.=
Vysportovaní Norové, ten jejich životní styl, ve kterém snad všichni mají čas a energii vyběhnout po práci za město nebo na promenádu podél fjordu, jezdit na kolečkových lyžích, kolech, nebo se vyvézt na dech beroucí Holmenkollen a běhat po tamních tribunách.

.=
Když se můj sen začínal po letech stávat skutečností a já se přestěhovala do Oslo, bylo jasné, že moje (téměř doslova) první kroky povedou právě na Holmenkollen. Nazula jsem si tenisky, natáhla na sebe legíny a vyrazila běhat na tribuny. Byla ve mně tenkrát malá dušička, co když ti všichni okolo poznají, že tady běhám poprvé? No jasně, Baru, ono tady asi někoho zajímáš… Nacpala jsem si špunty do uší a rozběhla se. Peklo. Tribuny jsou nekonečné, a to se vůbec nedívám doleva, kde se tyčí ten parádní skokanský můstek!

.=
Nevzdala jsem se, samozřejmě, a na tribuny se pak vracela téměř obden. Jednoho odpoledne jsem si tam tak běhala a kde se vzala, tu se vzala elegantní norská dáma. Tázala se mě, jestli se prý potkáme na pondělních závodech. Vykulila jsem na ni oči a ujistila ji, že něco takového se určitě nestane, vždyť já se tu trápím na tribunách a ona by mě poslala na závod, při kterém běžíte od paty až úplně nahoru na skokánek! Co čert nechtěl, Norka odešla a najednou se u mě objevili dva Norové s téměř stejnou otázkou, jestli prý jdu v pondělí závodit. Safra lidi, co já s vámi nadělám! Jasně, že to půjdu zkusit!!!

.=
Pondělní závody bolely, co vám budu povídat, ale výhled na město, fjord a nekonečné lesy, který je vám odměnou (vedle vynikajících oříšků v bílém jogurtu a super proteinového tvarohu), za to utrpení stojí! Ve chvíli, kdy jsem po nekonečných pěti minutách stoupání do schodů popadala dech a snažila se udržet na nohou, jsem ještě netušila, že tu budu brzy dobrovolně trpět každé pondělí…

.=
Onen závod zvaný Kollentrappa, totiž organizuje skupinka trenérů, kteří vedou na tribunách skokanského můstku každý týden tréninky – a to pro všechny, kteří mají chuť se při začátku týdne potrápit, zasmát se a pokochat se odměnovým výhledem na město, nehledě na roční dobu nebo počasí. Tréninky jsou týden co týden, již 253 týdnů v kuse, zadarmo, a každé pondělí sem dorazí desítky běžců!
Na pondělní tréninky chodím už více než rok a mám velký respekt k těm všem, kteří za nimi stojí. Představte si třeba, že týden sněží, schody jsou hluboko pod vrstvou prašanu, a tak se jde, vezmou se lopaty a hodinku před tréninkem se hrabe a hrabe, aby pak přišla stovka natěšených sportovců a měli kde trénovat. Anebo jsou Vánoce, a tak je na každý schod postavena svíčka, abychom měli pořádnou atmosféru. A schodů je vážně hodně…

[* https://live.staticflickr.com/65535/49858138721_6b6c542006.jpg *]

[* https://live.staticflickr.com/65535/49858447082_28e4950aa6.jpg *]

Foto: Ať je léto nebo zima, na schodech je to vždycky prima. Ze skokanského můstku na Holmenkollenu jsou totiž krásné výhledy

.=
Hlavní osobností všech tréninků je jejich zakladatel Lasse Rypdal, velký sportovec, inženýr ve společnosti Danfoss, kluk s jiskrou v očích, velkým srdcem a nikdy nedocházející energií. Jak se Lasse k trénování na Holmenkollenu dostal, co ho nutí každý týden dorazit a co si o trénování samotném myslí, to už jsem se rozhodla zeptat přímo jeho.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49857601348_e8382a3c0a.jpg *]

Foto: Lasse Rypdal, zakladatel tréninku běhu do schodů v norském Oslo

————————————————–

.=
**Lasse, jak se to seběhlo, že jsi začal vést pondělní tréninky běhu do schodů?**

.=
Naše první tréninky začaly v pondělí 30. září 2013. Tou zajímavou částí je, že jsem jednoduše potkal známého, který se mě zeptal, jestli bychom někdy mohli trénovat společně, protože ho zajímalo, jak trénuji já sám. Důvodem byl možná fakt, že jsem se stal pátým na extrémním triatlonu Norseman v srpnu téhož roku. Tenkrát jsem již dlouhou dobu na schodech netrénoval, ale přišlo mi zábavné zkusit se do toho pustit znovu. Řekl jsem mu, že s sebou může klidně vzít pár kamarádů, a tak se nás tam při prvním pondělí sešlo hned 12!

.=
**A od té doby jsi přišel na dalších 252 tréninků… Jsi na nich opravdu vždycky ty sám, nebo jsi někdy vynechal?**

.=
Máš pravdu, že už máme za sebou více než 250 tréninků bez vynechání. A ano, na téměř všech jsem sám přítomen.

**Kolik lidí se na organizaci tréninků podílí s tebou?**

.=
Hlavní trenéři jsme čtyři. Já, Tine Thorsen, Jørgen Broch a Jørn Hagen.

**Co je pro tebe hlavní motivací, která ti nedovolí na Holmenkollen každé pondělí v 18.00 nedorazit?**

.=
Lidé. Ti jsou jednoznačně hlavním důvodem. Když lidé dorazí a já vidím, že dělají něco, co je baví a o čem vědí, že jim zároveň pomáhá. Myslím, že tohle mě donutí chodit na Holmenkollen pondělí, co pondělí až do konce života! Navíc pomáhá fakt, že je mezi těmi všemi spousta dobrých a zajímavých lidí!

.=
**Když se budeme bavit o samotném tréninku běhu do schodů, co je pro tebe jako trenéra důležité?**

.=
Každý, kdo na naše tréninky přijde, by měl vědět, že hlavní důraz klademe na nohy a zadek. Horní polovina těla při našich trénincích tak důležitá není. Při běhu do schodů jednoduše posiluješ právě nohy a zadek – zkus říct komukoli, že na našich trénincích vyběhá krásnou prdelku a uvidíš, že dorazí!!

[* https://live.staticflickr.com/65535/49857601453_ab8657aa5c.jpg *]

**Běhání do schodů je prima trénink, ale v jakém sportu nám přijde vhod?**

.=
Jednoduše řečeno ti pořádně posílí nohy a to, pokud budeš trénovat pravidelně, zásadně pocítíš při běhu jako takovém, ale taky třeba při cyklistice, lyžování a mnoha dalších sportech. Spousta lidí běhá a běhá po rovině, mají vytrvalost, ale na schodech získáš sílu!

.=
**Každý z nás, kdo na tvé tréninky chodí, trénuje po zbytek týdne po svém. Někteří běhají jen na tvých trénincích, každé pondělí se objeví noví lidé. Zkrátka se sejde pokaždé jiná skupina, začátečníci i velmi trénovaní jedinci. Vnímáš to jako komplikaci, nebo spíše výhodu?**

.=
Rozhodně jako velkou výhodu! Máme možnost inspirovat se navzájem, každý může přivést své kamarády. Trénujeme všichni společně, stejné cviky na stejném místě. Tréninky jsou strukturované tak, že si je každý může přizpůsobit svým vlastním schopnostem!

**Jak tedy probíhá samotná příprava tréninků, plánují se dlouho dopředu?**

.=
Neplánujeme déle než týden předem. Každý týden je někdo z nás „hlavní“ trenér a je zodpovědný za složení tréninku a seznámení s programem nás ostatních. Máme ale takovou základní osu, které se držíme.

Každý trénink by měl obsahovat:

10 minut zahřátí

20–30 aktivit na tribunách, běžeckých intervalů, …

.=
Minimálně 20 minut tréninku na dlouhých schodech (schody skokanského můstku).
Většinou také nabízíme variantu dvou odlišných tréninků, kdy jedna skupina trénuje kratší výběhy, posiluje atd. na tribunách, zatímco druhá skupina běhá delší intervaly. V tom případě se po zahřátí rozdělujeme a obě skupiny se opět spojí při závěrečných výbězích do dlouhých schodů a na společném focení po skončení tréninku.

.=
**Lasse, já osobně jsem nikdy a nikde nezažila takovou atmosféru, jakou dokážete na trénincích vykouzlit vy, naši trenéři. Při příchodu na tribuny už duní hudba z reproduktorů, scházejí se desítky běžců, kteří se pak společně rozeběhnou po lyžařském areálu, turisté si nás fotí jako velkou norskou atrakci a nakonec se všichni, zničení, bolaví a spokojení, sejdeme na bubnu skokánku, kde k nám chvíli mluvíte o plánech do budoucna, o tom, jak dobře jsme si ten den vedli, všichni se společně vyfotíme… Máš ale ty nějaký opravdu výjimečný zážitek z pondělních tréninků?**

.=
Mám. Nejkrásnější jsou pro mě vánoční tréninky, kdy se sejde 100 až 150 lidí ve vánočních kostýmech, na Holmenkollenu hoří 600 velkých svící a ski areálem se rozléhají vánoční písničky dunící z našich velkých reproduktorů. Kouzelné!!

—————————————————

.=
Lasse má velkou pravdu, vánoční tréninky jsou neuvěřitelné, a to ještě nezmínil, že ony svíčky na každý schod pokládá sám, tři hodiny předem, a pak s námi do noci slaví na besídce, kterou samozřejmě sám vymyslel a pravděpodobně i upekl nějakou z těch vonících dobrot pod vánočním stromečkem.

.=
Bez Lasseho vedle sebe bych ještě ráda zmínila dva závody v běhu do schodů, které se každoročně na Holmenkollenu pořádají. Je to již zmíněná jarní Kollentrappa a druhý, delší závod pořádaný na podzim – KollenOpp, při němž se vybíhá nejdříve níže umístěný, ale rozhodně ne méně náročný, skokánek Midtstubakken, ze kterého se lyžařským areálem přebíhá na druhý skokánek Holmenkollbakken. Oba dva závody jsou procházkou peklem, ale věřte mi, stojí za to! A tak budete-li mít někdy v květnu nebo říjnu cestu na sever, nenechte si to ujít! A pokud pojedete do Oslo kdykoli jindy, nezapomeňte, že se vždy v pondělí můžete jen tak vyvézt metrem na Holmenkollen a jít si zatrénovat s partou báječných Norů!

Zdroj: Nordic magazín