Na začátku listopadu ji cestou z tréninku srazilo auto, na konci měsíce už ale stála na lyžích a začala s tréninkem na sněhu. Česká reprezentantka studující ve Spojených státech měla štěstí a za dalších sedm dní už byla na startu prvního závodu. Pořádný běžkařský kolotoč se pro ni ale roztáčí právě teď, kdy absolvuje tři závodní víkendy v rámci školní soutěže, která vygraduje březnovým finále. Těsně předtím by však ráda startovala i v české kombinéze – na mistrovství světa do 23 let.

——————-

[* https://farm2.staticflickr.com/1444/23788492163_38d130fd77_m.jpg >]„Tyhle dvě akce jsou pro mě rozhodně vrcholem sezóny, na kterou se celkově moc těším!“ hlásí 21letá závodnice liberecké Dukly pobývající v americkém Coloradu.

Pojďme k té zmiňované nehodě – co se vlastně na začátku listopadu stalo?
———–
Byla taková „blbá“ nehoda. Po tréninku jsem jela ze školy na kole domů a na křižovatce, kde jsem měla přednost, mi slečna odbočující vlevo přednost nedala a srazila mě. Nakonec jsem naštěstí neměla nic zlomeného, přetrženého ani žádné vnitřní zranění, i tak jsem ale měla tržnou ránu na koleni, naprasklou čéšku a natrženou šlachu. Rozhodně jsem měla ještě štěstí v neštěstí.

Jaké to pro vás mělo následky?
———–
Omezení jsem měla nejvíc sportovní, protože když jsem hned druhý den nastoupila na rehabilitaci, kvůli stehům šlo vše pomaleji. A i když to bylo fyzické zranění, člověka to samozřejmě poznamená i psychicky, ať je jakkoli odolný. Teď už by ale mělo být všechno celkem v pořádku, hlavně díky každodenním rehabilitacím a regeneraci. Bez zázemí, jakého se mi dostalo na naší škole, bych určitě nebyla schopná stát po dvou týdnech na lyžích. Tímto jim patří velký dík!

Zmínila jste lyže – kdy a kde jste se na ně postavila poprvé?
———–
Až 21. listopadu, bohužel mě zdrželo to zranění kolene. Do prvních závodů jsem měla přesně týden, což nebylo ideální. Zvlášť pro mě, já potřebuji čas se rozjezdit a srovnat na sněhu. Základ jsem měla a pořád mám oproti ostatním menší, ale je čas to dohnat. I když příroda si s námi bohužel zahrává a já ztratila další dva týdny na sněhu o Vánocích, kdy jsem byla doma v Česku, kde to se sněhem nebylo nic moc. Až posledních 5 dní jsem mohla trénovat na umělém sněhu připraveném pro Jizerskou 50.

.<>
[* https://farm2.staticflickr.com/1495/24332813691_4289bde565.jpg *]

Jak vypadala na začátku roku sněhová situace v Coloradu?
———–
Je úžasná! Kupy sněhu, azuro a mráz. Prostě skvělé podmínky jen na modrou extra, což se tam vlastně maže skoro celou zimu (smích).

Jaké závody jste ve Spojených státech stihla ještě v loňském roce?
———–
Poprvé jsem závodila během zmiňovaného prvního soustředění ve West Yellowstone ve státě Montana. První závod byl bruslařský sprint, moje nejoblíbenější trať. Dostala jsem se hladce až do finále, což jsem po tom úrazu rozhodně nečekala, ale ve finále se bohužel to koleno ozvalo a nakonec z toho bylo 5. místo. Pro mě to byl super začátek, zvlášť když jsem se ještě dva týdny předtím bála, že na to soustředění možná nebudu moct ani odjet… Distanční závod už nebyl tak slavný, ale to se dalo čekat. Další víkend jsem absolvovala ještě klasické závody, sprint a 10 km hromadě. Tam mě potěšilo, že jsem se dokázala na distanci zlepšit oproti prvnímu závodu. Každý i malý pokrok člověka povzbudí do dalších závodů a trénování!

Jaké starty plánujete v roce 2016?
———–
Letos toho plánuji hodně. Od 10. ledna probíhají tři víkendy za sebou školní závody – Utah, Montana a domácí Steamboat. Pak máme skoro měsíční pauzu, během které se budu především soustředit na pořádný trénink směrem k mistrovství světa do 23 let a našemu finále – NCAA, které proběhne druhý týden v březnu. Tyhle dvě akce jsou pro mě rozhodně vrcholem sezóny. Ve školní lize jsme loni vyhráli jako tým, takže letos to určitě chceme obhájit, ještě když je to na domácí půdě. Celkově se na tuhle sezonu moc těším!

———–