Nikdo nevěřil, že by mohla konkurovat těm nejlepším. Teď je poráží, znovu a znovu. Jeden komentář jejího trenéra změnil úplně všechno.

Osmadvacetiletá sportovkyně z norského klubu Kvikne IL se postarala o letošní velké překvapení na Blink festivalu na začátku srpna. V střeleckém souboji tam rozdrtila celou světovou elitu, když střílela série pod 12 sekund, čímž se vyrovnala i norskému střeleckému super talentu Martinu Uldalovi.

Outsiderka Eline Grueová porazila takové hvězdy jako Francouzky Lou Jeanmonnotovou a Justine Braisaz-Bouchetovou, italskou navrátivší se Lisu Vittozziovou i celý norský národní tým.

O týden později navázala na svůj úspěch na švédském mistrovství v letním biatlonu. Na krátké individuální trati se Grueová dostala na pódium, když za sebou nechala i Hannu Öbergovou, Linn Gestblomovou (dříve Perssonovou), Annu Magnussonovou a Johannu Skottheimovou. Lepší než Grueová byly jen Elvira Öbergová a Ella Halvarssonová.

Odpověď dostala ve Švédsku

Pro Grueovou samotnou mají výsledky ze švédského mistrovství větší význam než ty z Blink festivalu: „Když nejste v národním týmu, máte málo příležitostí poměřit se s těmi nejlepšími na světě. Bylo proto skvělé, že jsem tam dosáhla tak dobrého výsledku,“ říká Grueová pro Langrenn.com.

Závody na kolečkových lyžích, kde všichni jezdí na stejném vybavení, jsou podle ní dobrým měřítkem: „Tyto výsledky ukazují, že to, co jsem v létě trénovala, funguje, a že moje současná úroveň stačí na ty nejlepší na světě,“ dodává Grueová.

„Teď musím jen dál dobře trénovat, abych se mohla v zimě zapojit do závodů. Teprve pak to bude opravdu zábavné,“ říká vytrvalkyně, která se biatlonu věnuje od mládežnických let.

Co se vlastně stalo? Proč se to děje právě teď? Minulý rok se rozhodla s biatlonem skončit. Ukázalo se, že to byl zlomový moment.

Na pokraji konce kariéry

Nyní je Grueová plná motivace. To je v ostrém kontrastu se situací, v jaké byla před rokem. V březnu 2024 toho měla už dost. Po skončení sezóny začala pracovat a loni na podzim se rozhodla, že ukončí svou kariéru profesionální sportovkyně. Přestěhovala se do Trondheimu a vrátila se ke studiu.

„Je pro mě důležité mít v životě něco jiného než jen sport, čemu se musím věnovat. Něco, co je také důležité,“ vysvětluje. „Je dobré zažívat pokrok a úspěch i v jiných oblastech života, protože ve vrcholovém sportu můžete zažít období, kdy se tak trochu plácáte na místě.“

Bod obratu

Když Grueová začala studovat na plný úvazek, vše do sebe zapadlo. Po více než dvou letech vyhrála svůj první závod Norského poháru a nakonec i celé celkové hodnocení: „Znovu jsem našla radost z biatlonu. Byla to opravdu skvělá sezóna. Podávala jsem lepší výkony, protože jsem se cítila lépe, a to i navzdory všem očekáváním,“ upřesňuje situaci a pokračuje. „Trénovala jsem v nepříznivých časech a poprvé v životě jsem musela trénink přizpůsobit rozvrhu. Vždycky jsem to vnímala negativně. Měla jsem pocit, že pokud to děláte, nevěnujete se sportu naplno.“

Bylo to děsivé udělat takovou změnu? „Ano, bylo to trochu nepříjemné, ale zpětně nelituji ani na okamžik. Trénink se stal mnohem spontánnějším, hravějším a více v souladu s mým tělem. Jdu do toho, když mám energii, a nebojím se jít na doraz, protože vím, že pak budu mít čas se zotavit. Je to mnohem méně striktní a mnohem zábavnější.“

Komentář trenéra změnil vše

Pro Grueovou je rozhodnutí vzdát se biatlonu na plný úvazek opravdu na místě. Spouštěčem byl komentář jejího trenéra, který pronesl dlouho předtím, než se rozhodla.

Co ten zlom způsobilo? „Na to si pamatuji moc dobře. Můj trenér, Jon Kristian Svaland, mi řekl: ‚Eline, neměla bys mít pocit, že něco obětuješ.‘ Tenkrát mi to přišlo jako hrozná hloupost. Myslela jsem, že vrcholový sport je jen o obětech. Musíte dělat tvrdá rozhodnutí. Co je to za vrcholový sport, když nic neobětujete?“

Svalandův komentář ale Eline utkvěl v hlavě: „Postupně jsem si uvědomovala, co tím myslel. Musíte to (biatlon) chtít. Musíte chtít jít na ten trénink, ne myslet na to, že byste raději byli jinde. Měla jsem pocit, že se musím věnovat rodině, přátelům, a tu a tam si zajít v létě na večírek. To se ale projeví na celkovém výsledku. Musím buď na to najít prostor, nebo si uvědomit, jaké to přináší riziko. Ale vidím, že pozitivní přínosy těchto rozhodnutí jsou větší než ty negativní. Celkově to vede k tomu, že se cítíte mnohem lépe.“

Životní rovnováha

Tato změna byla pro Grueovou obrovským poznáním: „Je prostor na to jít s přáteli na kávu, trávit čas s rodinou nebo být ve škole, aniž by to byla pro můj trénink katastrofa. Kdybych se smrtelně bála, že onemocním, nikdy bych to nemohla dělat,“ říká. „Jde o to upřednostnit sám sebe, ne jenom ‚ideálního‘ vrcholového sportovce, který by měl jen spát, jíst a trénovat. Pokud vám to dodává spoustu energie, je to ve vrcholovém sportu výhoda. Ale většina lidí taková není. Většina lidí potřebuje sociální vztahy, rodinu a přátele. Díky tomu je biatlon dlouhodobě udržitelný a myslím, že to přispívá i k lepšímu duševnímu zdraví.“

Cílem je Světový pohár

Nyní Eline Grueová míří na svůj debut ve Světovém poháru – stále jako studentka na plný úvazek a s biatlonem jako koníčkem: „Mým cílem je jet v zimě Světový pohár,“ říká Grueová. Má na to jasný plán a ví, že musí postupovat krok za krokem.

„Abych se dostala na Světový pohár, musím nejdřív dobře závodit na začátku sezóny, abych se dostala do IBU Cupu. Jsem tam každý rok od roku 2018, takže to očekávám. Ale byla jsem tam spíš jako hostující závodnice a nikdy se mi tam nepodařilo udržet. A to je potřeba, abych se posunula dál. Vyžaduje to, abych se tam občas dostala na stupně vítězů. To se mi dříve nepodařilo.“