Letošní ročník Marcialongy se jel v mimořádně náročných sněhových podmínkách a přinesl řadu dramatických momentů. Závodníci, kteří Marcialongu dokončili, tak na ni budou jistě dlouho vzpomínat. Včetně Fabiána Štočka.

Letošní Marcialongu absolvovali závodníci v těžkých sněhových podmínkách, které výrazně ovlivnily průběh celého dne. Už od prvních kilometrů bylo zřejmé, že bude těžké, aby někdo ze skupiny ujel.

Čtěte také: Dnešní Marcialonga byla extrémní – ve sněhové vánici a beze stop

Skvělý výsledek zajel český laufař Fabián Štoček, když skončil na 22. místě. „Po prvním kilometru se mi podařilo dobře zařadit do stopy a v prvních sedmi až osmi kilometrech jsem se pohyboval na třetím až čtvrtém místě,“ popisuje úvod závodu. „Dokonce jsem byl na chvíli i ve vedení, pak druhý.“

Ještě před prvním sprintem se k němu dotáhl Verbjorn Moen. „Zeptal se mě, jestli se může zařadit přede mě. Pustil jsem ho a on jel třetí,“ vysvětluje.

Do samotného sprintu šel i přes nevýhodnou pozici. „Řekl jsem si, že když už tam jsem, zkusím to. Tempo bylo hodně vysoké, ale protože jsem byl čtvrtý a ne třetí, chybělo mi asi půl metru. První sprint jsem těsně prohrál.“

Následně se vytvořila silná skupina, ve které se závodníci pravidelně střídali. Výraznou roli sehrála i spolupráce českých týmů. „S Václavem Sedláčkem a Petrem Kolajou jsme se často točili na čele. Kdo potřeboval, mohl si odpočinout. Jet mimo stopu bylo prakticky nemožné,“ říká.

Napjatá situace nastala před hlavním sprintem. „Znovu jsem byl vedle Verbjorna Moena, tentokrát asi na 20. pozici. Zeptal jsem se, jestli se můžu zařadit, ale řekl, že ne. Odpověděl jsem mu, že v tom případě už ho dál pouštět nebudu.“ Sprint nakonec vyhrál Thomas Bing, nikoliv držitel sprintérského trikotu.

Za obrátkou

V technicky náročných sjezdech bylo obtížné předjíždět a pozice se často měnily. „Zpočátku jsem byl kolem top 20, občas i v top 10. Postupně jsem ale spadl zhruba na 40. místo,“ přibližuje další vývoj. Skupina se znovu sjela až před stoupáním v Soraze a ve Val d’Efien pokračoval boj o pozice.

Krize přišla v Predazzu. „Chytly mě křeče a měl jsem velké obavy, že už nevyjedu kopec do Cavalese. Hlavně po tom, kolik energie jsem dal do sprintů na začátku,“ přiznává. Situace se ještě zkomplikovala, když zezadu dojela další početná skupina. „Najednou nás jelo pohromadě asi 70 až 80.“

Závěrečný výjezd

Přesto přišel nečekaně silný moment závodu. „Před Cascatou jsem neměl ideální pozici, byl jsem kolem 35. až 40. místa. Přesto se mi podařilo najít energii a ve stoupání jsem předjel asi třináct lidí. To jsem vůbec nečekal,“ říká. V cílové rovince pak dokázal finišovat velmi silně a porazit další soupeře.

Závod ale poznamenalo i nepříjemné zranění. „V jednom prudkém stoupání a následném sjezdu mě zasáhla do čela patka lyže jiného závodníka. Začala mi téct krev z hlavy. Zpětně jsem strašně rád, že to nebylo do oka, zvlášť když jsem neměl brýle,“ popisuje incident, který si uvědomil až po dojezdu. „V cíli se na mě lidi dívali divně a až na ošetřovně mi došlo, že mi teče krev z čela.“

Navzdory všem komplikacím hodnotí závod pozitivně. „Ke konci jsem byl opravdu rád, že jsem na Cascatě dokázal zabrat. Nevím, odkud se ta energie vzala, ale byla tam. Doufám, že si tenhle pocit přenesu i do Jizerské.“

Po Marcialonze se okamžitě přesunul zpět domů, kde ho čeká nabitý program. „Cesta domů trvala skoro 12 hodin, pořád sněžilo a dvakrát jsme stáli na dálnici kvůli nehodám. Domů jsem dorazil až po třetí ráno, takže neděle byla opravdu výživná. V týdnu mám v plánu jet ve čtvrtek Bedřichovskou 30ku, v pátek sprint a v neděli Jizerskou 50,“ uzavírá.

Čtěte také – Jizerská 50: Průvodce pro startující i diváky