**Kdo Tě přivedl ke sportu?**

První impulz přišel od mých rodičů. Později jsem nastoupil do lyžařské přípravky v Třebíči, pak jsem pokračoval v místním biatlonovém oddílu pod vedením Rudy Novotného. Na střední školu jsem odešel na Šumavu do Vimperku na sportovní gymnázium zase mezi běžce.

**V kolika letech to bylo?**

Jakmile jsem se udržel na nohou, tak mě rodiče začali brát na výlety do hor, později na kolo a v zimě na lyže. Dokonce naši s oblibou vypráví historku o tom, že ve třech letech už jsem byl s taťkou na Slavkovském Štítu v Tatrách (2 452 m n.m.), a pak usínal na nočníku.

**Sestavuješ si tréninky sám nebo Ti někdo pomáhá?**

Tréninky si sestavuju sám a čerpám hodně z toho, co mě naučili moji trenéři v mládí (Ruda Novotný a Jiří Havlíček), někdy i některý trénink zkonzultuji s trenéry v mém okolí, ať už z biatlonu nebo lyžování.

**Kde bereš motivaci stále takhle tvrdě trénovat?**

Velkým hnacím motorem do tréninku je fakt, že se mi stále daří zlepšovat a posouvat se dopředu. Určitě je v tom i kus ctižádostivosti a touha ukázat se na závodech v tom nejlepším světle. Navíc mám rád pocit, že jsem ve formě. Když se jdu jen tak projet a všechno jde skoro samo, lehce a bez námahy a člověk jen tak proplouvá krajinou.

**Byl jsi čtyři roky v týmu se Standou Řezáčem, potkali jste se někdy na tréninku?**

Občas se nám to povedlo, ale Standa je samorost, který rád trénuje sám. Navíc je komplikované sladit časový harmonogram, protože Standa rád trénuje brzo ráno (odpoledne se věnuje rodině), a to já jsem v práci.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53047290923_19032e5b0d.jpg *]

**Vzal sis od něj něco, co děláš jako on?**

Co se týče tréninkových metod, tak ne, ale inspiruje mě svou vůlí, tvrdostí a pracovitostí jak v tréninku, tak při závodě, v tom podle mě tkví jeho úspěchy.

**Co bys poradil ostatním, aby se jejich výkony zlepšily?**

Hodně záleží na úrovni, ze které se člověk má zlepšovat, ale každému bych doporučil trénink techniky a potom jednoduše trénovat víc a hlavně pravidelně.

**Jak moc důležitá je pro Tebe posilovna, trávíš tam hodně času?**

Posilovna je při současném pojetí lyžování velmi důležitá. Já v ní bohužel moc času netrávím, maximálně 2x týdně 20–30 min ráno před prací, ale snažím se to trochu zlepšit. V omezeném čase, který na trénink mám, dělám nejraději aktivity co nejbližší lyžování, což jsou v létě kolečkové lyže a v zimě samozřejmě tréninky na sněhu.

**Máš svůj profil na Stravě, který je veřejně dostupný, nebojíš se, že Tě někdo bude kopírovat?** (Pozn. red.: www.strava.com jsou webové stránky, kde mohou sportovci zveřejňovat své tréninky.)

Z toho strach nemám. Já se inspiruji u tréninků seveřanů a vůbec si nedovedu představit, že bych někoho z nich kopíroval. Vidím to jako druh motivace, když sleduji jejich těžké tréninky den za dnem, tak je jednodušší se přesvědčit, že můžu taky zabrat.

**Co kolečkové lyže, trávíš na nich hodně času?**

Jezdit na kolečkových lyžích mě velmi baví a v létě na nich trávím většinu času, asi i proto, že nejsem velký milovník běhu. Kolečkové lyže (tréninky soupaže) jsou navíc zvlášť pro laufaře nejlepším způsobem, jak na dálkové běhy trénovat.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53046804451_6a8a4c2f50.jpg *]

**Kam rád vyrážíš?**

Pro rovinatější profil a delší vyjížďky vyrážím nejraději za Ještěd a do okolí Mníšku u Liberce, kde jsou až 100 km dlouhé trasy po cyklostezkách a silničkách s minimálním provozem a krásným asfaltem. Do kopců jezdím do Jizerek, které mě nepřestávají překvapovat a co chvíli objevíme nějakou novou cestu, která jde také projet, a neustále si tak rozšiřujeme možnosti v okolí. Nemůžu zapomenout ani na legendární jablonecké lyžařské kolečko, které mám těsně za domem. Tady toho najezdím nejvíc, a i přes psychicky nejtěžší tréninky (na podzim, v dešti a ve tmě na 1,7 km dlouhém okruhu) to tu mám pořád rád.

**Dáváš si pozor na stravu, nebo jíš, co chceš?**

Jím, na co mám chuť. Myslím si, že pokud hodně trénuju, tak můžu sníst v podstatě všechno, ale přece jen bych rád omezil konzumaci sladkostí. Líbí se mi teorie od známého kuchaře Zdeňka Pohlreicha, že není žádná nezdravá potravina, jenom nezdravé množství některých potravin.

**Jak jsi spokojen v nové práci? Pomáhá Ti to i v tréninku?**

V nové práci se mi líbí. Učím se spoustu nových věcí většinou bez časového tlaku, kdy mám dostatek prostoru pro osvojení si všech novinek. Jsem moc rád, že tu můžu skloubit zálibu i schopnosti v lyžování s využitím technického vzdělání. V tréninku pro mě má největší přínos, že pravidelně potkávám úspěšné, motivované a inspirativní sportovce (i trenéry). S nimi navíc často ladíme techniku na trenažéru a mě to nutí se i nad svojí technikou víc zamýšlet, zkoušet a víc se na ni zaměřit.

**Jel jsi závod na 220 km, kde jsi vybojoval neuvěřitelné 10. místo, jak jej s odstupem hodnotíš?**

Byl to dobrý, a hlavně silný zážitek. Překvapilo mě, že i přes velkou únavu mě lyžování pořád bavilo. V budoucnu by stálo za to závod ještě zopakovat se speciální přípravou přímo na něj a vyvarovat se zbytečných chyb.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53047291073_0b7999a5ea_z.jpg *]

**Takže si ho ještě někdy zopakuješ?**

Možná, určitě ne příští rok. Chce to nechat trošku uležet.

**Je nějaký závod, který jsi ještě nejel a láká Tě?**

Ze závodů seriálu Visma Ski Classics jsem nejel jen Reistadlopet, který je krásný, ale je dost obtížné se u nás na něj dobře připravit, protože se jede až na jaře, kdy u nás už nejsou vhodné podmínky pro trénink klasiky a jet ho soupaž v „normálních“ podmínkách se ukazuje jako ztráta.

**Mezi Tvé další koníčky patří hlavně horolezení. Co je Tvým největším lezeckým úspěchem?**

Společně s Ondrou Mandulou jsme v roce 2013 udělali prvovýstup západním pilířem na Uzum Brakk (6 422 m n. m.) v pákistánském Karákóramu a později za to obdrželi cenu za Výstup roku Českého horolezeckého svazu. Byl to výstup, kde se všechno sešlo. Dobré podmínky, počasí, načasování a za sebe můžu říct, že celková obtížnost byla hodně blízko toho, čeho jsem byl schopen. Na horách platí, že každý výstup má něco do sebe a já si paradoxně hodně cením i našeho neúspěšného pokusu na Rakapoši v Karákóramu (7 788 m n. m.), kdy jsme to museli otočit v sedmi tisících kvůli velmi špatným podmínkám a počasí, které na hoře zrovna panovalo.

**Máš nějaké nesplněné sny v horách?**

Asi tak na několik životů. Je toho hodně, protože mě baví lezení ve všech formách. Své cíle hledám od cest na české pískovcové věže přes žulové stěny El Capitana až po věže Trango, Jižní pilíř na Makalu nebo západní stěnu Gasherbrumu IV. Výhoda lezení je, že jde dobře provozovat i ve vyšším věku, a tak se mám ještě na co těšit.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53046988089_82169c1183.jpg *]

/Jirkovi, společně s Ondrou Mandulou, se v roce 2013 povedl prvovýstup západním pilířem na Uzum Brakk (6 422 m n. m.) v pákistánském Karákóramu a později za to obdrželi cenu za Výstup roku Českého horolezeckého svazu; archiv Jiřího Plisky/

**Jaký máš z hor nejsilnější zážitek?**

Nejsilnější zážitek je vždycky ten poslední. Je výhoda, že funguje vzpomínkový optimismus. Jinak bych už do hor možná nejezdil. Naštěstí únava, námaha, zima, hlad, … ze vzpomínek rychle mizí a zůstávají jen prožitky s nejlepšími kamarády v krásném prostředí. Z hor na mě mocně zapůsobilo pohoří Karákóram. Kopce jsou obrovské, nedostupné, vyzývavé, nespoutané a je jich nekonečné množství, kam jen oko dohlédne. Když někdo řekne slovo „hory“, tak se mi vybaví Karákóram.

**Když se vrátím k lyžování, který styl a proč u Tebe jasně vyhrává – soupaž/bruslení/klasika?**

Nyní jednoznačně vyhrává soupaž, protože se jí věnuji nejvíc a v laufech je to nutnost. Jako bývalý biatlonista mám blízko i k bruslení, ale jsem rád, že už jsou dnes vlastně tři styly a baví mě všechny stejně a rád je v tréninku prostřídám.

**Měl by si každý závodník umět připravit sám lyže?**

Tak to každopádně a bez výjimek.

**A Ty to zvládneš?**

Myslím, že jo.

**Co si myslíš o chlupatých lyžích** (Pozn. red.: skinové lyže s proužkem mohéru ve stoupací zóně)?

Zvlášť pro hobíky je to geniální záležitost. Pořídil jsem je svým rodičům. Ale je nesmírně důležité dát velký pozor při výběru a nákupu. Prodejce by měl být schopen dobře poradit nad konkrétním typem lyží a vybrat správnou délku a tvrdost.

**Jak moc by se změnilo pořadí v zimě, kdyby všem jely stejně lyže?**

Myslím, že první by byl Standa Řezáč (smích).

**Myslíš, že hraje velkou roli, jakou značku lyží máš nebo jde spíše o konkrétní typ a možnost si vybrat z více párů ten nejlepší, anebo je nejdůležitější mazání?**

Značka podle mě vůbec nehraje roli. Spíše jde o to, z čeho člověk může vybírat a kolik času může věnovat samotnému výběru a testování nejen před závodem. Můj odhad je 80 % lyže a 20 % mazání.

**Kdo je tvým nejoblíbenějším závodníkem?**

Nejraději mám parťáky z týmu a jsem rád za každého Čecha ve startovním poli, neboť si umíme pomoct, vyhovět i povzbudit. Nejvíce se toho člověk dokáže naučit od Anderse Auklanda, který se během jedné zatáčky a odšlapů dokáže posunout až o 20 míst dopředu. Obecně vzato, určitě celý tým Radge Eindom (bývalý Santander) zvládá pohyb v balíku na jedničku. Vždycky jsou tam, kde potřebují být a nic jim neunikne.

**Kdyby sis mohl do týmu vybrat jakékoliv 3 muže a 2 ženy, koho by sis vzal?**

Vzal bych si Tebe, abys mi mazal lyže, Vencu Sedláčka, aby mě táhl proti větru, Torda Asla Gjerndalena, protože se furt směje, Šárku Vyštejnovou, aby se o nás starala a pro ni Mortena Eide Pedersena a pro Tebe pak Kari Gjeitnes, ale nevím, zda Ti to projde doma.

[* https://live.staticflickr.com/65535/53046804526_695135f75e.jpg *]

**V zimě jsi hrál virtuální hru Fantasy, jak Ti to šlo?** (Pozn. red.: bezplatná hra vytvořená v rámci Visma Ski Classics, kde si každý může vytvořit svůj virtuální tým složený z reálných závodníků a tipovat na vítěze jednotlivých závodů.)

Nejlíp, nejmenovaného předsedu našeho oddílu můj tým „Jelita“ rozdrtil na plné čáře.

**Vidíš mezi českými lyžaři někoho, kdo by se mohl vyšvihnout do první 10 ve Ski Classics?**

Na jednu stranu se to může s trochou štěstí povést každému závodníkovi, který se pravidelně pohybuje vepředu (Standa Řezáč, Jirka Ročárek, Petr Novák, Honza Šrail, Pavel Ondrášek). Na druhou stranu nevidím nikoho, kdo by se tam měl dostávat pravidelně. Ale rád se spletu. Jsou tu mladí závodníci, kteří můžou jít nahoru.

**Jak myslíš, že se bude Ski Classics dál vyvíjet?**

Neočekávám žádné velké změny a ani neočekávám příval nových závodů bruslením, kalendář je už teď tak nabitý, že i ty nejlepší týmy mají problém to celé objet jak po finanční stránce, tak udržet formu a zvládnout bez nemoci všechno cestování. Aby přibyl nějaký nový závod, musel by nějaký jiný skončit a myslím, že současné závody jsou v seriálu ukotveny poměrně silně.

**Mají tam české týmy nějakou šanci na dobrý výsledek nebo šanci vůbec přežít?**

Myslím si, že budou spíše bojovat o přežití, Lukáš Bauer sice ukázal, že český tým může být hodně vysoko, ale za cenu toho, že nemá české závodníky, což není nic špatného, ale když budeme o nějakém týmu mluvit jako o českém, tak by „hlavní“ tahouny měl mít z Čech. U Lukáše je to v podstatě jenom Katka Smutná.