Minulý pátek 11. března se loučil kanadský Silver Star s letošním **veteránským mistrovstvím světa v běhu na lyžích** uspořádáním posledního závodu. Borci z 21 zemí ve stáří od třiceti až vysoko přes osmdesát let si to naposledy rozdali ve svých kategoriích, tentokrát na dlouhých tratích a klasickou technikou. O kvalitě sněhových podmínek tohoto běžeckého střediska v době závodu vypovídá skutečnost, že se jelo na stoupací Swix VR 45!

Světová lyžařská-běžecká organizace veteránů (The World Masters Cross-Country Ski Association) ve spolupráci s FIS se snaží každoročně uspořádat svůj největší lyžařský podnik vždy v jiné lyžím zasvěcené zemi a pokud možno expandovat pravidelně i do zámoří. Po loňském norském Oslu tak letos připadla řada na další významné, tentokrát kanadské, lyžařské **dvojstředisko Silver Star – Sovereign Lake**. Stejně jako olympijský Whistler tak i Silver Star leží v zákpadokanadské provincii Britská Kolumbie a pro místní tento podnik byl tak po olympiádě další možností v řadě, jak se zviditelnit na mapě lyžařského běžeckého světa.

Přesto, že do zámoří nezavítala tak silná družstva jako je zvykem při těchto kláních pořádaných v Evropě, na startu se objevilo **přes tisíc závodníků**. Více jak stohlavou tradičně nejpočetnější ruskou výpravu tentokrát několikanásobně předčili nejen domácí Kanadˇané, ale především Američané. Ti také dokázali, že jsou zde ve vysokých západoamerických nadmořských výškách jako ryba ve vodě a tuto výhodu využili k zisku několika světových titulů. Kromě již tradičně úspěšných Rusů jim také zdatně sekundovali dobře připraveni Italové stejně jako i ostatní silné lyžařské státy, mezi než patří Francie či Německo. Překvapivě málo byli k vidění lyžaři-veteráni ze skandinávských zemí.

K nemalé české radosti se k nejúspěšnějším jednotlivcům zařadil i celkově **trojnásobný medailista Pavel Petr**. Za zmínku stojí, že Petr, bývalý špičkový triatlonista, nyní ředitel učiliště v Lázních Bělohrad, původně účast na letošním mistrovství neplánoval. Nakonec svůj názor, i za přispění zde závodícího kamaráda Honzy Audrlického, změnil a po důkladném ladění formy v polských Jakuszycích se nakonec ve své věkové kategorii 40 – 44 let podíval ve všech třech svých startech na stupně vítězů. O jeho lyžařské všestrannosti svědčí i to, že jeden ze dvou mistrovských titulů získal, jak sám říká, ve své slabší (ale oblíbenější) disciplíně, v „klasice“ na 30 km. Další zlato mu pak cinklo v bruslařské „desítce“ a nakonce ještě bronz v závěrečném maratonu na 45 km volně.

Do první desítky se v bohaté nabídce závodů v obou stylech několikrát úspěšně probojovali i další Češi. Hned dvakrát a to na **5. a 6. místo** se to podařilo v kategorii 50 – 54 let **Pepovi Vejnarovi**, na **6. místo** v kategorii 75 – 79 let **Bohumilu Zachardovi**, na **8. místo** pak v kategorii 45 – 49 let autoru tohoto článku stejně jako v kategorii 70 – 74 let **Josefu Růžičkovi**. Škoda, že se díky nízkému počtu českých závodníků v jednotlivých kategoriích nepodařilo sestavit alespoň v jedné z nich národní štafetu. To se ovšem může povést příští rok, kdy se nestárnoucí vyznavači běžek sjedou začátkem března do **německého Oberwiesenthalu**. Tam se budou chtít určitě Evropané revanžovat svým zámořským soupeřům a přečíslit je jak účastí, tak i počtem získaných medailí. Držme palce, ať jsou u toho zase i Češi.