Zvenku to vypadá, že nejen světový, ale i český biatlon kráčí mílovými kroky kupředu. Naskýtá se však otázka, zda u nás ty mílové kroky nejsou jen poloviční. Třeba naše ženská reprezentace má za světovou špičkou jistě co dohánět. Zodpovědní pracovníci ČSB se možná nechali ukonejšit víceméně náhodnými výsledky našich žen a pozapomněli, že bez kvalitních juniorek může kádr reprezentantek zahynout na úbytě.

Situaci v týmu našich juniorek a žen je asi zbytečné pitvat, faktem ale zůstává, že na Mistrovství ČR v Novém Městě na Moravě 22. a 23. ledna startovaly pouze čtyři naše ženy. A není těch nesrovnalostí v českém biatlonu trochu víc? Vždycky je dobré zamyslet se a hledat příčiny daného problému. Pokusme se tedy najít třeba jen zdánlivé maličkosti, které vrchnost přehlíží, ale které lid plebejský vidí skoro jako zásadní.
Takže možná by startovalo na M-ČR našich žen a juniorek víc, kdyby zpracování žebříčků netrvalo celý měsíc a to až do dne kdy končil termín přihlášek.
Podobné rozpaky vyvolal i požadavek zástupce ČSB na letním Českém poháru žactva v Jablonci, aby amatérští pracovníci klubu předložili výsledky, které opravňují jejich svěřence na zmíněném závodě startovat. Přitom stačilo, aby se onen odborník podíval do počítače, u kterého seděl.

Jak se má lid obecný na takový přístup dívat? Jako na striktní byrokratické dodržování nějaké od reality odtržené směrnice nebo jako na arogantní povýšenecké chování zástupce ČSB?

Naproti tomu je nutné ocenit snahu technického delegáta a „mazačů“, kteří na Českém poháru žactva v Jáchymově vyšli vstříc klubu, jehož závodníci neměli druhý pár lyží pro absolvování nástřelu, když svůj pár odevzdali k povinnému namazání.
Nezasvěceným je asi třeba objasnit celou situaci: ČSB vydal závazné pokyny, podle kterých žactvu a dorostu na závodech Českého poháru budou mazat lyže **vybraní „mazači“**. To by bylo chvályhodné rozhodnutí, pokud by to nebylo povinné.
Argument, že všichni závodníci musejí mít stejné podmínky je iluzorní, protože rozdíly v kvalitě lyží a zejména v tréninkových možnostech stejné namazání nezachrání.
Jak ale řešit situaci, když lyže jsou odevzdané k namazání a bez lyží nelze absolvovat nástřel? Ano, řešením je další pár lyží. Kdo ale přinutí rodiče, aby svým ratolestem kupovali každý druhý rok dva páry lyží, když děti v tomto věku rostou velmi rychle. Situaci v Jáchymově tedy vyřešili „mazači“ tím, že předávání lyží neprobíhalo přesně podle Pokynů ČSB (čímž tyto Pokyny byly vlastně porušeny), ale pracovníci klubu byli upozorněni, že na MČR nebudou závodníci bez rezervního páru lyží připuštěni ke startu. Na chudý lid prostě platí přísnost!
A to ještě není vyloučeno, že celá „mazací aféra“ neskončí u soudu, protože zatím nikdo neví, z jakých peněz se bude tato akce hradit.

Pokud se pracovníci Českého svazu biatlonu ke zmíněným „jakobymaličkostem“ postaví čelem, přijdou možná na vylepšení dalších maličkostí a to by pak bylo blýskání na lepší časy.