průsmyku Passo Stelvio. „Jela jsem dvakrát Stelvio – jednou z Bormia, když jsem byla v Livignu, a podruhé z Prata, když jsem pobývala v Nauders,“ popisuje náročné přejezdy s tím, že i rovinatá cyklostezka v Livignu je dnes zčásti uzavřená kvůli stavebním pracím.

Další plány

Co se týče celkové koncepce přípravy, Sandra navázala na osvědčený model z předchozích let. Po náročném bloku zaměřeném na objem i rozvíjející tréninky se přesunula na kemp se svým mateřským klubem ČKS SKI Jilemnice, kde pokračovala v podobném duchu. „Vlastně mám plán stejný jako loni. Myslím, že se to celkem osvědčilo a nemá smysl dělat žádné zásadní změny,“ podotýká k letnímu drilu.

V otázce letních závodních startů má celkem jasno, i když logistika a finance hrají stále větší roli. Ráda by absolvovala tradiční severské i domácí podniky – norský Blinkfestivalen, švédský Alliansloppet a český Lipnolopet. Start ve Švédsku je však zatím s otazníkem. „Alliansloppet musím ještě rozmyslet. Loni jsme tam byli s týmem, což bylo výrazně jednodušší a hlavně jsem to měla hrazené. Teď si to platím sama a ani organizačně to není úplně snadné. Takže je možné, že nakonec zvolím závody v Česku, ještě uvidíme,“ přemítá Sandra.

Otazník navíc nevisí jen nad švédským závodním víkendem, ale i nad samotným týmovým zázemím pro nadcházející zimní sezónu. Otázku podepsané smlouvy musela komentovat zdrženlivě: „Nastaly tam bohužel nějaké komplikace, takže je to stále v řešení.“

Práce na technice

Žádné divoké tréninkové výzvy nebo extrémní kousky Sandra zatím v plánu nemá, i když s úsměvem dodává, že nevylučuje, že ji ještě během léta něco nenapadne. Mnohem víc energie investuje česká reprezentantka do zefektivnění samotného pohybu na lyžích. Nedávno se totiž ve sportovním areálu ve Vesci potkala na tréninku s norským specialistou Ragnarem Bragvinem Andresenem.

„Už jsme spolu šli dva tréninky na kolečkových lyžích zaměřené čistě na techniku soupaže. Byla jsem hrozně ráda, že byl ochotný se mnou jít a říct mi cenné rady,“ pochvaluje si spolupráci.

Zároveň s pokorou přiznává, že přeučování zažitých návyků je dlouhodobý proces. „Všichni víme, jak to s technikou je. Zažila jsem ještě úplně jinou techniku než tu, jakou se na dlouhých tratích lyžuje dnes. Takže to není otázka jednoho tréninku. Řekl mi ale zásadní poznatky, které mi pohyb zefektivní. Už teď cítím pozitivní změnu, ale ještě to bude chtít další práci. Doufám, že se nám podaří ještě časově sladit, abychom se znovu sešli.“

Čtěte také: Norský trenér na techniku v českých službách

Spánek a káva

Po náročných trénincích na silnici i pilování detailů v technice je však klíčová také regenerace. Když přijde řeč na to, co je pro českou závodnici největším relaxem mezi tréninkovými fázemi, nepotřebuje žádné složité procedury. „Nejraději jsem, když se mi povede po tréninku usnout, nebo když si můžu dát dobrou kávu a v klidu si užívat pohodu,“ uzavírá s úsměvem Sandra Schützová.

Přečtěte si také – Sandra Schützová: Stihla jsem toho hodně, jen to bylo jiné