Po pěti sezonách v italském týmu otevírá česká závodnice Tereza Hujerová novou kapitolu své kariéry. V novém týmu s novými cíli posílá laufařka – která nevynechá jediný závod – návod ostatním, jak zůstat zdravý a nezraněný.

Po několika letech v italském týmu Robinson Trentino, který se loni spojil s českým sponzorem Slavia pojišťovnou, se Tereza Hujerová rozhodla pro změnu a nastupuje do seriálu Ski Classics pod vlajkou ryze domácího týmu eD system RSJ.

Pět let je dlouhá doba. Dost dlouhá na to, aby si člověk uvědomil, že je čas posunout se dál. Přesně tak to cítí Tereza Hujerová, jedna z nejstabilnějších českých závodnic na scéně dlouhých lyžařských běhů. „Sešlo se toho víc, ale prostě se naskytla zajímavější nabídka,“ říká bez zbytečné nostalgie. „Každopádně týmu Robinson Trentino vděčím a děkuji za všechno, co jsme společně prožili a co mi mezinárodní skupina dala.“

Její novou adresou bude český tým eD system RSJ.

Škola vytrvalosti a zdraví

Ski Classics, seriál dálkových běhů na lyžích, nejsou jen závody. Je to životní styl, zkouška charakteru a – jak Tereza přiznává – lekcí trpělivosti a pokornosti. „Naučily mě, že naše tělo toho mnohdy zvládne víc než si myslíme, a je důležité se nevzdávat. Když máme v závodě krizi, neznamená to, že ji za chvíli nebude mít někdo jiný a vše se může ještě několikrát otočit.“

Tereza patří k závodnicím, které možná nezáří v jednotlivých výsledcích jako její česká kolegyně Sandra Schützová, ale dokáží něco možná cennějšího: projet téměř celou sezonu v konzistentní formě a je schopná v celkovém hodnocení svou soupeřku překonat. „Žádný speciální recept na to asi nemám, ale prostě to co dělám, funguje,“ komentuje svou stabilní účast v závodech.

Klíčem je podle ní i rozumná práce s tělem. Zatímco mnozí závodníci dřou na soupaži do úmoru, Tereza ji mezi závody záměrně omezuje. „A co se týče zranění nebo spíš přetížení, kterého kolem sebe vidím víc než bych chtěla, je mi těch lidí trochu líto. Tak bych chtěla všem vzkázat, že existuje i spoustu dalších tréninkových prostředků než je jen soupaž. Tu já osobně jezdím mezi závody minimálně a nahrazuju ji třeba bruslením.“

A imunita? „Jsem z Jizerek a tady je pořád hnusně, takže imunitu budu mít za ty roky asi dobrou,“ směje se.

Kalendář a jeho proměny

Letošní sezona přinesla několik změn v kalendáři Ski Classics. Tereza je sleduje s mírně smíšenými pocity. „Obecně se mi kalendář na příští sezonu líbí, je tam spousta prostoru jet i jiné závody, ale zároveň za tím vidím hodně cestování.“ Březnových pět závodních víkendů po sobě bylo podle ní hodně – za optimum považuje blok dvou po sobě jdoucích víkendů.

Trochu ji mrzí odliv klasických maratonů. „Vypadávají klasické laufy jako 3Zinnen maraton nebo Marcialonga Bodø a nahrazuje se to sprinty, časovkami a víkendy se dvěma kratšími závody.“ Právě tyto dlouhé, tradiční závody jsou přitom srdcem toho, co Ski Classics dělá výjimečným.

Změny v tréninku a nový cíl

Tréninkově sází na intenzitu v krátkých dávkách. Její oblíbený trénink? „Buď 30/30 nebo 15s sprint na každé druhé minutě, to jedu 40–60 minut. Je to takový nenápadný zabiják.“

A na co by se chtěla zaměřit v přípravě? Tereza ví přesně, kde ztrácí. „Vždycky jsem ztratila na začátku a pak postupně všechny dojížděla. To bych chtěla do příští zimy změnit. Ještě nevím, jak to udělám, ale udržet se po startu s hlavní skupinou déle než cca 2 km by bylo super.“

Česká závodnice má ale i vlastní plány přesahující seriál. Chce dokončit titul Worldloppet Master – sbírku startů na největších lyžařských dálkových závodech na světě. „Chybí mi, myslím, ještě dva nebo tři závody. Dobrá zpráva je, že vzhledem ke kalendáři Ski Classics bych měla stihnout obojí.“

Trenérství a další koníčky

Od ukončení školy se Tereza věnuje trenérství v dětském cyklistickém klubu. „Dopoledne si splním svůj trénink a odpoledne se mohu věnovat dětem. Jejich sezona je v létě a moje v zimě, takže se to nekryje.“ A navíc – tato práce ji přiblížila k cyklistice, která ji vždy přitahovala. Letošní jaro a léto věnovala hodně horským kolům. „Docela mě to chytlo.“

Záliby mimo sport? Výlety, příroda, objevování nových míst. A zahradničení – alespoň teoreticky. „Dokážu zabít i kaktus, takže to berme trochu s rezervou,“ dodává s humorem.

Čtěte dále – Bývalý profesionál trénuje mezi směnami: ,,Nejde o čas, ale jak s ním naložíte.“