Co dělá běžkař beze sněhu? Běhá bez lyží, co jiného… aneb Poraž pražskou tramvaj!
Znám pár tvorů, kteří lezou po Himalájích, potápí se v Pacifiku, splouvají peřeje Niagary a přeplavali La Manche. Ano, přiznávám, trochu jim závidím, ale pro udržení vlastního vnitřního klidu si namlouvám, že: 1) pro radost z pohybu přece nemusím cestovat půl světa a utratit nikoli půl ale bohužel dokonce všechny peníze, 2) všechny vyjmenované aktivity sice vypadají úžasně, ale od běžek se mi zdají být už příliš daleko, takže i kdybych ty zážitky z popsaného měl (jakože to ani nehrozí), na tomto místě byste o nich stejně nechtěli číst.
Takže na tomto místě musí zákonitě přijít jedině zmoudření, smíření se se sebou samým# a poznání, že běhu na lyžích je přece nejbližší běh. Prostý běh, bez lyží a sněhu.
#(Edit. 2023/02/26: až do upozornění jedné laskavé čtenářky jsem se domníval, že jsem vytvořil rekord, ale nikoliv – větou s největším počtem slabik „se“ je prý „Nesnese se se sestrou“. Jani, děkuji! )
Běh je totiž tou prostotou krásný. Nepotřebujte lyže (cožpak o to, ty k dispozici máme zpravidla celoročně) ani sníh (ten právě ne, proto zde k pohybu běhmo na sněhu hledáme alternativu). Potřebujete jen boty, trenky, triko a motivaci. Boty, triko a trenky vám z pochopitelných (v podstatě přímo esenciálních) důvodů poskytnout nemohu, motivaci či výzvu ano a rád.
Jsem ročník 1976 a jako malý špunt jsem sice o atletice či běhu nevěděl vůbec nic, ale jedna věc mne (nebojím se zde použít slovo fatálně) ovlivnila, aniž bych to tehdy tušil. Myslím, že v roce 1991 v televizi poprvé (skoro mám dojem, že zároveň i naposledy…) běžel seriál Dlouhá míle, který byl natočený již v roce 1989. Není vůbec poplatný tehdejšímu nepěknému režimu, je to naopak po mém soudu nadčasové a s velkou láskou odvedené dílo, které (pro mne záhadně) téměř zapadlo a málokdo ho zná.
Stárnoucí atlet Ondra Vesecký (skvěle ho hraje Sváťa Skopal) přestává stačit konkurenci a upadá do depresí. V okamžiku, kdy je v nejhlubším bahně, se s ním hostinský z hospody, kam Ondra chodí léčit splín, vsadí, že Ondra už neporazí ani pražskou tramvaj. Myslím, že v tomto místě zbystří každý, kdo jen trochu běhá, a začne v duchu počítat, jak by obstál on sám a jak dopadne Ondra.
Ze scény bohužel nevyplývá, na jak dlouhé trase se Ondra má s tramvají potýkat a jaké linky má ta jeho protivnice být, naštěstí se alespoň na tu druhou otázku vzápětí najde odpověď. Na tomto místě si dovolím vložit link na video s klíčovou částí dílu:
(pokud by link nefungoval, stačí do vyhledávače Youtube vložit „Dlouhá míle tramvaj“ a máte to)
Než budete číst dál, zkuste se na video podívat a zkusit uhodnout, kde se ten lítý boj odehrál. Pro Pražáky to zřejmě bude snadné, protože celkem neuvěřitelně ta linka 18 stále (stav k lednu 2025) začíná tam, kde začal Ondrův boj s tramvají. Ano, zřejmým startem závodu a zároveň první zastávkou linky 18 je Vozovna Pankrác, načež během závodu tramvaj postupně projede stanice Na Veselí, Pražského povstání, Palouček a Nuselská radnice.
Na tomto místě mám chuť říci „Nečtěte dál a běžte si to zkusit“, protože když vám prozradím, jak rychle je tramvaj z Pankráce v Nuslích, nebude se vám do toho chtít.
Začátek linky 18:
1. zastávka Vozovna Pankrác (čas 0, vzdálenost 0 km)
2. zastávka Na Veselí (+1 min, +0.333 km)
3. zastávka Pražského povstání (+3 min, +0.927 km)
4. zastávka Palouček (+5 min, +1.716 km)
5. zastávka Nuselská radnice (+6 min, +2.124 km)
6. zastávka Náměstí bratří Synků (+8 min, +2.4 km)
Komentář videa a popis mého závodu
V čase 2:10 doporučeného videa tramvaj projíždí zatáčku s ulicí Na Veselí, což je těsně před stejnojmennou zastávkou. Ondra už běží, asi začal závod už na Vozovně Pankrác.
Já závod začal, když byla tramvaj cca 100 m před touto zatáčkou, abych měl jistotu, že se mi nestane to co Ondrovi. Od času 2:52 totiž překáží tramvaji v podjezdu pražské magistrály. Tramvaj ho tam nakonec předjíždí, mne díky níže popsanému náskoku dojela až na křižovatce u Paloučku. Obecně záleží na tom, jak vyjdou tramvaji semafory (Ondra i já jsme je samozřejmě museli ignorovat), ale jisté je, že dnes už v Praze tramvaj nesmí vyjet ze stanice dříve než dle jízdního řádu. Takže i když vás někde tramvaj „nefér“ předjede, nemusíte propadat panice, nejpozději na další stanici se musí umravnit.
Od 4:52 je Ondra u Nuselské radnice, tramvaj za ním, ale on ji výrazně brzdí tím, že jí běží po kolejích, přitom jde skoro celou trasu běžet po chodníku.
V čase 5:20 přichází Ondrův smolný držkopád a konec závodu, což je škoda, určitě by to minimálně na Náměstí bratří Synků dal, když jsem to tam dal i já s rozvázanou tkaničkou.
Resumé
Trénovaný, standardně oblečený a životosprávu neporušující atlet, pokud nenarazí na nějakou tuplovanou smůlu, tu tramvaj v tomto úseku porazí. Ondra ty uvedené podmínky nesplňoval – byl sice atlet, avšak běžel nejen v džínách a normálních keckách, ale navíc v kocovině. Přesto tu tramvaj málem porazil také. Netuším, kam až měl podle sázky běžet, odhadoval bych, že na Náměstí bratří Synků, ale důkaz pro to nemám. Aktuální délka linky 18 je až na konečnou na Podbabu 11 km (dle jízdního řádu na to tramvaj má 41 minut). Slušný běžec na rovině 11 km za 41 minut dá, ale ne v Praze plné křižovatek, přecpaných chodníků, kopců, psů a jejich hovínek, koloběžkařů, segweyářů, atd.
Každopádně já měl cíl soupeřit s tramvají na úseku Na Veselí – Náměstí bratří Synků, což je vzdálenost 2,1 km s klesáním 53 m, tramvaj na ten úsek má 8 minut. Oproti Ondrovi jsem tedy startoval o cca 300 m dál. Dal jsem si náskok již zmiňovaných 100 m, abych se s tramvají určitě nepotkal v místě, kde není chodník a musí se běžet po kolejích, navíc jsem tramvaj znevýhodnil tím, že když já vybíhal, ona měla před sebou stanici Na Veselí, kde určitě takovou půlminutu ztratila. Jen díky těmto všem třem nefér výhodám jsem ji s vypětím všech sil o asi 30 metrů porazil. Na Náměstí bratří Synků jsem doběhl v čase 8:24, přičemž 1.kilometr jsem běžel rovné 4 minuty, 2.kilometr 3:52, průměrnou rychlost jsem měl na mne nevídaných 15.24 km/h a maximální 23.70 km/h (těsně před cílem, kdy jsem drtil svou hranu rozhodnutý se té dotírající tramvaji ubránit s tím, že je lepší být mrtvý než druhý). Mimochodem, když jsem si vloni nedal ten náskok 100 m a v zatáčce Na Veselí jsme vybíhali s osmnáctkou současně, v cíli (na Náměstí bratří Synků ) jsem s ní prohrál asi o 50 m. Takže z toho vyplývá, že konzistentní výkony podávám nejen já, ale i pražské tramvaje…
Úplně nejvtipnější mi přijde fakt, že jsem měl možnost se utkat dokonce s tím samým modelem tramvaje jako Ondra. Od doby Dlouhé míle Praha výrazně zkrásněla, tramvají se vystřídalo několik modelových řad, ale kultovní tétrojky jezdí pořád. Takže pořád i vy máte šanci se sice virtuálně, ale za stejných podmínek poměřit se Sváťou Skopalem alias Ondrou Veseckým a nesmrtelnou pražskou legendou jménem T3. No není tohle ta správná výzva na letní bezsněžné bezčasí?