.=
Hned na začátku vás mohu uklidnit: pravděpodobně „trpíte“ takzvanou pozitivní závislostí. Sportujete hodně, často a pravidelně – prostě proto, že je to pro vás důležité, sport je součástí a obohacením vašeho života. Dokážete ho sladit s rodinou, přáteli a prací. Do pravidelného sportování vás nenutí abstinenční příznaky (i když je samozřejmě po vysazení pravidelné dávky máte), ale radost z pohybu.

.=
Bohužel existuje i závislost negativní, a i když to zatím není žádná oficiální diagnóza, v odborné literatuře se objevují stále nové a nové zmínky o její existenci a praktičtí psychiatři a rodinní poradci se s jejími odstrašujícími případy setkávají stále častěji.

.=
Negativní závislost znamená, že sport či cvičení přebralo vládu a kontrolu nad vaším životem. Vše se točí okolo tréninku do té míry, že rodina, práce, přátelé a všechny další povinnosti „počkají“. Máte pocit, že máte morální nárok na to, aby se ostatní vašemu sportování přizpůsobili. Máte potřebu zvyšování „dávek“ a pokud cvičení vysadíte, třeba kvůli zranění, brzy (po 24 až 36 hodinách) se dostavují abstinenční příznaky v podobě napětí, neklidu, podrážděnosti, deprese a silných pocitů viny. S trénováním nedokážete přestat ani tehdy, když se dostaví vážné problémy, ať už zdravotní, vztahové či pracovní.

.=
Typicky se závislými na sportu stávají lidé, kteří začali sportovat či cvičit až v dospělosti s tím, že chtěli shodit a/nebo zlepšit si kondici. Po nějaké době pravidelného cvičení opravdu zhubnou a zlepší vytrvalost či sílu a začnou se cítit lépe a sebevědoměji. Získají pocit kontroly nad vlastním tělem a tím pádem i nad vlastním životem. Až sem je to v pořádku. Pokud se ovšem cvičení stane výhradním zdrojem jejich sebeúcty, začíná to jít z kopce. Objevují se u nich pocity morální nadřazenosti nad těmi, kdo pravidelně necvičí, začnou ve svém okolí vyhledávat „vzory“, které trénují ještě víc… a zvyšují dávky.
Mezi závislými na sportu se často objevují lidé, kteří trpí úzkostnou poruchou – a pomocí pravidelného sportování drží svou úzkost pod kontrolou. Pokud vše udrží v mezích pozitivní závislosti, určitě to zlepšuje kvalitu jejich života.
Horší je, když je nadměrné cvičení jedním z příznaků poruchy příjmu potravy. Anorektici cvičí proto, aby ještě více zhubli, a bulimičky kompenzují záchvaty přejídání nárazovým dlouhým během nebo jiným podobným cvičením. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo je štíhlý jako proutek, běhá 2 hodiny denně a kdykoliv může, tak si jakoukoliv aerobní aktivitu přidá – a přitom se stále cítí tlustý/á, nebo má paniku z toho, aby náhodou nepřibral, podívejte se na jeho jídelníček. Takto sportující člověk by měl denně sníst nejméně 10 000 kJ. U člověka s anorexií to bývá hrozivě méně a směřuje k vážným zdravotním problémům, které u sportovců začínají přetrénováním včetně deprese, únavovými zlomeninami, natrženými svaly a poruchami metabolismu všeho druhu. Pokud byste se chtěli na toto téma poradit, vyhledejte třeba www.anabell.cz.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49019331416_8844f9c0ff.jpg *]

(Pokud se chcete vyhnout závislosti na sportu, tak si do svého tréninkového plánu zařaďte na první místo rodinu a přátele, pak nezbytnou práci či studium a nakonec trénink, foto: Stopa pro život)

.=
A jak se dá negativní závislost léčit? Doživotní úplnou abstinencí? V případě sportu asi ne, ale je potřeba změnit chování (inspiraci najdete v tabulce) a někdy je potřeba vyhledat odbornou pomoc. Psychologa nebo odborného kouče v případě, že si potřebujete lépe uspořádat život a nevíte, jak na to, rodinného poradce v případě, že vám sportování ruinuje rodinný život.

**Jak nepadnout do pasti závislosti:**

.=
– do tréninkového plánu hobby sportovce patří dny úplného odpočinku – plánujte si je!

.=
– pravidelně trénujte s pomalejším nebo slabším partnerem (ne kvůli němu, ale protože VY potřebujete jet pomaleji)

.=
– pokud jste nemocní či zranění, počkejte s tréninkem až do úplného vyléčení a ukončení rehabilitace

– střídejte tvrdý s lehčím tréninkem

– pokud chcete sportovat pro zdraví, OPRAVDU vám stačí 4x týdně 30–40 minut

.=
– neplánujte si příliš náročné cíle, do tréninkového plánu zařaďte na PRVNÍ místo rodinu a přátele, pak nezbytnou práci či studium a nakonec trénink

Zdroj: Nordic magazín