Kanadský “Sever”

autor bezky • 05.01.2022
Stejně jako evropští, tak i kanadští borci plánují každoročně na podzim zahájení lyžařské sezóny v některé na sníh bohaté oblasti. Věřete nebo ne, ale i v Kanadě, zemi sněhu zaslíbené se odjíždí hltat každoroční předzávodní kilometry někam “na sever”.

Ačkoliv nejsevernější americká země sahá až po Severní pól, hustě zabydlené oblasti se vyskytují pouze na jihu západního či východních pobřeží obou oceánů či Velkých jezer. Na východě jsou to většinou rozsáhlé roviny v nízké nadmořské výšce s minimem oblastí stálého sněhu. Na západě jsou to sice již od podzimu zasněžené, ale běžkování ne příliš nakloněné (ba naopak) Skalisté hory. Další fakt je, že zima i v Kanadě v posledních letech přichází ve vlnách. Několikrát napadne a následně roztaje. Stálý sníh se na obou nejlidnatějších koncích Kanady v podstatě vyskytuje až od začátku prosince, někdy dokonce až od poloviny Vánoc.

Borci zahajující závodní sezónu tradičně již před Vánoci nemají tedy jinou možnost, než hledat buď umělý sníh, nebo strávit několik hodin za volantem jízdou do „nejbližších” hor v severních částech některé z provincií. Je tu i pár výjimek. V západokanadské Albertě se začíná s nezbytnou kilometráží poměrně pravidelně od poloviny října na umělém kolečku kolem olympijské střelnice v Canmore. Na východě země se posledních pět let učí zasněžovat někdy od poloviny listopadu stopy na tratích ski klubu Nakkertok nedaleko více než milionové aglomeraci Gatineau-Ottawa.

Sever pro zápaďáky představuje vysoko v Rockies položený Silver Star v Britské Kolumbii. Východňáci musí za prvním přírodním sněhem někdy v průběhu druhé poloviny listopadu buď přeletět přes pustiny až do ontarijského Thunder Bay, anebo frčet několik hodin autem spíše více východně než severně do nekonečných quebeckých kopců. Je dobré si uvědomit, že závodní lyžování v Kanadě není zrovna výraznou masovkou, pro kterou stojí za to zasněžovat, nebo budovat silnice k jinak těžko dostupným místům, kde jinak sníh leží i více než půl roku.

Vyrážíme začátkem posledního listopadového týdne ještě za šera z Chelsea, vesničky v srdci provinčního parku Gatineau ležícího přes řeku na dostřel od Ottawy. Auto je našlapané lyžemi, bagáží a očekáváním opravdové zimy. Je to vůbec reálné? Tady sice mrzne, ale po bílé barvě ani památky. Nohy jsou jen nanejvýš omlácené od klátění se na uměle vysněžené, střídavě ledovaté, anebo deštěm rozbředlé pistě v nedalekém Nakkertoku.

Po čtyřech hodinách na nudné poloprázdné dálnici směrem na východ vjíždíme do bíle zaprášeného Quebec City s náznaky sněhových mantinelů na krajích dálnice. Že by? Po dalších 45 minutách vytrvalého stoupání po stopětasedmdesátce se sny stávájí skutečností. První dojem je stejný dnes stejně jako poprvé před téměř patnácti lety. Kolem jen nekonečná kanadská divočina tvořená horami s hustým kobercem jehličnanů zabalených do souvislé vrstvy sněhu. Civilizaci tu připomíná už jen dálnice a nepravidelné průseky pro lajny vysokého napětí. Prostě pecka!

Zbývá odbočka z dálnice, souvisle vysněžená štěrkovka, přes horské sedýlko a pak jen několikaminutový sjezd do sousedního údolí. Nové zimní gumy perfektně sedí na kompaktní vrstvě sněhu, zastavujeme se téměř doslova až o nízkou budovu kruhovitého půdorysu usazenou na břehu zdejšího jezírka. Jsme na místě! Lokace zvaná Foret Montmorency, zabydlená pouze rozložitou stavbou kruhového půdorysu, dnes již bývalým kampusem University Laval, dál sporou meteorologicou stanicí a už jen několika chatkami pro personál údržby nedaleké nekonečné dálnice.

Nečekaně se to tu hemží lyží chtivými Quebečany různého věku i lyžařské úrovně. Je brzké odpoledne, první letošní turnus borců různého věku ze Skibecu, klubu z Quebec City, končí svůj týdenní pobyt. Dalších pár turistů, o něco více eliťáků a ještě více vyšvihaných hobíků je rozprášeno po více než dvaceti kilometrech stop, rozlehlých prostorách budovy, nebo už na parkovišti, kde se chystají k odjezdu po víkendové lyžovačce. Lyžovačce na prosincovém (!) prašanu. Jsme tu jediní anglicky mluvící. Kde je zbytek Kanady?

[* https://live.staticflickr.com/65535/51801229946_e8004042fe.jpg *]

(Středisko Foret Montmorency, kde naleznete pouze rozložitou stavbu kruhového půdorysu, dnes již bývalý kampus University Laval)

Foret (francouzsky les) Montmorency má neopomenutelný genius loci. Dokazují to jak vnitřní dekorace letních i zimních krajinných fotografii a lokálních artefaktů, tak i osobní zkušenosti. V létě se tu dá po těžařských cestách nachodit a nabajkovat desítky kilometrů, kdy vám budou společnost dělat losi, medvědi, kojoti, lišky, skunkové či bobři. V zimě najede na cesty a původní závodní tratě rozložené kolem jezera a po okolních stráních rolba a dalších pár stezek se přemění na sněžnicové chodníky. Ani to ale nezastaví místní lišky, kojoty a roztodivné ptáky včetně populárního dudka od producírování se před širokými okny místní jídelny. Stačí jen vyndat telefon a fotit.

Zdejší kampus sloužil původně jen jako výukové a školicí středisko. Majitel, univerzita, místo postupně komercionalizovala. Všestranně vybavená budova začala nabízet rodinné i skupinové pobyty spojené s lokální turistikou, místo začaly někdy před více než dvaceti lety objevovat i běžkaři. „První zimy jsem tam najížděl se svými studenty–lyžaři. Vše tu bylo víceméně zazimované a nikdo tu na zimu nezůstával. Ukecal jsem vždy někoho z univerzity, aby nás tam nechali. Mrzli jsme na pokojích, jedli jídlo ze zásob a stopy jsme si šlapali sami,” vypráví Pavol Škvaridlo, bývalý kouč běžeckého týmu Univerzity Carleton.

[* https://live.staticflickr.com/65535/51801598634_1841f81df6.jpg *]

Já osobně již pamatuji dobu lyžařského boomu. Ze skromných začátků (už jsme tolik nemrzli, jídlo i ubytování bylo za kanadskou hubičku) se postupně skromné středisko dopracovalo ke kvalitní úpravě stop, zhruba před pěti lety zde začali i s umělým zasněžováním a následně skladováním sněhu. Dokonce sem v poslední dekádě začaly najíždět v době amerického svátku Díkuvzdání (poslední listopadový víkend) i východodivizní americké univerzitní týmy.

Letos je tu ve stejnou dobu kromě hlučného víkendu uprostřed týdne klid. V jídelně a na trati se potkáváme jen s méně než desetičlenným quebeckým výběrovým týmem, v lůžkové části nocuje jen několik nadšených turistů. Po Američanech ani stopa. Je doba covidová.

V loňském roce došlo k dramatické změně. Začátkem zimy 2020 byl kampus kompletně uzavřen. Dle dostupných informací se ho univerzita v podstatě vzdala. Zima tu patřila několikametrovým závějím, po tratích běhali jen kojoti a lišky.

[* https://live.staticflickr.com/65535/51801964575_1e0473d9cb.jpg *]

Aby mohl Foret znovu vstoupit do lyžařského dění, musel se v pocovidové době řádně uskromnit. Letos je tak zdejší provoz téměř doslova one-man show. Godefory Bilodeau, univerzitní trenér, převzal klíče uprostřed léta („Řekli mi, že ho můžu mít, když ho chci.”) a s pomocí minimalizovaného personálu tu začal postupně a zatím úspěšně bojovat o přežití. „Je to těžší, než jsem čekal. Zatím nevím, co bude po Vánocích, začíná závodní období a já budu téměř všechny víkendy na cestách s týmem. Uvidíme, co přinese budoucnost. Univerzita teď řeší, zda celý kampus prodat. Rozhodně bych rád zdejší tradici lyžování na první sněhu udržel i v budoucnu,” dodává.

[* https://live.staticflickr.com/65535/51801599974_3f2f05d663.jpg *]

Je pátek, balíme a frčíme zpět na jihozápad. Za těch pár let, co sem postupně dovážím všechny týmy či jednotlivce, co mi kdy v severní Americe prošli rukama, se zde zatím naštěstí nic podstatného nezměnilo. Nikdy jsme tu v tuto dobu nebyli nuceni nazouvat maratonky místo lyžáků, tradičně skvělá quebecká kuchyně (proč na té sladké želatině všichni teenageři tak ujíždějí?) nezklamala ani tentokrát, ani ty nekonečné chodby do oblouku, kde už to nohy po celodenním lyžování stěží došourají až do sprch, nejsou kratší.

Mimochodem, den před odjezdem napadlo! Tradice potvrzena –⁠ opět první sezónní pořádná zabíračka při vyhrabávání auta ze sněhu. Zbývá už jen „přivézt” sníh dolů do nížin. Pozítří už skutečně lyžujeme za vlastními humny!

[* https://live.staticflickr.com/65535/51801964135_8595dd480e_z.jpg *]

Show sharing buttons

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru

NEJČTĚNĚJŠÍ

DALŠÍ ČLÁNKY

  • Karlův běh: Putování po stopách Karla IV.

    Na počest krále?! Buďte součástí legendy v pohádkové krajině nejvýše položeného města Česka a zúčastněte se o víkendu Karlova běhu na Božím Daru.
    autor Tisková zpráva
    11.02.2025
  • Bolšunov se vrací na mezinárodní scénu, závodníci zuří

    autor Ingeborg Scheve/překlad: Vendula Křoustková
    10.02.2025
  • 796 lyžařů se kvalifikovalo do Grand Finále Ski Classics Summit 2 Senja!

    autor Leandro Lutz/Překlad Adéla Ročárková
    09.02.2025
  • Vítězi Jizerské 50 se stali Alnaesová a Bruvoll

    autor Adéla Ročárková
    09.02.2025
  • Sledujte dnešní Jizerskou 50 od 7:55 na SC play

    autor Leandro Lutz/překlad Adéla Ročárková
    09.02.2025