Reklamní spot by hlásal: Osm lidí z deseti trpí bolestmi kyčelních kloubů a pět z nich čeká na totální endoprotézu. Obsah této věty bohužel asi není daleko od pravdivé reality, ale jak souvisí tento dosti aktuální problém naší populace s lyžováním?

V okamžiku, kdy se novou lyžařskou běžeckou disciplinou stalo bruslení (skating), zvedali pesimisté varovně prst: „Uvidíme, co udělá tento náročný způsob jízdy po delší době s kyčlemi závodníka“. Od té doby uplynulo téměř třicet let a dnes můžeme říci, že skating kyčlím nejen neubližuje, ale dokonce jim prospívá. Není přece znám žádný případ, že by bruslařský způsob běhu na lyžích donutil závodníka k operaci kyčelních kloubů. Ale nejen to. Někteří jedinci dokonce zjistili, že aplikování rozkročeného postoje při bruslení jim pomohlo dřívější bolestivé potíže s kyčlemi zmenšit. Je to téměř neuvěřitelné, ale takové případy existují. Pokusme se najít vysvětlení.

Jako sportovní masér se zkušenostmi s reflexní terapií jsem měl možnost zabývat se problémy s klouby obecně a dost intenzivně. Je skutečností, že žádnému kloubu neprospívá často opakovaný pohyb malého rozsahu. Ten způsobuje na povrchu chrupavky s nedostatečným přísunem kloubního maziva nadměrné tření. Je to analogie třecích poměrů ve strojnictví: mnohem častěji dojde k zadření zatíženého čepu při kývavém pohybu než při rotaci, protože při krátkém vzájemném posunu třecích ploch se nestačí vytvořit klínová vrstva maziva mezi třecími povrchy, což způsobí jen polosuché nebo dokonce suché tření se všemi negativními důsledky. V anatomii to znamená, že čím menší je rozsah pohybu zatíženého kloubu, tím snáze se kloub poškodí. To platí i pro kyčelní klouby. Při normální chůzi je rozsah pohybu v kyčelním kloubu v podstatě kývavý pohyb v rozmezí maximálně 30 °. Protože nesportovec jiný pohyb než chůzi vlastně nemá, jsou jeho kyčle na hranici suchého tření a dotyčný si o endoprotézu přímo říká. Zcela jiné třecí poměry se odehrávají v kyčelních kloubech při skatingu. Rozsah pohybu se při bruslařském kroku zvyšuje až na 105 ° a to ještě v různých rovinách kulového tvaru kyčelního kloubu. Tím se tření v kyčli výrazně zmenšuje, protože chrupavka kloubu je lépe mazána a vyživována.

Jak lze tento poznatek aplikovat, když někdo trpí bolestmi kyčlí? Jednoduše. Kyčelním kloubům je nutno poskytnout co největší rozsah pohybu. Rozhodně není třeba dávat si nohu za krk, stačí na lůžku vleže naznak pokrčit nohy, opřít chodidla o podložku a zvednutá kolena položit do stran, pokud možno také až na podložku. V této poloze je možno nohy střídavě napřimovat do roviny trupu a opět skrčovat, čímž se kyčelní klouby rozpohybují i v jiných rovinách. Pokud má někdo bolesti jen v jednom kyčelním kloubu, pak samozřejmě stačí provádět zmíněné cviky pouze jednostranně. Přitom lze doporučit spát na zádech s unoženou nohou na straně bolavé kyčle a rozhodně není dobré spát na boku na této straně.

Není snad třeba zdůrazňovat, že zmíněné rady pomohou hlavně v případech, kdy opotřebení kyčelních kloubů je teprve v počáteční fázi, ale na druhé straně toto rehabilitační cvičení za zkoušku rozhodně stojí už proto, že každý člověk má jiný práh bolestivosti a nakonec – prý není nikdy pozdě.