V zimní sezoně zažil premiéru na seniorském mistrovství světa, ve Falunu byl dokonce součástí mužské štafety. Nové pocity však vstřebává i v letošní přípravě na suchu – v sobotu se rozhodl absolvovat extrémní závod Red Bull 400 s cílem na vrcholu skokanského můstku K120 v Harrachově. *„Já to chtěl vyzkoušet, protože mi to přijde jako zajímavý nápad, vyběhnout nějakou takovouhle šílenost,“* směje se 21letý závodník Dukly Liberec.

———

Z téměř 300 mužů skončil pátý v kvalifikaci a v hlavním závodě obsadil šestou příčku. Nejen běh je ale součástí jeho přípravy, která teď probíhá v Liberci a příští týden bude pokračovat dalším reprezentačním soustředěním v italském Livignu.
[* https://farm6.staticflickr.com/5808/20760803371_694a60a412.jpg >]
Petře, jaké prvky nebo části přípravy jsou pro tebe nejpříjemnější?
————–
Kdybych měl vybírat, jestli objem nebo rychlost, tak radši rychlost. Člověk tolik nepřemýšlí, kolik má ještě uběhnout, jak dlouho ještě musí. Vždycky jsem měl rád běh, v předchozích letech mi naopak vadily kolečkové lyže, nějak jsem k nim nepřilnul. Ale jak je to teď na soustředěních pestrý, že jdeme někdy na kolečkovou dráhu, jindy po silnici, tak mě i ty kolce docela baví.

Ptám se, protože mě vzhledem k tvé účasti na víkendovém závodě zajímá, jestli tam někam patří i běh do vrchu?
————–
Určitě běhám radši do vrchu než po rovině, kde neumím překládat nohy tak rychle. Takže já radši do kopce než po rovinách nebo dolů.

Jenže je otázkou, jestli se tenhle extrémní výběh na skokanský můstek dá vůbec nazývat během do vrchu…
————–
Asi už ne, tohle je spíš takové zpestření. Je to dobré na to, že člověk pozná, jak na tom je, když má úplně tuhé nohy. Tam je tak extrémní laktát, že jsme byli nahoře rádi, že jsme se vůbec postavili na nohy (smích). Prvních 100 metrů je relativně po rovině, pak se začíná stoupat a dvě třetiny se tam leze po čtyřech, nebo aspoň já jsem zvolil tuhle strategii.

Absolvoval jsi to poprvé, jsi spokojený s šestým místem?
————–
Já nevědl, co od toho čekat, takže jsem byl překvapený, že jsem na tom byl nakonec takhle dobře. Spokojený jsem určitě, atmosféra byla úžasná, hodně lidí… Mně se ten den i ten závod hodně líbil! Pravda, nahoře po doběhu to bylo trochu horší, ale jinak se mi to líbilo (úsměv).

.<>
[* https://farm1.staticflickr.com/676/20132926533_747933f8b6.jpg *]

Jaká další zpestření obsahuje tvoje suchá příprava?
————–
Já se snažím plavat, protože to mi přijde jako dobré zpestření, je to taková relaxace plus trénink dohromady. Vyhledávám i nějaké triatlonové závody – ten sport mi přijde krásnej, je tam od všeho něco. Před pár lety jsem byl v triatlonu pátý na olympiádě dětí a mládeže, tam mě to chytlo. I když já mám radši, když je tam méně plavání. Ačkoli se snažím plavat, tak proti triatlonistům nejsem tak dobrý plavec.
[* https://farm1.staticflickr.com/760/20565905450_b47f372407.jpg >]
Každopádně to vypadá, že tě baví spíš trénink ve skupině…
————–
Je pravda, že nemám moc rád tréninky, které musím jet sám, tolik mě to pak nebaví. Jsem radši, když na mě někdo dohlíží a k tomu tréninku něco řekne – co jsem dělal dobře nebo naopak špatně. Plány mi píše Lukáš Krejčí a když jsme v Liberci, většinou se scházíme na Dukle a jdeme trénink společně pod vedením Zbyňka Valouška. Ale někdy se domluvíme i jen s klukama a jdeme ve skupině.

K tréninku a závodům musíš honit ještě školu, studuješ na Technické univerzitě v Liberci. Jak to zvládáš?
————–
Je to těžký, hlavně v zimě, kdy jsme třeba dva měsíce pryč. Člověk pak přijde do školy a kouká, co se vlastně děje. Když ti někdo pomůže, učitelé vyjdou vstříc, tak se to dá zvládnout. V létě je to lepší, člověk si to uzpůsobí. Navíc je fajn, že chodíme na stejnou školu i obor s Kordym (Jacob Kordač), takže si můžeme pomoct a poradit.

Zmínil jsi ten zimní lyžařský kolotoč. Jak se na něj zase těšíš a jak sis na něj zvykl?
————–
Já mám lyžování rád, na přelomu srpna a září už se hodně těším na sníh – až nebudu muset někde běhat, jezdit na kolcích, vylezu před barák, nasadím lyže a pojedu! Já už jsem v tom kolotoči docela dlouho, tak jsem si nějak zvyknul. Člověk si pak aspoň cení toho, když přijede domů a může trochu hodit nohy nahoru a odpočinout si.