Slavný norský běh Birkebeinerrennet startuje již zítra. Sandra Schützová chce bojovat o co nejlepší výsledek a zároveň má pár tipů pro amatérské závodníky.

Jizerskou 50 musela vynechat, aby mohla závodit na olympiádě. Vynechala i Vasův běh kvůli nemoci. Po závodě v Orsa Grönklitt, který absolvovala minulý víkend, prožívala smíšené pocity. Osmé místo by pro většinu závodníků znamenalo velký úspěch, pro českou dálkovou lyžařku Sandru Schützovou ale spíše zklamání. Výkon totiž podle jejích slov patřil k jejím vůbec nejlepším.

„Popravdě jsem byla po závodě docela zklamaná. Přitom to byl asi můj nejlepší závod vůbec,“ říká Schützová. Při analýze mezičasů zjistila, že v některých úsecích patřila dokonce k nejrychlejším závodnicím na trati. „Do prvního kopce jsem na Anikken Gjerde Alanaesovou ztratila osm vteřin, do druhého sedm. To je podle mě opravdu dobrý výkon. V některých úsecích jsem jela dokonce nejrychleji ze všech.“

Přesto se nakonec propadla na osmé místo. „Pak přišel třeba dvoukilometrový sjezd, kde jsem dostala dvanáct vteřin. To jsou přesně ty momenty, které rozhodují.“ Přesto zůstává optimistická. „Věřím, že se všechno jednou potká – forma, podmínky i materiál – a pak to bude raketové.“

Příprava na závody přitom byla velmi intenzivní. „Každý den jsme čtyři hodiny testovali. Udělalo se opravdu hodně práce,“ popisuje náročné dny na závodech.

Letos v bojovném nastavení

Navzdory únavě už ale její myšlenky směřují k dalšímu velkému cíli – legendárnímu norskému závodu Birkebeinerrennetu.

„Letos se na každý závod strašně těším a Birken není výjimkou. Navíc teď mám pocit, že jsem ve formě, takže věřím, že z toho zase může být dobrý výsledek. Mám takovou bojovnou náladu, což je podle mě základ.“

Birkebeinerrennet patří mezi nejikoničtější závody dálkového lyžování. Závodníci při něm musí nést povinný batoh o váze 3,5 kilogramu, který připomíná historickou legendu o norských válečnících Birkebeinerech, kteří kdysi přes hory zachránili malého prince.

„Právě ten batoh dělá závod úplně jiným než ostatní. Já osobně si závodění s batohem úplně neužívám, ale baví mě ten příběh a historické pozadí závodu,“ vysvětluje Schützová.

Čtěte také: Proč se vozí batoh na Birkenu a co musí obsahovat?

S tratí má navíc spojenou i velmi osobní zkušenost. Jeden ze sjezdů je pro ni dodnes silným momentem.

„Před dvěma dny jsem jela sjezd, kde jsem si před dvěma lety přetrhala přední zkřížený vaz. Byla tam strašná mlha a popravdě to na mě zase všechno padlo. Když člověk skoro nic nevidí, není to úplně příjemný pocit,“ přiznává otevřeně. Respekt k tomuto místu prý cítí dodnes.

Rady pro amatérské závodníky

„Určitě bych jim doporučila zvolit správné tempo. Ten první kopec je dlouhý a závod se nerozhodne na prvním kilometru,“ radí. Oproti české Jizerské padesátce je podle ní stoupání prudší a navíc se jede s batohem, což náročnost ještě zvyšuje.

Mnoho hobíků řeší také otázku, zda jet klasickou technikou, nebo soupaží. „Soupaž bych doporučila těm, kteří ji mají opravdu dobře natrénovanou. Hlavně je důležité si v tréninku zkusit jet s batohem i do větších kopců. Pak si to člověk často rozmyslí.“

Výhodou soupaže je podle ní i jednodušší mazání. „Pokud člověk může jet soupaž, pravděpodobně to bude jednodušší než řešit stoupací vosky. Trať vede přes hory a podmínky se mění, takže vosk nebude fungovat všude stejně dobře.“

Čtěte dále: Servismani se obávají složitých podmínek na Birkenu: Jak mít dobré lyže?