Kromě toho, že se na kolcích (zkrácený název pro kolečkové lyže) trénuje, se na nich i závodí. Jezdí se světový pohár, některé země pořádají národní poháry a národní mistrovství. Jak jsme na tom se závody u nás? Kolce u nás jsou téměř výlučně brány jako tréninkový prostředek vrcholových a výkonnostních běžkařů, což mě osobně trochu mrzí.

Dalo by se očekávat, že běžkařsky relativně silná země, jako je Česko, bude mít i své závody. Opak je bohužel pravdou, na kolcích se jezdí letní MČR a pak jeden nebo dva další závody. Závodění na kolcích je velká zábava a má své výhody – nemusí se mazat, a tedy odpadají výmluvy typu „mně dneska nejely lyže“. Na druhou stranu – tak jak se občas padá na běžkách, tak se občas padá i na kolcích. V tomto případě na asfalt, což je ta horší varianta.

Závody jsou dvojího typu, buď se jezdí na vlastních lyžích s rychlými PU kolečky (kolečka jsou vyrobena z polyuretanu, jediné omezení je průměr koleček maximálně 100 mm a délka lyže minimálně 530 mm mezi osami). Druhá varianta je, že lyže dodává pořadatel, lyže jsou jednoho typu se stejnou, většinou pomalejší, směsí koleček. Důvodem je snížení rychlosti kvůli možnosti závodit na tratích s klasickým běžkařským profilem, pro které by byla PU kolečka moc rychlá a závodníci by se nevešli do zatáček.

Pokud se tedy našinec rozhodne závodit na „běžkách“ i v létě, musí, chtě nechtě, za hranice. Naštěstí ne moc daleko. Naši západní sousedé jsou v tomto směru dál, mají národní pohár a spoustu dalších menších závodů. První závod, který jsem pro letní sezónu zařadil do kalendáře, byl Eilenburger Rollski Lauf, který se konal na půl cesty mezi Drážďany a Lipskem. Jednalo se o menší závod, tedy na úvod sezóny ideální. Závod byl rozdělen do dvou částí. Jako první se běžel sprint do kopce na 800 m s intervalovým startem a na základě výsledků ze sprintu se pak jela stíhačka, vše se jelo na vlastních lyžích s rychlými kolečky. Koncepce prolog + stíhačka je rozhodně zajímavá, odpadají problémy s hromadným startem a každý má kolem sebe „sobě rovné“. Na startu se schází téměř 70 závodníku všech věkových kategorií. Počínaje dětmi školního věku a konče závodníky masters jimž tipuji v některých případech i kolem 70 let.

V deset hodin startují první závodníci sprint. Startuji asi desátý – jak to shrnout – bylo to hodně rychlé a ani to nebolelo. Bohužel než jsem se stačil na lyžích trochu srovnat, tak jsem byl v cíli. V hlavní mužské kategorii jsem byl 5. s odstupem 4 vteřin na závodníka přede mnou. Stíhačka na 7 km má rovinatou trať s otočkou v polovině trasy. Nakonec se mi podaří dojet toho času 3. závodníka, na kterého bohužel ve finiši ztratím 8 sekund. V čem jsem cítil hendikep, bylo bruslení bez holí, které je v rovinatých závodech ve velké míře využíváno. Ve větší rychlosti (35 km/h) se bruslí, podobně jako na inlinech, s rukama spojenýma za zády a tuto techniku kluci z Německa zvládali výborně. I tak celkově spokojenost – byl to můj druhý závod na kolcích, a co bylo důležité, ověřil jsem si, že na rychlých kolečkách v rovinatém závodě dokážu být konkurenceschopný. Na prvního Stena Kaisera (biatlonista týmu SV Klotzsche), který je zařazen do širší německé rollski reprezentace ztráta necelé 2 minuty rozhodně není ostuda.