Dovolte mi se podělit o zážitky z druhého závodu na kolečkových lyžích (dále jen kolcích), což byl Rollski berglauf závod do kopce na rychlých kolečkách, který byl zařazen do německého poháru na kolečkových lyžích (DSV Rollski tour). Závod se konal na německé straně Krušných hor kousek od známého lyžařského střediska Klíny v městečku Seiffen. Organizace byla perfektní.

Od prezentace na start nás veze autobus, stejně tak z cíle zpět k autům, samozřejmostí je obousměrně uzavřená silnice. Cestou na start postupně z autobusu vystupují mladší kategorie, ženy a senioři, kteří jedou kratší distance. Nakonec zbývají v autobusu jen hlavní mužské kategorie, které jedou závod dlouhý 9,2 km (10 km dle propozic).

Trochu obhlížím, s kým vlastně budu závodit, a oproti minulému týdnu je vidět, že se jede pohárový závod. Nikdo na startu nevypadá vyloženě špatně, všichni působí, na můj vkus až moc, „namakaní“. Startuje se v údolí 6 km od městečka Seiffen, cíl je naopak asi tři kilometry nad městem. První 3 km jen pozvolna stoupají údolím podél potoka, jedeme rychlostí 25-30 km/h a několik lidí hned po startu odpadá, balík je ale stále velký a kompaktní. Krátce po startu jsem zaznamenal kolem sebe dva pády, sice nic velkého, každopádně si dávám pozor, abych se do něčeho nepřimotal.

Další tři km jsou už trochu ostřejší a balík se začíná víc trhat. Nakonec si taky z hlavní skupiny „vystupuju “, dlouhé kopce, kde rozhoduje vytrvalost, nejsou mojí nejsilnější stránkou, takže teď hlavně moc neztratit a třeba někoho ještě zkusit dojet. Po průjezdu městem následuje pravé peklo. Závěrečná část závodu totiž obsahuje dva úseky s převýšením 14 % a i kvůli sobotnímu počasí (teplota atakuje 35°C) si závodníci v těchto místech užívají své. Kolce dávají všem okusit, jak moc může závodění na nich bolet. „Stojky“ jsou následovány krátkým sjezdem a pak už je cíl, do kterého dojíždíme ve trojici. Sprint celkem bez problémů vyhrávám.

V kategorii A1 (30-35 let) dojíždím první, protože nikdo jiný v tomto věkovém rozmezí nejel. Celkově jsem s časem 31 minut někde v polovině startovního pole ze skoro čtyřiceti závodníků, kteří jeli trať 10 km. Ztráta na hlavní skupinu, kde jel i známý Kaiser z minulého týdne, činila asi 2 minuty. I přes relativně horší umístění jsem s výsledkem spokojen, přeci jen se jednalo o závod německého poháru. S vlastním výkonem v kopci jsem úplně spokojen nebyl, tréninků ve velkých kopcích jsem odjezdil jen pár a v laktátové toleranci byla určitě ještě rezerva.

Co mě potěšilo, byla velká vstřícnost organizátorů a to na obou závodech v Německu. Bylo vidět, že mají radost z účasti závodníka „od sousedů“. Stejně tak spolubojovníci z trati byli přátelští, v cíli jsem s několika z nich probral dění na trati – sice „in English“ – ale to vůbec nevadilo. Celkově výborná atmosféra.

Trochu mě překvapilo, a to především v případě druhého závodu, že na startu nebyl kromě mě jediný Čech. Z české strany Krušných hor to bylo, co by kamenem dohodil a očekával jsem, že třeba závodníci karlovarského Slovanu si přijedou zpestřit přípravu.