Mazání běžek pro pokročilé (2): klistry, jiný rozměr lyžování
Proč zrovna klistr?
===================
Vzhledem k velkým teplotním rozdílům mezi nočními a denními teplotami, typickými pro období konce zimy, se jemné sněhové vločky, které mohly ještě včera tvořit čerstvou sněhovou pokrývku, teplem rychle rozpouští. Přes noc pak dochází k promrznutí sněhové vrstvy a je-li stopa nad ránem upravena, ledová krusta je rozbita na krystaly, které sice v závislosti na teplotě po pár minutách opět částečné promrzají, ale v průběhu dne se pak ve vrchních vrstvách opět rozpouštějí. V tomto případě mluvíme o **hrubozrnném** až **mokrém sněhu**, často také nazývaném **firn**. Obě popsané sněhové konzistence, mokrý sníh a firn, stejně jako **sníh zmrzlý až ledovatý**, již nejsou schopny nabídnout odraz pro tuhé vosky a nastupují tak jejich měkké alternativy, vosky tekuté, čili klistry. Pro úplnost je nutné dodat, že klistry také nacházejí své místo v případě použití na **mokré jemnozrnné sněhy** (většinou čerstvě napadané), kde se ovšem velice často kombinují s tuhými vosky.
Právě nepříliš populární „lepivost“ klistrů, nezbytná to vlastnost, dovolující sněhovým krystalům narušit povrch vosku a umožnit zastavení lyže pro odraz, je tím hlavním důvodem, proč spousta rekreačních lyžařů odmítá mazání klistrů. Tito lyžaři pak přicházejí v případě správného namazání o možnost svezení se na super rychlém sněhu v kombinaci s tutovým odrazem. Zvláště v té pověstné magické hodině mezi ranní ledovkou a již rozbitou a rozbředlou stopou kolem poledne.
Správná volba je důležitá
=========================
Namažeme-li nevhodný tuhý vosk, výsledkem může být smekání, nebo drhnutí, zřídka kdy sníh na skluznici lepí. Stane-li se tak, pak lze situaci zachránit i v provizorních podmínkách seškrábáním sněhu plastickou škrabkou a překrytím lepivého vosku tvrdší variantou a jednoduše rozkorkovat. U špatně zvoleného klistru v případě smekání pouze domažeme klistr měkčí. Ale v opačném případě nabalování či až trvalého namrznutí sněhu na skluznici se již situaci dá v terénu těžko zachránit a často nezbývá, než přerušit vyjížďku a vrátit se zpět do tepla, kde sníh ze skluznice odtaje, a my můžeme přemazat.
Klistry od různých výrobců, stejně jako tuhé vosky nebo parafíny, ve většině případů dodržují standardní barevné odlišení od „nejstudenějších“ na zmrzlé sněhy až po ty „nejteplejší“ v pořadí **zelená, modrá, fialová a červená**. Velice časté je i **žluté** označení tub, a to pro klistry užívané na nulový, čerstvě napadaný sníh přecházející do mokrého. I zde mohou být výjimky. Například Holmenkol má žlutý klistr určený pro nejteplejší sněhy různých konzistencí, který dokonce kombinuje se klistrem **černým**!
Podobně jako u tuhých vosků některé značky, například Toko a Rode, mají ke každé barvě studenější variantu (tzv. **speciál**) a teplejší variantu (tzv. **extra**). Firma Swix naopak vsadila na univerzálnost a spojila osvědčené vosky ve své nejvyšší, závodní řadě do jednoho produktu, kde její již namíchané kombinace fialové, červené a žluté se stříbrným klistrem, jsou pověstné.
Kromě výše zmíněných základních řad klistrů najdeme u každého výrobce i doplňkové řady určené pro extrémní druhy sněhů. Pro zmrzlé sněhy a jako podklad pro další, většinou měkčí klistry nebo i tuhé vosky, slouží takzvané **skare** klistry. Jsou to většinou již zmíněné klistry se zeleným označením, ale například Rode pak nabízí známý černý Chola Skare. Všechny druhy skare můžeme i zažehlovat do skluznice.
Často, ne však vždy správně užívanými variantami klistrů, jsou tzv. **univerzály** (Multigrade u Rode). Jejích úkolem je pokrýt aktuální změny v teplotách sněhu, používají se většinou v kombinaci s dalšími klistry a jsou vhodné spíše na čerstvé mokré nebo jemně zrnité staré sněhy.
Podobně slouží i varianta klistrů, barevně označovaná stříbrnou barvou. „**Stříbro**“ se často kombinuje s ostatními klistry (viz Swix) a má většinou vynikající stoupací vlastnosti na mokrých a starých špinavých snězích. Navíc výrazně zvyšuje skluznost ostatních klistrů ve vzájemné kombinaci, ale často je náchylné na namrzání. Většinou se nanáší jen v minimálním množství a kombinuje se s ostatními klistry. Také stříbrný klistr má například u Swixu nebo Rode své bratříčky: Special, universal a extra.
Větší výrobci nabízejí i speciální závodní kolekce klistrů, které jsou často kombinovány s fluorem (Rode řady Fast), molybdenem (Start a jeho černý Black Magic) či jinými příměsi jako to například bývala dehtová složka u Startů nebo i kdysi u proslaveného českého černého klistru.
Tápeme-li ve správném výběru klistrů, rozhodně bychom měli uchovávat klistry v původním obalu, který nejenom chrání náš kufřík před zalepením, ale především podává základní informace o teplotě a podmínkách, za jakých můžeme vosk použít. I zkušený servisman mrkne na krabičku, aby si ověřil správnost své volby. Není nutné nakoupit všechny klistry, které se na trhu vyskytují. Časem si vybudujete zkušenosti a vytvoříte si základní klistrovou řadu, která vám nejlépe vyhovuje. Doporučujeme se držet jedné značky rozšířené o jednotlivé ověřené vychytávky od ostatních výrobců.
Sprejeři, páskaři a jiní
========================
Výrobci se v posledních letech pod tlakem trhu snaží nabízet i varianty tekutých vosků ve spreji či v různých tlakových lahvičkách s aplikační houbičkou apod. Některé firmy také dodávají na trh samolepící pásky, které po nalepení na skluznici nabízejí dočasné řešení odrazu. Potíž je v tom, že produkty tohoto druhu, až již tuhé či tekuté vosky nebo pásky, jsou natolik univerzální, že v podstatě fungují trochu na každém sněhu, ale pořádně na žádném. U lepicích pásků navíc je diskutabilní jejich „životnost“, která je hlavně u agresivních sněhů výrazně omezena. Tyto vosky jsou navíc rozhodně naprosto nepoužitelné v závodním lyžování.
Jste-li skutečné hluboce odpuzováni mazáním klistrů, pak ve většině případů lepší jízdní vlastnosti na komplikovaném sněhu nabídne lyže s protiskluzem, než ta nasprejovaná nebo s nalepenou stoupací páskou.
——————-
V příštím díle se podíváme na „záhady a taje klistrů“:https://bezky.net/clanek/83.