Krušné hory zatím nejsou tak častým cílem běžkařů jako třeba Jizerky nebo Krkonoše, ale v současnosti už jsou opomíjeny tak trochu neprávem. Doby, kdy východoněmecké elektrárny systematicky likvidovaly jejich porost, už jsou naštěstí dávno pryč, ale návštěvníků v nich, snad s výjimkou Božího Daru, pořád potkáte pomálu. Jedním z krušnohorských tajných tipů je určitě Lesná. Areál, kde mimo horského hotelu, muzea, multifunkčního hřiště atd. najdete i krásné, několikrát týdně upravované běžecké trasy. To vše okolo 900 metrů nad mořem a hodinu jízdy autem z okraje Prahy.

A právě na Lesné se v sobotu 28. ledna pořádal už 5. ročník „Krušnohorské bílé stopy“ – závodu, který se od jeho vzniku jezdí volnou technikou a jehož trať se v průběhu let obměňuje. Letos trasa pro mužské kategorie měřila 20 km, ženy to měly za polovic. Na startu se sešlo 74 mužů a 16 žen, což není málo, ale bylo vidět, že by pořadatelé klidně zvládli i pár desítek závodníků navíc – stan na převlékání, parkoviště a nakonec i trať by to bez problémů snesly.
Po startovním výstřelu patnáct minut po poledni se dal do pohybu nejdřív mužský peloton, minutu po něm vyrazily dámy, které samostatný start určitě uvítaly, byly tak ušetřeny obvyklé „povýstřelové“ šťouchanice.

Trasa 20 km závodu byla myslím atraktivní, ale přesto bezpečná, jen s několika ostřejšími zatáčkami a třemi většími kopci. Nebo vlastně jedním, ale tím, že se jely 3 okruhy, po absolvování prvního jsme věděli, na co se můžeme ještě dvakrát těšit. Pro diváky i občerstvovače pak bylo příjemné, že se závodníci třikrát prohnali i přes stadion. Jinak se jelo po místních dobře upravených tratích, které vedou převážně v lese, což má výhodu, že tam tolik nefouká. Jinak tu totiž na otevřených pláních může být docela krušno. Ale abych byl objektivní, musím dodat, že pár měkčích míst na trati se také našlo a obzvlášť ke konci závodu, kdy už sil nebylo nazbyt, dokázaly člověka značně potrápit.

Kdo si rozdělí místa na „bedně“, začalo být jasné od prvního okruhu – na špici se usídlili Jan Souček (Dukla Praha) a loňský vítěz Jan Franc (Slovan Karlovy Vary), kteří si jeli tak trochu vlastní závod, protože třetí v cíli, Tomáš Charvát, na ně ztratil skoro 6 minut. Více sil měl nakonec prvně jmenovaný a zvítězil v čase 55:40. Loňský šampión dojel se ztrátou 17 sekund.
Závod žen jsem nemohl moc sledovat, protože tou dobou jsem se sám trápil na trati, ale s velkým přehledem zvítězila Simona Jiříčková (Ski Jilemnice) s časem 31:19. O 3 minuty nato dorazila do cíle Alena Charvátová a za další 3 minuty bronzová Sára Víchová, takže ani tady se žádný „fotofiniš“ nekonal.

Co ale dělá tento lesenský závod zajímavým a oblíbeným je, že protnutím cílové pásky to celé nekončí. Startovné tu totiž tradičně zahrnuje oběd podávaný v restauraci horského hotelu, letos řízek s bramborem a oblohou, pro neřidiče pivo. A na vyhlášení výsledků si také rádi všichni počkají, jednak proto, že se vyhlašují ne tři ale pět nejlepších v každé z kategorií (ženy, muži do 39 let, muži 39-49 let a muži nad 50 let), takže šance ulovit nějakou tu cenu je celkem velká. Ovšem ani s posledním místem člověk nemusí vyjít naprázdno – po vyhlášení vítězů následuje ještě tombola ve formě rozdaných koláčů s žetony, které jsou v některých z nich zapečeny. Vyplatí se tedy kousat opatrně, abyste se nepřipravili jednak o zub nebo třeba o víkendový pobyt na Lesné či některou z celkem pěti finančních prémií.

Chcete-li si vyzkoušet závod menší co do počtu startujících, ale se zázemím a atmosférou, která si nezadá s žádným z „velkých“ závodů, pak určitě na začátku příští zimy sledujte stránky hotelu Lesná, ať nepropásnete příští ročník.

Informace o závodě, včetně výsledků aktuálních i historických najdete na:
http://horskyhotellesna.cz/zavody/kbs/

——————————