Pro studenty je alma mater škola, pro sportovce je alma mater Dukla. Pro běh na lyžích je Dukla Liberec opravdovou matkou živitelkou, protože pokud se lyžařský talent nedostane do Dukly Liberec, je jeho sportovní kariéra velmi problematická. To platilo zejména v minulosti pro vojenské sportovce, ale i dnes ve sportu Dukla hraje prim.

Mezi závodníky, kteří v barvách Dukly Liberec prožili svůj sportovní život, patří i Václav Korunka, jeden z našich nejúspěšnějších reprezentantů v běhu na lyžích. Narodil se 24.prosince 1965 v Jilemnici a málokdo asi ví, že od svých devíti let celé čtyři roky působil v Harrachově jako skokan na lyžích v péči trenéra Jiřího Rázla. Václav Korunka závodil za Duklu Liberec v letech 1985 – 1999, zúčastnil se třech ZOH a v roce 1988 v Calgary ve štafetě s Radimem Nyčem, Pavlem Bencem a Ladislavem Švandou vybojoval bronzovou olympijskou medaili. Šestkrát reprezentoval naši republiku na mistrovstvích světa, v roce 1989 v Lahti byl členem bronzové štafety v sestavě Nyč, Petrásek, Švanda, Korunka, a v běhu na 15 km klasicky obsadil osmé místo. Václav bodoval i v závodech Světového poháru třikrát třetím místem, v Minsku na 15 km, v Ramsau na 10 km a v Lahti na 30 km.

[* https://live.staticflickr.com/65535/50293235936_4b6e63bf12_o.png *]

*Václav Korunka v časech závodních (archiv Václava Korunky)*

V současné době je Václav Korunka servisním pracovníkem pro sport, v podstatě tajemníkem pro klasické disciplíny v Dukle Liberec, čili Dukla je opět jeho alma mater. Ve volném čase jezdí na Šumavu na rekreační chalupu, kde jsem ho zastihl a zavzpomínal s ním na minulá léta. A Václav má na co vzpomínat. Po skončení závodní činnosti působil osm let ve funkci trenéra a později asistenta trenéra reprezentace. Když byl odvolán z této funkce, cítil to jako křivdu, protože jako osobní trenér Jiřího Magála, Dušana Kožíška a Aleše Razýma dokázal, že jeho práce se závodníky přináší ovoce. V zajímavé diskusi o zkušenostech z trenérské práce jsme se shodli na tom, že nynější systém výchovy lyžařských talentů je příliš ovlivňovaný honbou za finančními benefity na úkor trenérské etiky. Mezi slabiny tréninkového procesu lze zařadit nedostatečnou psychologickou přípravu závodníků, nedokonalou evidenci tréninku, malou autoritu mladších trenérů, negativní vliv některých rodičů a problémy se sladěním školní výuky s časovými možnostmi sportovců. Přesto, že běh na lyžích je vytrvalostní sport, je evidentní důležitost rozvoje rychlosti, bez které nelze dosáhnout vynikajících výsledků. Závodníci se většinou bojí rychlosti, přitom ale neznají pocit rychlosti, protože ji v tréninku neměří. Neví ani, jak který způsob techniky jízdy je rychlý.

Václav Korunka má trenérských zkušeností opravdu hodně, ale jako trenér se už nechce angažovat. Žije ve vzpomínkách na své sportovní úspěchy a věnuje se organizační práci v Dukle Liberec, která byla a je jeho alma mater.

[* https://live.staticflickr.com/65535/50293218076_27ff758dec.jpg *]

*Václav Korunka dnes (archiv Václava Korunky)*