Bez grafiky by biatlon byl mrtvý sport. Nikdo z diváků by netušil, zda se závodník trefil a kam, kolik dobití či trestných kol má. Protože nejde téma popsat jen povrchně, tímto dílem pokračujeme dál a odhalíme další tajemství techniky, která se skrývá za střelbou biatlonistů.

V minulém díle jste se mohli dočíst o tom, jaké jsou druhy terčových zařízení, jak se vyhodnocují zasažené i nezasažené terče a jak se technicky odliší, zda biatlonista střílel na stojkové, nebo ležkové terče. Nyní odhalíme, co se ještě děje na střelnici a kam dále pokračují signály z terčových zařízení.

První díl najdete zde: I. díl – Kulka ve vašem obýváku: Jak funguje přenos střelby v biatlonu do televize

Střelnice nejsou jen terčová zařízení

Nedílnou součástí jsou terminály stavových rozhodčích, které jsou umístěny za stavem. Na nich rozhodčí ještě před příjezdem závodníka zvolí, zda má být terč nastaven na ležku či stojku. Jakmile závodník přijede na stav, rozhodčí stiskne tlačítko „příjezd“ a zadá číslo závodníka.

Pak rozhodčí kontroluje manipulaci závodníka, zda nedochází k porušení pravidel. Po poslední ráně a odjezdu závodníka z koberce rozhodčí zmáčkne tlačítko „odjezd“. Čas mezi stisky obou tlačítek, čas střelby (shooting time) je tak měřen ručně a může (hlavně při stíhačce a masáku) vykazovat dost velké nepřesnosti. Pozor, ještě existuje tzv. range time, což je čas strávený na střelnici měřený těsně před a za střelnicí pomocí závodníkova čipu. V tomto času je proto i příjezd na stav a odjezd z něj.

Data z terminálů a všechny signály z terčových zařízení jdou během závodu do dvou míst: do (v případě Vysočina arény) nenápadné buňky na boku střelnice, obývané pracovníky firmy HoRa (tedy výrobce terčového zařízení) a do mnohem většího prostoru v hlavní budově obývaného firmou Siwidata vytvářející grafiku ze závodu a oficiální výsledky (upřesníme si níže).

V buňce HoRa je rozhraní mezi signály z venku ze střelnice a vstupy do počítačů. Systém v buňce je redundantní (tedy zdvojený) a zálohovaný, takže odolný proti ztrátě dat vzniklé poškozením zařízení nebo výpadkem napájení (záložní systém napájení mají samozřejmě i vlastní terčová zařízení, jejich řídící jednotky a terminály stavových rozhodčích). Personál HoRa (při mé návštěvě dokonce přímo spolumajitel firmy HoRa Ralf Kleinekathöfer a jeho partnerka) je tedy tím, kdo sbírá informace o provedených střelbách a z nich vytvořená data odesílá pro účely dalšího zpracování týmem firmy Siwidata.

V případě NMNM má HoRa k dispozici vlastní buňku, ale rozhodně to není pravidlo. Jak líčí Kati Kurvinen, spolumajitelka stejnojmenné firmy, jsou arény, kde je tato technologie spolu s operátory venku.
Z dat vytvořené analýzy střeleb a časů (ve formě souborů .xls a .pdf) jsou veřejně přístupná např. na serveru HoRa, jsou z nich patrné zásahy a nezásahy terčů, střelecké a běžecké časy (zpracované z čipů nesených závodníky), penalizace, atd., ale jak si ukážeme dále, daleko podstatnější jsou v biatlonu ta data, která jsou online.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52646257476_a390150752.jpg *]

(PC HoRa – ne zrovna malé množství dat…a to jsme teprve ve fázi před finální grafikou)

Na příkladu „lesní“ střely jsme si ukázali, jak zásadní pro celý závod je součinnost sudích, operátorů HoRa/Kurvinen a operátorů společnosti Siwidata. Nyní se zaměřme na tým Siwidat, který má několik úkolů – sbírá a analyzuje data ze střelnice a z měření časů, po závodě z nich vytváří z nich oficiální protokol, komunikuje v případě potřeby s rozhodčími IBU a operátory HoRa/Kurvinen. Siwidata například hlídají, že se na střelnici přihlásil čip závodníka, že závodník leží nebo stojí na správném stavu, terč je vynulován, že stavový rozhodčí vložil do terminálu správné číslo závodníka a odmáčkl mu začátek střelby. Toto by ale dejme tomu zvládl leckdo. Ale jejich nejparádnější disciplínou a největší přidanou hodnotou je tvorba kompletní grafiky závodu.

Level 2 – zpracování dat a výroba grafiky

Bez grafiky by biatlon byl mrtvý sport. Nikdo by netušil, zda se závodník trefil a kam, kolik dobití či trestných kol má, navíc při sprintu by nikdo nedokázal usledovat postupně startující závodníky. Dokud nenastoupila TV grafika, byl biatlon nesledovatelný. Andreas Lauterbach a Janez Vodičar nastartovali v 90. letech boom v Německu, vymyslela se první grafika. Ta současná je na úrovni závodů IBU Cupu, SP, MS a OH standardizovaná – jediným infosystémem je grafika společnosti Siwidata, která data zpracovává dle smlouvy s IBU. I na nejnižší ze jmenovaných úrovní, tedy v IBU Cupu, jsou technické možnosti a grafika totožné, jen není tak masivní nasazení jako na jiných akcích (SP, MS, OH).

Siwidata poskytují sofistikovaný systém s několikanásobnou redundancí v místě konání akce. Disponují okruhem LAN (= datová síť po pevných linkách) i WLAN (= datová bezdrátová síť). Poskytují prakticky dva okruhy služeb online a jeden okruh služeb offline.

Online služba je zpracování všech vstupních dat ze závodu a poskytnutí těchto dat prostřednictvím:

1) CIS – Commentary Information System – analytické informace pro potřeby komentátorů, TV expertů, trenérů a týmů. K těmto informacím se laik nedostane, přihlášení mají pouze akreditované osoby.

2) Datacenter – layout je totožný jako CIS, ale je zpožděný díky technologické distribuci internetem o několik (řádově do deseti) sekund. Je dostupný volně na https://biathlonresults.com/

Obsah dat CIS a Datacenter je prakticky totožný.

V Datacentru si může každý nastavit zobrazení dle různých filtrů, zde na příkladu mezičasy po druhé střelbě a cílové časy.

Offline data jsou výstupy a analýzy v podobě souborů pdf nebo na webu v Datacenteru jako uzavřený dokončený závod.

Speciální službou Siwidat je TV grafika (dále jako TV GFX). Tuto službu při závodech poskytují pouze a jen Siwidata, tedy TV zde nepoužívá svůj grafický vůz. Data pro TV GFX připravuje speciální tým, který je ještě kontrolován skupinou operátorů Siwidat (něco přes 10 lidí), kde každý je odpovědný za určitou část dat a ty pak jsou publikovány v CIS (viz výše) a právě v TV GFX.

Dále Siwidata vytváří tento stream:

Pro jeho výrobu využívá kamer tzv. host broadcastera (zde České televize, pojem si vysvětlíme v kapitole 3). Izolované feedy (zjednodušeně lze říci signály či vysílání) zpracovávané Siwidaty odchází přes satelit host broadcastera v tzv. multi-linku (tedy vícesignálovém balíku), který má možnost využívat každý držitel vysílacích práv.

Nad tím vším má dohled CRM – Centrální dálkový dohled. Jde o skupinu techniků Siwidat dohlížející na správný chod systému a sběru dat jakož i jeho odbavování.

Tým Siwidat je tedy značně početný a neobývá pouhou buňku jako tým HoRy, nýbrž místnost velikosti menší školní jídelny. Rozsáhlé je i použité zařízení – Siwidata v místě konání mají vždy serverové řešení s několikanásobnou redundancí, další část se zrcadlí v centrále firmy s přímou konektivitou do páteřních linek. Infrastruktura je tedy velmi rozsáhlá, protože se jedná o partnerskou spolupráci IBU a (pozor, neplést) EBU (Evropská vysílací unie).

V ČR má certifikaci IBU pro závody IBU Cupu, SP, MS (a tedy povinné použití Siwidat) jen Vysočina Aréna v NMNM. To ale neznamená, že bez Siwidat by se netočil svět. Točil, ale bez Siwidat se točící svět by netočila TV. Např. střelnice v jabloneckých Břízkách a v Letohradě mají zcela jiný typ grafiky, protože každá střelnice má výstupní signály ve formě standardního přenosového protokolu a na ten se lze napojit i s jiným zařízením a použít jiný software. Ale z těchto menších areálů nehomologovaných pro závody IBU neodchází standardní TV vysílání s plnou grafikou.

V posledním díle tohoto seriálu se budeme věnovat tomu, jak s tímto vším naloží televizní režisér a proč a jak se bude lišit sportovní přenos ze závodu na televizních přijímačích v Česku, Německu, Norsku a jiných zemích.

Tento článek byl aktualizován, poprvé vyšel na Bezky.net v lednu 2021.