.= Můj synovec Tomáš (10 let) zavzpomínal ve svém slohu na jarní prázdniny: „V pátek večer jsem byl rád, že jedu k dědovi a babičce, když jsem tam dorazil, chtěl jsem lyžovat. V sobotu jsme jeli lyžovat a děda mě tak uhonil, že já musel chodit o klacku. Ještě teď na to vzpomínám. A tak to šlo, jeden den jsme lyžovali a půl druhého dne jsem proležel v posteli. Zbytek jsme jezdili na kole. Já myslím, že na to budu ještě měsíc vzpomínat.“

.=
Také máte doma aktivního dědu? S nástupem do důchodu se z něj stal profesionální sportovec. Konečně má čas pořádně trénovat a jezdit po závodech. Je noční můrou mnohých, až o 30 let mladších soupeřů. Nezastaví ho nic, ani manželka, která doma trne hrůzou pokaždé, když vyráží na několikahodinový trénink. Bojí se, aby se vrátil, aby ho to někde uprostřed lesa nekleplo nebo ho na silnici nesrazilo auto….

.=
Copak o to, když trénují sami, jsou relativně rozumní, ale běda, když se potkají s jiným, sobě podobným. Pak se z tréninku stává závod. Přece ho musí vyzkoušet, jak je na tom. V tu chvíli je úplně jedno, že se z toho bude následující tři dny vzpamatovávat. Stačí pocit, že mu ujel, nebo že se ten druhý otočil dříve pod záminkou, že už musí zpátky nebo že se musí vrátit pro kolegu.
Nezasvěcený člověk mnohdy nevěřícně kouká a nechápe – ráno na parkovišti vylezou z aut nahrbení dědci, poznají se na dálku podle oblečení nebo stylu chůze. Prvních 10 minut se baví jen o tom, co je kde bolí a co všechno už nemůžou, namažou běžky a vyrazí do stopy. Jakmile nazují lyže, rázem zapomenou na všechny bolesti a omládnou o desítky let. Styl sice odpovídá jejich věku: pokrčená kolena, nahrbená záda, dlouhý skluz; ale rychlost, kterou se sunou kupředu, je neskutečná.

.=
A co teprve při opravdovém závodě! Své soupeře lustrují předem podle výsledků z jiných závodů, vypočítávají procentuální ztráty, plánují taktiku. A nejedná se jenom o jedince z jejich věkové kategorie. O 20 let mladší cyklista je přece nebude zajíždět! Vždyť to není lyžař a na běžkách vůbec neumí! Čím horší podmínky, tím jsou na tom líp. Oni si totiž poradí s větrem a chumelenicí, mrazem, hlubokým sněhem i zavátou stopou. To jsou podmínky jejich mládí. My mladší, zhýčkaní strojově upravovanými stopami, funkčním oblečením a dokonalými brýlemi, pak bojujeme hlavně sami se sebou, zatímco oni si to užívají a drtí jednoho soupeře za druhým.

.=
Vzpomínám na vyprávění kamaráda, který se během závodu zaradoval, že dobíhá jednoho z těchto veteránů. Jenže když ho míjel, zjistil, že on běží se zlomenou holí. Jakmile ji vyměnil, opět mu zmizel v nedohlednu.

.=
Jo, a jestli si myslíte, že vám některý z těchto zkušených pardálů před závodem prozradí, co maže, tak se velice pletete. Dobrá máza je totiž součástí výkonu a neprozrazuje se. Když je pod nulou, tak se pokaždé dozvíte, že dávají extrovku, při mokrém sněhu nějaký klistr. Vosky, které opravdu mažou, však mají pečlivě schované.

.=
Po závodě samozřejmě zase všechno analyzují; jak je možné, že mu to tenhle nebo tamten tolik nandal nebo proč jiný jel tak špatně.

.=
Na stupně vítězů se většinou dostanou všichni účastníci této věkové kategorie. Někteří ve stejném oblečení, ve kterém jeli závod, resp. ve kterém závodí už 30 let. Oni k němu totiž mají citový vztah, „je to starej dobrej materiál“, a už to v tom doběhají.

.=
Co dodat na závěr? Snad jen přání, abychom i my měli tolik elánu, nadšení a radosti z lyžování, jako mají oni, a jim ať to vydrží co nejdéle.

Zdroj: Nordic magazín