.=
Je neděle, 26. března 2017, v Čechách panují již jarní teploty a svět se pomalu začíná zelenat. V Norsku však ještě vládne zima a právě tam vyráží naše dvanáctičlenná výprava spolku Jeden na jednoho s českými zrakově postiženými sportovci.

.=
Sjíždíme se z celé republiky na letišti Václava Havla v Praze, přerozdělujeme si obsah našich zavazadel, neboť někdo má věcí více, někdo méně. Limit na tašku je daný. A i když se snažím okouzlit slečnu za odbavovací přepážkou, jak jen to jde, slibuji, co se dá, nad mými jedenácti nadlimitními kily nemůže přivřít oči, jakkoli by chtěla. Na obranu musím podotknout, že se nejednalo o voňavky, ani fén, či něco podobného. Ale protože jednou z mých rolí byla kromě traséra i funkce servizáka, tak v mé výbavě nesměla chybět žehlička, vosky atd. A to už přece jen něco váží. Naštěstí mezi námi jsou i členové, kteří mají naopak i deset kilo podváhu. V ten moment jsem si v duchu říkal, sakra v čem tam ten kluk bude lyžovat? Ale co, aspoň jsme díky těmto skromným jedincům prošli odbavením hladce.

.=
Kam, že to přesně letíme? Do Norska. Do země běžkám zaslíbené. Tam se spolek Jeden na jednoho, který podporuje sportování zrakově postižených, od 27. března do 1. dubna 2017 zúčastnil týdne zimních sportů pro hendikepované sportovce a tradičních norských závodů Ridderrennet. Skupina pěti zrakově postižených sportovců se svými traséry úspěšně navázala na předchozí, neméně úspěšnou akci. Jednalo se již o 54. ročník, který se tradičně uskutečnil v norském lyžařském středisku Beitostølen. Toto středisko je proslulé světový pohárem v biatlonu. A právě biatlonový stadion World Cup Arena byl tím místem, kde jednotlivé soutěže probíhaly. Závodů se účastnilo 400 sportovců ze 13 zemí z celého světa.

[* https://farm2.staticflickr.com/1749/41756837364_b88db37e09.jpg *]

.=
Ridderrennet je mezi postiženými sportovci velmi známý a uznávaný. Probíhá pod záštitou královské rodiny a na pořádání se podílí královská garda. Po Paralympiádě je druhý nejprestižnější. V průběhu celého závodního týdne mají sportovci možnost společně trénovat a soupeřit na závodech v běžeckém lyžování a parabiatlonu. Čeští sportovci soutěžili ve všech disciplínách a vybojovali šest zlatých a čtyři stříbrné medaile, dvě čtvrtá místa a dvě šestá. Například jméno Jan Bošek se Norové naučili za ten týden skloňovat ve všech pádech, neboť stál na stupních vítězů každý den a to většinou na tom nejvyšším.

.=
Českou republiku reprezentovali paralympionici Marek Šimíček trasér I. Haničincem, Ivo Budil trasér M. Čamborem, členové goalballové reprezentace Jan Bošek (trasér Z. Hrašek, M. Nováčková) a Václav Svoboda (trasér Z. Kovář). Jedinou ženou ve výpravě byla nadaná Eva Lesová (trasér Z. Hrašek). Kdo ze závodníku nemá svého traséra, získá místního, kteří jsou vybíráni z místní školy, obdobné naší FTVS. Takže mi věřte, bylo i na co koukat.

.=
Pohodový let přes Kodaň, jsme zvládli dobře. V Oslu nás již ve večerních hodinách vyzvedávají vojáci norské královské armády a odvážejí nás auty do hor. Do Beitostolenu dorazíme kolem 23:00. Po chvilce hledání jsme našli i naše dvě pronajaté dřevěné chatky s trávou rostoucí na střeše, takže na závěr prvního dne, můžeme prohlásit, jsme zase tu.

.=
Následující den v pondělí se probouzíme do zářivě slunečného rána. Dopoledne se nese v trochu hektickém duchu, neboť řešíme registrace závodníků, klasifikace zrakových postižení, program, mazání atd. Nakonec se ještě před polednem dostaneme do stopy. Je hodně nad nulou, takže se držíme hesla „každý mistr, maže klistr“. Vyrážíme a snažíme se ze situace vyzískat maximum.

[* https://farm1.staticflickr.com/878/41756846764_20416b293a.jpg *]

.=
Náš druhý tréninkový den se necháme vyvézt 3 kilometry nad Beitostolen, na místo zvané Garli. Nádherná příroda, zasněžené kopce, liduprázdno, super stopa. Co dodat, je tu prostě krásně.

.=
Pro Českou televizi natáčíme videa, aby mohla naše působení zdokumentovat a uveřejnit v Paralympijském magazínu. Část výpravy dále pokračuje ve výletu, část usoudí, že není kam spěchat a bude moudřejší pošetřit síly na zítřejší závod. Sjíždí tedy nejkratší cestou dolu a to je po sjezdovce. Na běžkách v háku, tzv. na hůlce s nevidomým za sebou, super test. Nebojte, přežili to všichni, alespoň si závodníci mají možnost otestovat své traséry, nutno podotknout, občas se to hodí.

[* https://farm2.staticflickr.com/1759/42428496672_90afe6e2b3.jpg *]

.=
Máme tu středu 29. března, první den „D“. Dnes se děje hned několik důležitých věcí. Jednak se koná biatlonový závod, kterého se všichni účastníme. Další zajímavou událostí je návštěva velvyslaneckého rady z českého velvyslanectví v Oslo pana Josefa Smyčka, který nás přijel povzbudit. Neděláme ostudu, naopak Honza Bošek a Eva Lesová získávají ve své kategorii zlato. Marek Šimíček obhájil stříbro.

.=
Následující den ve čtvrtek, běží muži závod na 8 km a ženy 4 km. Pěkně jsem se zapotil, ne závodem, ale nervy kvůli máze. Ráno jsou opět ideální podmínky na klistr, neotálíme a máme už namazáno. Ale u snídaně pozoruji, cože se to na nás valí. Dočista bílá tma, sluníčko během chvilky pryč, teplota padá o 7 stupňů dolu a začíná pěkně sypat. Super, máme naklistrováno, tak co teď, říkám si? Narychlo vymýšlím nějakou kombinaci. Necháváme ji pořádně vymrznout, překrývám tuháčem. Uf, stihli jsme to a dáváme letmý start. Nakonec více než dobrý. Nevím, jak se to stalo, ale zřejmě při nás stáli všichni norští Trollové. Lyže všem hezky klouzali i stoupali. Žádné bakule, takže super. Výsledek to potvrzuje, Eva a Honza opět získávají zlato. Václav Svoboda má stříbro. Marek Šimíček se umístil na 4. místě a Ivo Budil na 6. místě. Zdá se mi, že naší medailovou smrští trochu naštveme Nory.

.=
V pátek odpočíváme, den je pojat ve veselém duchu a jdeme fandit sjezdařům. Pod kopcem hraje živá hudba, vojáci připravují barbecue, prostě na pohodu. Den pokračuje procházkou na sněžnicích, ty se obzvláště hodí, neboť nám připadlo 40 cm sněhu. Úspěchy se musí řádně oslavit, takže večer zakončujeme dobrým vínem.

[* https://farm2.staticflickr.com/1759/41576559595_59eb158e14.jpg *]

.=
Nastává sobota 1. dubna, vrchol celého týdne. Koná se Ridderuka, nejdůležitější ze všech závodů. Ani ne tak svou obtížností, ale svým symbolickým významem. Stojící, sedící, vidící, nevidící dneska závodí všichni, i ti s nejtěžšími tělesnými handicapy. I ti, kteří celý týden jen v rámci svých omezených možností trénovali, ale na závod si netroufli. Právě pro sportovce s nejvážnějšími postiženími nezáleží na výkonnosti, ale na schopnosti překonat sám sebe. Umísťujeme se opět skvěle, ale důležitá je celková atmosféra a sounáležitý duch této akce. Je to prostě radostné vyvrcholení veškerého našeho snažení během tohoto mimořádného týdne. Honza Bošek opět vítězí a Vašek Svoboda získává druhé místo. Zajímavý je časový odstup, byť se startovalo intervalově, tak Vašek byl pouhou vteřinu za vítězným Honzou. Gratuluji, no, škoda toho pádu, ale jinak bychom jim to natřeli. Tak příště.

[* https://farm2.staticflickr.com/1757/42479090611_25d3e3cba8.jpg *]

.=
Probouzíme se do nedělního rána, to znamená, že tu máme konec, balíme to a vyklízíme chatky. Čeká nás tříhodinová cesta na letiště, kde se nám ještě stačí ztratit naše závodnice, sedáme do letadla, pro letošek je to za námi.

.=
Na závěr rád zmíním, že účast českých sportovců na akci Ridderrennet se uskutečnil díky partnerům, kterým patří velký dík. Jsou to Etnetera a. s., Konto Bariéry, ČEPS a.s., Nadace Leontinka, Nadační fond Českého rozhlasu Světluška a samozřejmě spolek Jeden na jednoho.

.=
Možná jste již potkali ve stopě, ať na závodě, nebo jen při vyjížďce, borce se žlutou vestičkou a zajímalo by vás, jak že to vůbec dělají, co je pro ně důležité, nebo jestli se to bojí pustit z kopce dolů a jak moc důvěřují svému trasérovi.