Norský náborový systém přináší revoluci v biatlonu – podle biatlonového experta Oly Lundeho jde o bezprecedentní vývoj.

Biatlon přešel na zbraně malé ráže v roce 1978. Dnešní biatlonové malorážky se však těm tehdejším podobají jen málo. Co se vlastně stalo s biatlonovou zbraní?

Norští biatlonisté byli vždy hnací silou vývoje tohoto sportu a vybavení. Nyní je v čele 23letý Martin Uldal s inovacemi, které kopírují veteráni Světového poháru. Nováček z Birkenes IL tento týden debutuje ve Světovém poháru a biatlonový expert Ola Lunde se domnívá, že mladíkovy úpravy zbraní patří k tomu nejlepšímu, co kdy viděl.

„Všechno je rychlejší, čas střelby se zkrátil a procento zásahů je minimálně stejně dobré jako dříve. „Úroveň, kterou jsme viděli na lednovém testovacím závodě v Anterselvě, jsme ještě neviděli. Střelba vstoje za méně než 20 vteřin, což jsme nepovažovali za možné, se v posledních několika letech podařilo. Uldal předvádí série ve stoje pod 16 sekund a neustále dochází k vývoji,“ říká pro Langrenn.com.

Lunde sleduje biatlon celý život, a to jako bývalý sportovec a trenér národního týmu, tak po desetiletí jako odborný komentátor NRK. Letošní mistrovství světa v biatlonu je jeho šestadvacáté v roli komentátora.

Revoluce zbraní

Mezinárodní biatlonová unie (IBU) má na zbraň specifické požadavky, včetně toho, že musí vážit nejméně 3,5 kg a sportovci ji musí nosit hlavní nahoru. To limituje, co lze se samotnou zbraní dělat.

Když začínali s malorážkami, používali k nabíjení obyčejný závěrový mechanismus. V polovině 80. let však přišla firma Anschütz se svým patentem Fortner. Tento mechanismus znamená, že k opětovnému nabití nového náboje stačí pouze natáhnout prsty a odtlačit palcem. Byl to převratný objev. Od té doby se však se samotnou částí zbraně stalo jen velmi málo,“ říká Lunde.

„Mít dostatečně dobrou zbraň s dostatečnou přesností je v biatlonu velmi důležité. Ale s minimální hmotností nic nenaděláte. Je možné udělat zbraň lehčí, ale myslím, že toto pravidlo je v pořádku. Mohla by být příliš lehká a úzká,“ říká Lunde.

Avšak byly přepracovány také některé prvky ve výbavě zbraně.

„Objevilo se několik nových variant mířidel. Snažili jsme se je trochu zmenšit, aby méně zachytávaly vítr. Francie také vyvinula některé s tvarem křídla letadla pro olympijské hry 2022,“ říká Lunde.

Po Fortnerově revoluci v 80. letech 20. století se však největší pokrok v biatlonu odehrál za hlavní a mechanismem zbraně. Zbytek zbraně, a zejména pažba, prošla obrovskými změnami. Od používání velmi jednoduché dřevěné pažby má nyní každý běžec pažbu upravenou na míru. Norové většinou používají dřevo vyrobené z laminátu, aby pažba nebyla ovlivněna vlhkostí,“ říká Lunde.

Uldal udává trend

Téměř všichni norští biatlonisté mají dřevěnou pažbu udělanou na míru. Někteří zkoušeli pažby z kevlaru a jiných kompozitních materiálů v různých variantách. Nyní se objevují i řešení, která se vyvinula s technologií 3D tisku. A právě v této oblasti udělal Uldal velké pokroky. Ty vedly k tomu, že tento norský mladík nyní střílí rychleji, než téměř všechny zavedené hvězdy Světového poháru.

Před sezónou 2023 začal Martin Uldal s tvorbou pažby na míru pomocí 3D-konstrukce, aby zjistil, zda díky tomu může zkrátit svůj čas strávený na střelnici. Odpověď zní: ANO.

Uldal nyní dokáže svůj čas na položku ve stoje zkrátit na 12 sekund. V tomto čase nabije zásobník, odstřílí 5 ran a opustí stav. Pro porovnání, nejlepší střelci světového poháru k tomu potřebují o několik sekund více: Francouz Emilien Jacquelin, Tarjei Bø a Johannes Thingnes Bø stráví na stejné položce přibližně 16 sekund.

„Často se stává, že mladší sportovci mají nejvíce nadšení. Martin Uldal je jedním z těch, kteří hodně experimentují a mimo jiné využívají 3D tisk. „Nejdůležitější částí je rukojeť, která drží zbraň ve vzpřímené poloze, a zde se také obecně nejvíce využívá 3D tisk,“ říká Lunde a pokračuje:

„Uldal také udělal speciální zkroucení na přední části pažby, kde ji trochu stáhl a zúžil, aby byl odpor vzduchu ještě menší.

Přečtěte si také: Michal Krčmář: Baví mě přizpůsobovat se změnám

Ovlivňuje i zavedené elitní závodníky

Nyní norská nováčkovská kometa, která v letošní sezoně vážně debutovala ve Světovém poháru, začala ovlivňovat i zavedené elitní závodníky Světového poháru.

„Uldal udělal malou revoluci s tím, čemu říkáme „stojákový dril“: Jak sundává zbraň, co dělá od chvíle, kdy přijede, do chvíle, kdy odjíždí, vytvořil trend,“ říká Lunde.

Sturla Holm Lægreid kopíruje Uldala. Simon Eder, který stál po celá ta léta v čele střeleckého drilu a jeho vývoje, diskutuje s Uldalem i jeho trenérem. „Uldal je vzorem, je nanejvýš kreativní a zkouší nová řešení.

Všechny podrobnosti v souhrnu

Lunde upozorňuje i na další úpravy, včetně různých destiček používaných v poloze v leže, které umožňují získat větší vzdálenost od levé ruky k hlavni.
Pistolová rukojeť a způsob nabíjení zbraně byly přizpůsobeny tak, aby rukojeť padla do ruky a práce na stanovišti probíhala co nejhladčeji.
Hodně práce bylo také odvedeno na optimalizaci pažby v místě, kde je zbraň umístěna v rameni.

„Některé mají nahoře malý háček, aby měly vždy stejnou polohu při ležce. A pak mají háček vespod, aby měly stejnou polohu i ve stoje. „Lze ho nastavit nahoru a dolů podle potřeby.„ (Eirik) Kvalfoss byl první, kdo to měl, někdy kolem roku 1990,“ říká Lunde.

Kvalfoss tehdy také uvedl na trh postroj, který je z velké části stejný jako ten, který se používá dnes, ale stal se pružnějším a pohodlnějším.

„Postroj také zachycuje vítr, když stojíte, takže je důležité, aby byl co nejpružnější, ale zbraň se také musí nést, takže tam potřebujete nějakou oporu,“ říká Lunde.

Zmiňuje také Ole Einara Bjørndalena.
„Bjørndalen se vždy snažil zbraň vyvíjet, a to jak pistolovou rukojetí, tak umístěním zásobníku, a byl například první, kdo měl nastavitelnou pažbu,“ říká Lunde.
„Všechny tyto věci mohou znamenat tu a tam desetinu, výhoda, která může být na nejvyšší úrovni mezinárodního biatlonu rozhodující.“

Zásobník a dobíjecí náboje

Neustále také pracujeme na optimalizaci umístění zásobníků a náhradních střel. I v této oblasti jsou norští biatlonisté v hlavní roli.
Na umístění magazínů se v posledních letech také intenzivně pracovalo: Na místě, kam se zásobník vkládá, co nejblíže, abyste měli co nejkratší pracovní vzdálenost, a na umístění štafetových extra výstřelů. Jde o to, umístit je co nejblíže, aby docházelo k co nejmenšímu pohybu,“ říká Lunde.
Zkušeného odborníka v této souvislosti překvapuje, že někteří z nejlepších světových hráčů tento příklad nenásledují.

„Stále se setkáváme s tím, že někteří lidé odkládají zbraně, aby nabili další náboje. Norsko to přestalo dělat na Světovém poháru v roce 2005 a nyní už jen přímo nabíjí. Ale stále je několik nejlepších, včetně Quentina Filliona Mailleta, kteří si zbraň sundávají, aby nabili další náboje. „Je trochu překvapivé, že někteří lidé nedělají to, co je nejúčinnější,“ říká Lunde.

Přibližně ve stejné době, kolem roku 2005, zavedlo Norsko kevlarový povlak na povrchu hlavní. Povlak mírně tlumí výkyvy v hlavni a poněkud zlepšuje přesnost. Nepoužívají ho všichni, ale Norsko a Švédsko ano.

Lunde však zdůrazňuje, že ne vše, co se objeví, je schváleno.
Vetle Sjåstad Christiansen letos v létě vyzkoušel nový zářez, kdy měl zásobník téměř uvnitř, ale nebyl schválen IBU. „Při výměně musíte zásobník fyzicky vyjmout,“ říká.

Je třeba také trénovat biatlon

Ne každý se však tak rád vrtá ve zbrani, vyvíjí nové přístroje nebo si pohrává s nastavením. Navíc změny nevedou vždy k lepším výsledkům v biatlonu.
Vetle Sjåstad Christiansen strávil sedm nebo osm let se stejnou pažbou. S Johannesem Thingnesem Bø a Tarjeiem Bø je to trochu stejné. A když Johannes před sezonou 2021 měnil pažbu, nedopadlo to vůbec dobře. Tak se před rokem 2022 vrátil zpět a pak už bylo všechno na svém místě,“ říká Ola Lunde.

„Jde o to, aby se na tom kousku vybavení netrávilo PŘÍLIŠ mnoho času. Energii musíte věnovat také tréninku střelby a udržení pozornosti.“

Přečtete si také: Vítězslav Hornig: Změny zafungovaly na stříbrnou

Sledujte průběžné výsledky ze Světového poháru v biatlonu a mistrovství světa na našich webových stránkách bezky.net.