Při pátečním příjezdu do Deštného to vypadalo na snadnou a rychlou záležitost a to i přes, již předem avizovanou, změnu trati. Nevysoká vrstva sněhu byla zmrzlá, místy ledová. Vzhledem k sjezdům na trati tento povrch naháněl hrůzu. Později večer ale začalo sněžit a ráno bylo vše jinak. Na umrzlý podklad napadlo 5 cm nového sněhu, mezi lyžaři přezdívaného „brzda“. Je velmi obtížné na tento nový sníh napadlý za nižší teploty namazat lyže, tak aby jely, což je pro bruslení dost důležitá vlastnost.

Start a cíl sobotního závodu na 20 km volnou technikou byl situován na místní běžecký stadión. Jely se dva desetikilometrové okruhy, v každém z nich museli závodníci nejprve vystoupat 5 km směrem na hlavní hřeben Orlických hor, poté kousek klesnout a po pláních se vrátit zpět. I přes nižší vrstvu sněhu v spodních částech byla krajinově velmi pestrá trať kvalitně upravena.

Hlavní závod – 40 km klasickou technikou startoval v neděli 1.2.2009 v 10:00. Do stopy během nočního drobného sněžení napadlo cca. 3 – 5 cm nového sněhu. Ranní teplota navíc klesla až k -8 C. Díky tomu nebyl problém s namazáním stoupacích vosků. S vosky na skluz to bylo obdobně problematické jako v sobotním závodě volnou technikou. Změnu doznala i trať.

Začátek se shodoval se sobotním 10-ti kilometrovým okruhem, asi na sedmém kilometru byla odbočka a začalo se stoupat na hřeben Orlických hor, kde bylo nutné absolvovat dvě 12-ti kilometrová kola. Závěr závodu byl pak sveden opět na 10-ti kilometrový okruh, známý z předchozího dne.

Výstup na hřeben prověřil síly závodníků poprvé. Dalším, s čím bylo nutné se vypořádat byla nízká teplota ve hřebenových partiích. Ojíněná a zasněžená příroda jako by vypadla z pohádky o Mrazíkovi. Lyže sice měly tutový odraz, ale skluz připomínal pohyb po koberci. Naštěstí se ve druhém kole trochu oteplilo a trať se ujela, takže už bylo možné se na lyžích klouzat. To velmi usnadnilo závěrečnou část závodu, kde již nebylo mc z čeho brát. Naštěstí v cíli na závodníky čekal teplý guláš navíc v příjemně vytopených prostorách místní školní jídelny.

Jediná výtka pořadatelům za celý víkend patřila rozmístění občerstvovacích stanic na nedělní 40-ti kilometrovém závodu. První byla na 3 kilometru, což je dle mého názoru zbytečné, druhá až na hřebeni, na 20 kilometru, závěrečná třetí pak na 32 km. Občerstvení na 20 km je dle mého názoru moc daleko a vzhledem k nízké teplotě to mnohým ubralo příliš mnoho sil, které pak v závěru chyběly. Jinak nelze tomuto závodu v krásném a neokoukaném prostředí Orlických nic vytknout a věřím, že se sem všichni účastníci Patria Direkt SkiTour napřesrok rádi vrátí.