Dlouho čekal na velký výsledek, kterým by si spravil chuť. Nakonec vybojoval nečekaně jeden ze svých největších vítězství právě v posledním startu své kariéry.

Takový příběh napsal Václav Sedláček. V závodě Nordenskiöldsloppet, extrémním běžkařském závodu dlouhém 220 kilometrů, zvítězil – a zároveň tím stylově uzavřel svou kariéru, ve svých 40 letech.

Nordenskiöldsloppet není „jen další dálkový závod“. Dvě stě dvacet kilometrů v severské divočině, start v pět ráno, proměnlivé podmínky a délka závodu, kde spíš hraje roli hlava, než tělo. Václav přitom k závodu přistoupil s nečekaným klidem. „Byl jsem nastavený úplně na pohodu. Tím, že to byl můj poslední závod, tak jsem ho neřešil jako ostatní. Prostě jsem jel,“ popisuje.

Žádná velká věda, žádné složité kalkulace. Spíš zkušenost, která se nedá natrénovat za jednu sezónu. „Na takový závod se stejně nedá nachystat. Můžeš mít něco odjeto, ale čekáš, až co přinese den D.“

Čtěte také: Nejextrémnější běžkařský závod na světě ovládli čeští laufaři!

Taktika a těžké podmínky

Zásadní rozdíl oproti jeho předchozí kariéře? Taktika. Reprezentant eD system RSJ teamu byl vždy typ závodníka, který „tahá“ – pracuje na špici, riskuje, často na úkor výsledku, protože ho nebaví taktizovat. Seveřanům se podle jeho slov ve Ski Classics kolikrát nechce jet vpředu a šetří se. Tentokrát to bylo jinak.

„První polovinu jsem jel úplně na jistotu. Minimálně střídat, schovávat se. To já normálně nedělám,“ přiznává. Desítky kilometrů jely v přední skupině i první ženy, včetně týmové kolegyně Karolíny Grohové.

Čtěte také – Historický triumf: Karolína Grohová vypráví, jak ovládla extrémní Nordenskiöldsloppet

Tempo kolísalo, nikomu se nechtělo pracovat víc než bylo nutné. A přesně to Sedláčkovi hrálo do karet. Občas někdo zkusil nástup, včetně Thomase Binga, kamaráda ze stejného týmu. Rozhodující moment přišel zhruba v polovině. Skupina se začala trhat, závodníci odpadali a zůstala úzká špička. „Pak už to bylo o tom, že začali odpadat jeden za druhým.“

Závod ale ukázal i svou odvrácenou tvář, a tou byly podmínky na trati. Několik dní před tím převládalo stabilní počasí, noc před závodem začalo chumelit. Zatímco začátek probíhal na zmrzlém podkladu a jelo se relativně rychle, později se měla oblačnost roztrhat a počasí uklidnit. Jenže to se nestalo a neustávající srážky způsobily, že nový sníh změknul a lyže neodjížděly. Závodníci se řádně nadřeli. „Začalo sněžit, do toho měkký sníh – posledních šedesát kilometrů bylo fakt přísných,“ popisuje Václav podmínky.

Tempo se snižovalo, stopa se rozbíjela a závod se měnil v boj o přežití. Právě tady se projevil rozdíl mezi sprinterem a vytrvalcem.

Sedláček měl jasno: čím delší závod, tím lépe. V posledních letech v závodech Ski Classics totiž zjistil, že není schopný akcelerace a že mu vyhovují delší závody v náročných podmínkách – například Vasův běh, nebo letošní Marcialonga, kde celý závod chumelilo a podmínky byly velmi náročné: „Je mi čtyřicet a tělo už se deset let nedokáže zrychlovat. Kapacita klesá.“

Navíc si postěžoval na poslední sezóny, kdy jsou zakázanané fluorové vosky a je mnohem těžší konkurovat nejlepším: „V současné době bez fluoru, jak nemáš dobré lyže a správnou strukturu, tak nemáš šanci, takže to je prakticky nereálné s nima závodit.“

Čtěte také: Posledních 220 kilometrů a český laufař uzavře kariéru: „Tělo už řeklo dost.“

Souboj o vítězství

V závěru zůstala malá skupina. Nervózní soupeř, taktické nástupy, hra nervů. Švédský závodník Johan Lövgren si totiž chtěl jet pro hattrick, kdy v posledních dvou letech dvakrát závod vyhrál. To ho psychicky podle slov Václava svazovalo, protože se pohyboval v tříčlenné skupině, kde dva závodníci ze stejného týmu (Václav a Thomas Bing) spolupracovali a mohli si sami hlídat vývoj situace.

„On jel jen pro vítězství a byl z toho vystresovaný. Navíc měl určitě mnohem lepší lyže než my dva. Ale postupně jsme ho ničili.“ Sedláček zkoušel několikrát nastoupit, ale zároveň si závod chtěl užít. Věděl, že tohle je jeho poslední kapitola. „Měl jsem čistou hlavu. Nikdo mě netlačil. To bylo úplně jiné.“

Rozhodnutí nakonec padlo až v samotném závěru – ve sprintu, který přišel po více než dvou stech kilometrech. Jenže Bing si chtěl v posledních stovkách metrů pohlídat první pozici a jet si kontrolovaně pro vítězství, jenže pořadatelé na poslední chvíli změnili dojezd do cíle. Překvapila ho ostrá zatáčka, kde upadl a ztratil kontakt s oběma soupeři. Švéd tam také ztratil rychlost a Sedláček si tak dospurtoval pro vítězství.

Bez krize

Zajímavé je, že zatímco soupeři si procházeli krizemi, Sedláček jel překvapivě stabilně. „Já jsem žádnou krizi neměl.“

Klíčem podle něj nebyla jen fyzická připravenost, ale i energie – doslova. „Jakmile někdo přestane jíst nebo pít, je v pytli, a to jsem nepodcenil. První půlku závodu jsem si občerstvení opravdu hlídal.“

Na otázku, jestli se na tenhle závod nějak speciálně připravoval, odpovídá s nadhledem: „Celý život.“

A vlastně to není nadsázka. Dlouhé roky v běžeckém lyžování, stovky závodů, tisíce kilometrů – to všechno se sečetlo právě tady.

Odchod na vrcholu

Pro Sedláčka bylo vždy snem uspět v seriálu dálkových běhů Ski Classics. To se mu úplně nepodařilo podle představ.

O to silnější je závěr. „Odchází se mi teď mnohem líp. Kdybych byl v tomto závodě desátý, bylo by to horší.“

Místo toho si zapsal vítězství v jednom z nejtěžších běžkařských závodů světa. A své jméno připsal k legendám, jakými jsou například John Kristian Dahl, Andreas Nygaard (tři vítězství), Oskar Kardin, které ho v minulosti vyhrály.

Čtěte také: „Sport umí být krutý.“ Adam Fellner uzavírá kariéru po nejtěžší životní sezoně