Lyže i studijní nadání dostal Fabián Štoček do kolébky jaksi automaticky, on už si jen přidal to světoběžnictví. Z jilemnické strany byli babička a děda učitelé a současně trenéři, taťka Michal inženýr a ve své době talentovaný junior a později akademický reprezentant, mamka Věra, učitelka na místní základce, a oba pak absolventi jilemnického sportovního gymplu. Všichni to zapálení sportovci, lyžaři od pánaboha a stejně tak i premianti ve svých oborech.

Mohlo by se snad na první pohled i zdát, že se jeden z nejmladší generace Štočků svým raným odchodem z Česka rodinné tradici hned v počátcích své kariéry vzepřel. Ale čas ukazuje, že je to právě naopak. Ve věku, kdy jeho vrstevníci cestovali maximálně tak po sociálních sítích, už Fabián louskal v zámoří zdárně angličtinu, objevoval přednosti anglo-saského vzdělávacího systému a ještě stihl “vyučovat” své školní týmové kolegy české lyžařské-klasické škole.

V současnosti Fabián již čtvrtým rokem promlouvá do pořadí na maratonských tratích Visma Ski Classic v dresu Vltava Fund Ski Teamu. A je nutno dodat, že v tomto směru zraje jako víno. Loni skončil celkově 44. (9. v kategorii Youth), letos je po třech závodech zatím 33. A to jako třetí nejlepší Čech! A mimo sportovní úspěchy? Maličkost. Momentálně je to probíhající doktorandské studium na prestižní německé univerzitě v Mnichově.

[* https://live.staticflickr.com/65535/50908427952_20bc927427_z.jpg *]

———————————————

**CV:**

● Rok narození: 1994

● Současné bydliště: Mnichov

● Studium: Sportovní gymnázium Jilemnice, Hopkinton High School – Massachusetts, Holderness School – Plymouth, Dartmouth College – Hanover (vše USA), Ludwig Maximilians Universitaet – Mnichov

● Zaměstnání: Neurovědecký doktorand.

● Jazyky: Angličtina,Němčina, Čínština (částečně)

● Domácí klub: CKS SKI Jilemnice

● Team: Vltava Fund Ski Team

● Sponzoři: Kaestle, Leki, Alpina

● Další sporty: cyklistika, skyrunning, ultra maratony, kitesurfing

● Koníčky: vyřezávání dřevěných lžic, hra na didgeridoo

———————————————

**Oblíbené:**

● Léto nebo zima? Jaro!

● Běh nebo kolečkové lyže? Kolečkové lyže

● Klasika nebo bruslení? Bruslení

● Tvrdý vosk nebo klistr? Tvrdý vosk

● Hromaďák nebo intervalový start Rozhodně hromaďák!

● Sprint nebo distance? Oboje, ale hlavně ne 10 -15 km!

● Sparta nebo Slavie? Sparta

● Roviny nebo hory ? Hory

● Němčina nebo angličtina? Angličtina

———————————————

**Výkony:**

● Roční objem: 700- 800 hodin

● Čas na 3 km: Okolo 9 minut

● Shyby: 30

● Nejprudší vysoupažený kopec: 24%

● Nejrychlejší čas na 50 km klasicky nebo 50 bruslením: Těžko porovnat, ale Engadin je vždy nejrychlejší

● Nejdelší překonaná vzdálenost na lyžích či v běhu: Okolo 100 km oboje

● Nejhodnotnější loňský výsledek: 52. ve Vasáku, celkově 9. v kategorii Youth

———————————————

[* https://live.staticflickr.com/65535/50908297586_c8f46ffdda.jpg *]

**Tvé začátky na lyžích?**

Asi než jsem začal chodit. V mládí hlavně sranda a skákání na lyžích, občas si i zastřílet z pušky v lese na Mísečkách. Rodiče a prarodiče také hodně lyžovali, takže bylo těžké od toho utéct. A ještě k tomu jsem vyrůstal v té malebné kolébce lyžování, v Jilemnici. V 15ti jsem se pak rozhodl odjet do Ameriky. Skončil tak sice český lyžařský sen, ale otevřelo mi to dveře do toho světového.

**Proč právě Amerika?**

Proč ne? Šel jsem tam hlavně, abych se naučil jazyk a získal životní zkušenosti. Měl jsem i nadále možnost pokračovat v mém koníčku – lyžování, a díky tomu si najít i první kamarády a trochu pevněji zakořenit v New Hampshiru. Lyžoval jsem tam už za střední školu a měl jsem i štěstí, že jsem potom dostal nabídku lyžovat za dobrý univerzitní tým.

**Srovnej americký přístup k tréninku, koučování, a sportu obecně.**

Podle mého názoru je tam přístup ke sportu podobný, ale logisticky řešený úplně jinak. Sport je tam přirozenou součástí školního programu, jak na školách středních, tak i vysokých. Trénink je integrovaný s učením, trenéři jsou placeni školou. Je tam zřetelně větší hrdost na to být součástí týmu. Ještě výraznější je to na univerzitách, nazývají to „team pride“. V česku také třeba neexistuje, aby škola vysílala trenéry hledat akademické a sportovní talenty.

Nabízejí tam pak také parádní zázemí. My jsme dokonce měli i saunu jenom pro mužský tým, také masáže byly zadarmo. Samozřejmostí pak byli i školou placení studenti, kteří nám sportovcům pomáhali se studijními materiály, když jsme v pátek místo školy závodili. Na druhou stranu ale škola opakovaně zdůrazňuje, že jsi student-sportovec. Tedy, že nejdříve jsi student a poté závodník. Prospěch především. Myslím, že čeští trenéři to občas takhle nevidí.

Z hlediska akademických soutěží je nejvýše postavené univerzitní mistrovství USA, a vítěz se pak honosí titulem NCAA šampiona. Například světová univerziáda nikoho příliš nezajímá, soutěže NCAA (National Collegiate Athletic Association, pozn. autora) jsou absolutní prioritou. Závodí se v různých konferencích, z kterých je pak na konci února vybráno okolo 20 nejlepších lyžařů. Ti pak závodí za školu i konferenci na celostátním akademickém mistrovství. Někteří z našeho univerzitního týmu byli zároveň i v americkém národním týmu. Dokonce jsem jednou měl olympijskou vítězkou v mogulech jako spolužačku na semináři. V tom byla moje škola tak trochu výjimečná, a to částečně i kvůli dlouhé historii lyžování.

V případě, že student pokračuje v lyžařské kariéře i po ukončení univerzity, má podobné možnosti jako u nás. Novinkou v poslední době je ale zakládání soukromých týmu, jako například týmu SMS T2 (J. Diggins, S. Caldwell, S. Hamilton, pozn. autora), které jsou částečně privátně sponzorované a sportovci pak také pomáhají komunitě, kde trénují. Ti pak závodí v otevřených celostátních soutěžích a bojují o místa v reprezentačním týmu. V tomhle to asi bude trochu jiné, než jak to známe z našich podmínek (např. Dukla), ale o tom nemám přehled.

**Jak dlouho plánuješ závodit?**

Poloprofesionálně ještě pár let. Jsem velice rád, že zatím tělo spolupracuje. Jako hobík ještě asi i déle, ale to jen v rámci životního tréninku.

**Tvá pracovní i osobní budoucnost?**

Vždy jsem chtěl být více než lyžař. Alespoň mít i nějaký plán B. Proto jsem i odjel do Ameriky. A teď, až dodělám doktorandské studium, už snad nějaký ten plán B budu mít :). Nechávám to taky trochu náhodě, ale chtěl bych zkusit alespoň na chvíli po té akademické i privátní sféru. Pak se rozhodnu co dál. Jestli zůstanu ve vědě, nebo zkusím štěstí jinde. Ale stále věřím, že to vždy nějak půjde skloubit s lyžováním!