.=
Žijící legenda běžeckého lyžování Norka Marit Bjoergenová má doma rekordních 15 olympijských medailí, kdy na každé z pěti zimních olympijských her, kterých se zúčastnila, brala minimálně jednu. Ve Světovém poháru vyhrála neuvěřitelných 114 závodů, čtyřikrát ho celkově ovládla, vévodila světovým tabulkám až na pár výpadků 15 let. „Už nemám motivaci pro příští sezonu,“ oznámila Marit konec své kariéry na domácím šampionátu v Altě.

.=
Končí i její konkurentka Polka Justyna Kowalczyková, která oznamovala konec kariéry již několikrát, letos už ve Světovém poháru opravdu naposled. Bude se věnovat juniorské ženské reprezentaci v Polsku a pokud čas dovolí, tak si zajede nějaký dálkový běh na lyžích. „Myslím, že jsem svůj šálek kávy dopila. Sport byl celý můj život. Teď se už budu pouze procházet na lyžích, „napsala nedávno na Twitteru.
Čtyřnásobná vítězka celkového hodnocení SP, dvojnásobná zlatá medailistka ze ZOH a čtyřnásobná vítězka Tour de Ski v letech 2010 – 2013. Tato úspěšná sportovkyně bojovala nejen s nejlepšími lyžařkami, ale také se svými depresivními stavy. Před několika lety vydala mimořádně upřímný rozhovor, ve kterém přiznala, že trpí depresemi kvůli potratu, který prodělala. Snila o rodině. „Nejsem schopná usnout bez pilulek na spaní a silných léků,“ uvedla Justyna. Přestože je, podle slov své sestry, úspěšnou a bohatou sportovkyní, ve svém osobním životě se trápí.

.=
Svou běžeckou kariéru ukončili rovněž švédští závodníci a životní partneři Emil Joensson a Anna Haagová. Emil získal na MS 2011 v Oslu stříbrnou medaili ve sprintu volnou technikou a na MS 2013 stříbrnou medaili ve sprintu dvojic volnou technikou. Vyhrál celkem 14 závodů světového poháru, ve všech případech šlo o sprinty. Třikrát vyhrál celkové hodnocení sprinterů. Anna obsadila při svém prvním startu na ZOH ve Vancouveru 2010 4. místo v běhu na 10 km volně. Na stejné olympiádě pak dosáhla životního úspěchu ziskem dvou stříbrných medailí – v kombinaci na 15 km a v týmovém sprintu (s Charlotte Kallaovou).

[* https://farm1.staticflickr.com/801/41408892122_3da5c66b35.jpg *]

(Foto: Red Bull, Emil Joensson)

.=
Kariéru ukončila také Finka Aino-Kaisa Saarinenová, která závodila ve světovém poháru od roku 1998. V roce 2005 na mistrovství světa obsadila čtvrté místo na 30 kilometrů. O rok později na zimních olympijských hrách v Turíně dosáhla na první medaili – s Virpi Kuitunenovou byla třetí ve sprintu dvojic. V sezóně 2006/07 obsadila 4. místo v premiérovém ročníku Tour de Ski. Na mistrovství světa v Sapporu přidala další medaili jako členka vítězné finské štafety. Dokázala také poprvé vyhrát závod světového poháru – v březnu 2007 byla nejrychlejší v běhu na 30 kilometrů klasicky v Oslo. Velmi úspěšná byla rovněž v sezóně 2008/09 – ve Světovém poháru se po třetím závodě ujala celkového prvenství, které si udržela i po Tour de Ski, na němž obsadila 2. místo. Na mistrovství světa v Liberci se stala mistryní světa v běhu na 10 km klasicky, v týmovém sprintu (s Virpi Kuitunenovou) a ve štafetě (s Pirjo Muranenovou, Virpi Kuitunenovou, Riittou-Liisou Roponenovou) a ve skiatlonu byla třetí.

.=
Lyže pověsila na hřebík také nejznámější a historicky nejúspěšnější americká lyžařka Kikkan Randallová, která končí opravdu na vrcholu. Získala na letošní olympiádě v Pchjongčchangu úžasně zlato v tým sprintu spolu s Jessicou Digginsovou. Dále je trojnásobnou medailistkou z mistrovství světa v klasickém lyžování včetně titulu mistryně světa v týmovém sprintu ze šampionátu ve Val di Fiemme 2013. Její hlavní disciplína, v níž vyhrála i několik závodů světového poháru, je sprint. V sezóně 2015/16 přerušila aktivní kariéru kvůli mateřství. Randallová již v těhotenství plánovala návrat k aktivní kariéře v sezóně 2016/17 s výhledem na MS 2017 a na olympiádu 2018. Své předsevzetí splnila a na MS dokázala získat bronz ve sprintu a na olympiádě již zmíněné zlato.

[* https://farm1.staticflickr.com/795/41451768061_8ac83600f5.jpg *]
(Foto: Archiv Kikkan Randall)