Snad v každé definici běhu na lyžích se objeví zmínka o tom, že se jedná o jeden z energeticky nejnáročnějších sportů. Stejně tak mnozí poradci na redukci hmotnosti doporučují právě běh na lyžích jako ideální disciplínu pro snížení procenta tělesného tuku, a to ze stejného důvodu – díky vysoké energetické náročnosti.

Co to vlastně ale taková energetická bilance je? Jedná se o poměr přijaté a vydané energie během nějakého časového úseku, nejběžněji během jednoho dne. U sledované osoby se nejčastěji ve spolupráci s odbornými výživovými poradci eviduje celková hodnota přijaté energie z potravy a tekutin oproti celkové energii vydané. U té je to poněkud komplikovanější, neboť celkový výdej energie je součtem bazálního metabolismu (což je zjednodušeně řečeno výdej energii na práci organizmu v klidu), fyzické náročnosti dne (záleží na tom, zda jsme dřevorubci, skladníci nebo úředníci) i psychické vypětí během dne. Významnou roli pro celkový energetický výdej moderního člověka hraje také sportovní aktivita. Její energetická náročnost závisí na délce provádění, intenzitě a také na množství zapojených svalů. A právě z tohoto důvodu patří běh na lyžích k nejnáročnějším sportům, neboť aktivně a intenzivně zapojuje všechny významné svalové partie v těle.

Uveďme si pár příkladů: při běhu rychlostí 9 km za hodinu spálíte cca 600 kcal, při běhu 12 km za hodinu až 700 kcal a při jízdě na silničním kole rychlostí 30 km za hodinu 900 kcal. Běžec na lyžích, který za hodinu urazil 12 km, spálil 1100 kcal a v případě 15 km za hodinu až 1300 kcal.

Při těchto hodnotách se může běžcům na lyžích lehce stát, že se dostanou do energetického deficitu, čili že během dne přijmou méně energie, než vydají. Je-li to cíl, který má vyústit v redukci tukové tkáně, tak se samozřejmě nic neděje (když je to s rozumem, pomyslné nůžky mezi energetickým příjmem a výdejem nejsou příliš rozevřeny a sportovní aktivita je mírná až středně intenzivní).

Horší však je, když se do energetického deficitu dostávají vrcholoví sportovci či ti, kteří trénují na závod. Tělo totiž nezůstane v deficitu, ale chybějící energii si musí někde najít. Částečně sahá do tuků, ale to je strategická rezerva na horší časy. Proto organizmus, který je delší dobu v energetickém deficitu, začne sahat i do svých bílkovin, tedy svalů, které sice složitěji, ale přesto vehementně využívá jako potřebný zdroj energie pro vynulování deficitu. A sportovec se tak kromě pocitů únavy dostává též do tzv. katabolismu, tedy nežádoucího stavu, kdy mu ubývá svalová hmota. Což je určitě negativní jev už proto, že běh na lyžích je silově-vytrvalostní sport, kde síla svalů hraje výraznou roli.

Jaké jsou možnosti vyhnout se katabolismu, respektive energetickému deficitu? Cítíte-li se „pevní v kramflecích“, pak si svoji energetickou bilanci spočítáte sami na základě údajů na internetu či v odborné literatuře. Kdo chce mít jistotu nebo se jen nechce v této věci příliš experimentovat, může se obrátit na odborné výživové poradce (spočítání energetické bilance není nic finančně ani časově náročného).

Druhým běžně se vyskytujícím doporučením je vhodná výživa ve spojení se sportem, tzn. dbát v případě tréninku či závodu na příjem lehce vstřebatelných sacharidů s vysokým glykemickým indexem. Jejich účelem je co možná nejrychlejší doplňování glukózy, proto je snadná vstřebatelnost velmi důležitá. Snad kromě experimentování se směsí banán+med (což však také není úplně ideální), vidím jako vhodné řešení energetické gely, energetické tablety, iontové energetické nápoje nebo i určité druhy energetických tyčinek. Určitě se to vyplatí, neboť organizmus, který žije v energetické rovnováze, je méně unavený, je vitálnější, zdravější i výkonnější.

Více informací nejen o systému tréninku a výživy na www.NordicTeam.cz
www.NordicTeam.cz
výhra přeje připraveným