**Jak se tam dostat?**

.=
Rychlá verze je letadlem z Prahy do Osla. Poté je lepší si vypůjčit auto. Můžete se do Sjusjoenu sice dostat přímo z letiště vlakem až do Lillehammeru, ale poté se musíte ještě přesunout nahoru do hor. Levnější verzí v celkovém součtu je transport autem z Čech. Přejedete Německo, nalodíte se na trajekt Rostock – Trelleborg a pak dále podél moře přes Göteborg do Norska. Cesta z Osla do Lillehammeru (107 km) je velmi pěkná, protože se jede podél velkého jezera po úplně nové silnici. Posledních 5 let ji intenzivně budují. Tolik pracovních strojů jsem na jednom úseku nikdy neviděl. Jednalo se o stovky buldozerů a dalších strojů. Tomu samozřejmě odpovídalo i tempo stavby. Meziroční pokrok je z našeho českého pohledu nadpozemský. Po cestě si můžete všimnout ledové závodní haly v Hamaru ve tvaru velké obrácené vikingské lodě, což je zhruba v polovině trasy od trajektu. Před Lillehammerem se odbočí na Sjusjoen a není tedy třeba zajíždět až do města. Posledních 13 km se již stoupá do kopců. Vše je perfektně značené a v dnešní době navigací není problém najít finální objednanou chatu.

**Ubytování a nákup potravin**

.=
V této oblasti si můžete vybrat z tisíce chat, které jsou nájemníkům k dispozici. Doporučuji se podívat na ubytování v blízkosti Birkenloipe nebo jiné běžkařské trati. Ve většině chat je sauna a místnost na přípravu lyží.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49612015073_aee67d526b.jpg *]

(Různých typů chat je v oblasti Sjusjoenu nepřeberné množství)

.=
S nakupováním potravin v Norsku není problém. Najdete tam vše jako u nás včetně výše cen, jediný rozdíl je v kurzu norské koruny, takže se musíte připravit na násobení třemi. Pokud se do Sjusjoenu dopravíte vlastním autem a chcete ušetřit, doporučuji jednu krabici s jídlem vzít. Je zajímavé, že v centru je obchod a pokud navezou například lososa, ihned je vykoupený. Norové milují ryby. Sladkosti a jiné potraviny jsou od stejných dodavatelských řetězců jako u nás. Všechny chaty, které jsem navštívil byly s funkční kuchyní. Takže pivo a další „mázu“ sebou, zbytek potravin lze dokoupit na místě.

**Běžkařské tratě**

.=
Nyní k samotnému lyžování. Zažil jsem výborný listopad, kdy bylo tolik sněhu, že byly průjezdné všechny páteřní trasy. Pouze malé propojky v bezbřehé síti nebyly projety. Nicméně v roce 2018 jsem zažil chodecký podzim s lyžováním pouze na biatlonovém stadionu. Jelikož jsem tam byl již několikrát přišlo mi zajímavé projít většinu tras po svých s holemi.
 
.=
Ideální období, kdy si jistojistě zalyžujete, je jaro. Delší dny a sněhu převelice. Jednou ho bylo tolik, že jsem musel na rozcestí zalehnout jako biatlonista, abych mohl přečíst směrovku kam jet. Ano, více než 2 metrová vrstva.
Popisovat jednotlivé trasy nemá cenu, protože to, co je v okolí Sjusjoenu vytvořeno, nemá obdoby. Lze se ulyžovat doslova k smrti.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49612015358_73d90d7074.jpg *]

**Neodpustím si však výlet z roku 2014**

.=
Přijeli jsme na slavný Birkenbeinerrennet. Jelikož jsem byl zraněn a byl ve stavu rekonvalescence, rozhodl jsem se absolvovat zájezd jako občerstvovač.
Již počátek výletu jsem si užíval, protože jsem se nemusel soustředit na závod a lyžoval jsem úměrně svému stavu bez ohledu na únavu. Den před závodem jsem si naplnil batoh gely, vodu do termosek a inťáky.

.=
Také jsem si musel vzít věci na doobléknutí, abych na prvním kopci nezmrznul. Závodníci mají váhový limit minimálně 3,5 kg. Můj batoh měl 5,5 kg. Nešlo jinak, protože náhradní rukavice tzv. přes rukavice, čepici, bundu, převlékací zateplené nohavice atd. jsem doma nechat nemohl. Ráno jsem vyrazil od chaty, která byla kousek od lyžařského stadionu v protisměru závodu. Bylo kolem 6 hodin ráno a sem tam se mihnul ve tmě lyžař, který ihned zmizel. Byl silný protivítr a stopa na klasiku nikde.

.=
První 2 km vedou z kopce, takže lehká soupaž mě dostávala kupředu. Po přejetí mostku a otočení nalevo na dlouhou louku před Mittenfeljetem mě probudilo. Dostal jsem velikou šlehu od větru a vpřed jsem šel napůl stromečkem, napůl bruslením. Podle toho jestli zrovna fouklo nebo bylo mezidobí menšího protivětru. Samozřejmě jsem se ihned celý zabalil do šátku a bez brýlí bych byl slepý. První rolbu jsem potkal pod kopcem a zajímavé bylo, že ačkoli měla stopořezy za sebou, tak stopa během pár sekund zmizela. Po vyjetí na Mittenfeljet jsem potkal chlapíka, jak měří teplotu sněhu. Byla 7,5 °C, a tak jsem tuto informaci zavolal do štábu vedoucímu.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49612792687_de58bec9cc.jpg *]
 

.=
Chvilku jsem oddychl a jel dál. Sjezd do údolí byl celkem příjemný a mě zastihl východ slunce. Ten pohled mám v hlavě nahraný dodnes. Silný vítr vanoucí sníh jak na poušti. Jel jsem a při pohledu na lyže a nohy se mi vše ztrácelo a zase vynořovalo podle toho, jak foukalo. Potkal jsem další 3 rolby, ale výsledek pokaždé stejný. Po minutě po stopě ani památky. Projel jsem celou trasu až na první vrchol. Vlajky reklam byly ohnuté a jedna dokonce zlomená. Vítr byl opravdu silný, ale sluníčko krásně svítilo. Během chvilky, jen co jsem na sebe navlékl vše, co jsem měl, jsem se dozvěděl, že byl závod zrušen. Volám šéfovi týmu a sjíždím kamarádům naproti až na 9. km do Skramsatseatry. Radostně všem rozděluji věci z batohu, abych jej co nejvíce odlehčil. Doplňuji energii z čaje, ionťáku a pokračuji nazpět s ostatními. V jednom ze sjezdů nacházím mobil, z kterého po několika zavolání domlouvám čas předání původnímu majiteli. Cesta zpět „po větru“ se závodníky, kteří se vydali do cíle po vlastní ose ubíhá rychleji. Loučíme se opět na stadionu v Sjusjoenu. Kdy já už mám hotovo, cca 74 km a oni dojíždí svůj zrušený Birken.

.=
Musím se vrátit tam do kolébky lyžování. Letos nebo za rok, ale určitě co nejdřív. Závislost na Sjusjoenu vzniká rychle a je na celý život.

[* https://live.staticflickr.com/65535/49612792067_9dcbe85789.jpg *]