Genetický doping

autor bezky• 31.12.2014
Následujícími řádky navážeme a doplníme dopingový seriálek z loňského ročníku, kde jsme se zabývali dopingem jako takovým a dopingem krevním. V současnosti je ale velkým strašákem dopingových komisařů a velikým lákadlem sportovců DOPING GENETICKÝ, a právě jím se zabývají následující odstavce – vždyť stačí „jen“ pouhá úprava genů…

Následujícími řádky navážeme a doplníme dopingový seriálek z loňského ročníku, kde jsme se zabývali dopingem jako takovým a dopingem krevním. V současnosti je ale velkým strašákem dopingových komisařů a velikým lákadlem sportovců DOPING GENETICKÝ, a právě jím se zabývají následující odstavce – vždyť stačí „jen“ pouhá úprava genů…

Tento článek vyšel v časopise DNORDIC 27.

Otázka genetického dopingu se opět rozhořela při OH v Londýně (2012),
když mladičká čínská plavkyně Jie Š‘-wen (16 let) zaplavala senzační
světový rekord na 400 m polohovky. Přitom ale byla schopná
v předposlední padesátce tohoto závodu plavat o 13 setin rychleji než ve
stejné fázi dlouhé polohovky mužů fenomén Michael Phelps (v cíli
čtvrtý) a v posledním bazénu byla Jie Š‘-wen o 17 setin rychlejší
než Ryan Lochte, londýnský vítěz polohového závodu mužů na 400 m!
Běžné antidopingové kontroly byly negativní.
Genetický doping je definován jako „non-terapeutické použití genů,
genetických elementů anebo buněk, které mají zvýšit sportovní
výkonnost“.

Gen
Gen je část molekuly DNA (deoxyribonukleová kyselina), která je základním
stavebním kamenem organismu. Určuje tělesné vzezření a je nositelem
dědičné informace o vlohách, charakteru, povaze, ale i případně
dědičných onemocněních.

Trocha historie

Ačkoli se v českých médiích o genovém dopingu začalo diskutovat
teprve po skončení letních olympijských her v Pekingu (2008), Lékařská
komise Mezinárodního olympijského výboru (IOC, International Olympic
Committee) se touto problematikou zabývala na monotematické konferenci
„Genová léčba a její budoucí dopad na sport“ již roku 2001.
Výsledkem bylo naléhavé doporučení zabývat se intenzívně touto
problematikou, zejména pak metodami možné detekce genového dopingu. Tehdy
publikoval své neověřené domněnky bývalý rychlobruslař a nyní lékař
Johann Olav Koss, který prohlásil, že manipulace s geny se ve sportu již
staly realitou. V roce 2003 je genový doping poprvé uveden na dopingové
listině Mezinárodního olympijského výboru (IOC) a o rok později i na
dopingové listině Světové antidopingové agentury (WADA). V roce 2004 bylo
před zahájením Letních olympijských her v Aténách trpce poznamenáváno
(např. genetik Lee Sweeney), že to bude zřejmě poslední olympiáda, na
které nebudou geneticky manipulovaní sportovci, a bylo odhadováno, že
v horizontu 5 let (tedy do roku 2009) se stane genový doping realitou.

[* https://farm8.staticflickr.com/7572/15711096632_56edb21cc0_m.jpg >]

Proč?

Pokud je genetický doping vpraven přímo do svalu, nedá se odhalit jinak,
než přímým odebráním vzorku ze svalové tkáně – svalovou biopsií.
A představa, že by každý medailista odešel ze stupňů vítězů na
operaci, je příliš šílená i na moderní olympijské hry. Potenciální
využití genetického dopingu je velmi široké – může zlepšit prakticky
libovolnou vlastnost organismu: od zvětšení svalové hmoty, přes zlepšení
prokrvování, až po výrazně zrychlené hojení zranění nebo tlumení
svalové bolesti.

Stačí jen prášek
Vědcům z Kalifornie se podařilo pouhým podáváním určité látky
ovlivnit gen, který se podílí na určení počtu rychlých a pomalých
vláken ve svalech. Spolu se cvičením došlo u pokusných hlodavců ke
zvýšení vytrvalosti o 70 %. Avšak nutno podotknout, že vrcholoví
sportovci jsou již sami o sobě od přírody geneticky modifikovaní, a proto
u nich nelze takové rapidní vylepšení očekávat.

Lee Sweeney se vyjádřil na základě vlastní zkušenosti. V roce 1998
zveřejnil článek o geneticky upravených myších, které měly opravdu
abnormální nárůst svalové hmoty. Vědci jim do těla vpravili virus, který
do DNA myší „namontoval“ správnou genetickou pasáž. Sweeneymu v době
po uveřejnění článku prý několikrát denně volali sportovci a trenéři
(tvrdí, že je vždy odmítal).
Metoda genetického dopingu je velice lákavá, neboť se odhaluje velice
špatně a zatím nejsou vypracovány přesné metody, jak ji spolehlivě
rozeznat. A kdo by nechtěl, aby jeho tělo bylo silnější, rychlejší
a odolnější? A stačit by na to měla „jen“ pouhá úprava genů…
První zprávy o použití genového dopingu pocházejí už z roku 2001, ale
pro jeho neodhalitelnost se stále ještě pohybujeme ve sféře
spekulací…

[* https://farm6.staticflickr.com/5605/15524130238_0172eebf04_m.jpg >]

Jak?

Princip je relativně prostý, ale provedení je náročné. Do těla
sportovce se vpraví gen (pomocí virového nosiče), který zvýší některou
z vlastností využitelných ve sportu. Díky úspěchu EPO se nejčastěji
spekuluje právě o genech, které zvyšují tvorbu červených krvinek.
Jedním z horkých kandidátů na genetický doping je růstový faktor IGF-I.
Při testech na zvířatech se ukázalo, že svaly testovaných subjektů rostou
až o 30 %. Proběhly už dokonce testy na myších, jimž byla látka do těla
vpravena ještě před narozením – v takovém případě se jejich svalová
hmota zvětšila dokonce až o polovinu.

Pro genetický doping se nejčastěji využívají 3 látky: IGF-I,
myostatin či dystrofin

Injekční podání IGF-I (Inzulin-like Growth Factor – I) nemá příliš
dlouhý efekt, neboť tato látka je odbourána během několika hodin. Navíc
pokud se IGF-I podává systémově (tedy pokud se dostává do celého těla),
hrozí nebezpečí poškození srdečního svalu, který na tento růstový
faktor také odpovídá. Systémové podávání IGF-I má současně
i nepochybné riziko možného rozvoje nádorových onemocnění, neboť
IGF-I je i růstovým faktorem pro nádorové buňky. Pokud by se však gen
pro IGF-I dodal přímo do svalu, jeho účinek by byl pouze lokální
a prakticky celoživotní.
Co nás opravňuje k závěrům, že genový doping s genem pro IGF-I by mohl
být skutečně reálně zneužit ve vrcholovém sportu? V současnosti jsou to
zejména výsledky zvířecích studií, které ukazují, že svaly mladých
myší, do kterých byl vpraven gen pro IGF-I, jsou o 15–30 % větší ve
srovnání s kontrolními zvířaty. Pokud byly myši manipulovány genem pro
IGF-I ještě před narozením (tzv. transgenní zvířata), jejich svaly byly
větší o 20 až 50 %. Přitom IGF-I byl zvýšen pouze ve svalu a nikoli
v krvi, což je důležité kvůli potenciálním nežádoucím účinkům
i kvůli možnému riziku odhalení sportovců.
Jiné studie využívající přenos genu pro IGF-I byly provedeny na
„trénujících“ myších, tedy na myších vystavených fyzické aktivitě
po dobu 8 týdnů. Gen jim byl injekčně podán pouze do svalstva jedné nohy.
Po osmi týdnech měla tato končetina dvakrát vyšší množství svalové
hmoty v porovnání s končetinou druhou.

Budoucnost?

[* https://farm8.staticflickr.com/7476/15524127398_5b454e420d_m.jpg >]

Genetické inženýrství prožívá svůj zlatý věk. Jde většinou
o bohulibou činnost, která pomáhá nemocným a hendikepovaným lidem, aby
mohli žít naplno. Svalovými manipulacemi by se daly navrátit ochabující
svaly seniorům nebo lidem se svalovou dystrofií, ale také by se tak dala
výrazně zvětšit svalová hmota v důležitých partiích – například
stehna pro cyklisty, paže pro koulaře, …

Téměř jisté je, že podle vhodných genů se budou děti vybírat pro
různé sporty (např. v Číně, kde je úspěchu podřízeno všechno).
Jestliže genetické testy ukážou už v raném věku genetickou predispozici
pro vzpírání, bude tréninkový režim zaměřen právě na tento sport. Je
možné, že první generace takto vybíraných dětí už v Asii
dorůstá…

Z interview L. Armstronga v pořadu Oprah Winfrey:

Používal jste někdy EPO?
Ano.

Krevní doping?
Ano.

Testosteron?
Ano.

Podváděl jste při některé ze sedmi vítězných
Tour?

Ano.

Bylo podle vašeho názoru možné vyhrát Tour sedmkrát po sobě
bez použití zakázaných látek?

Ne, není to možné.

Považoval jste to v té době za špatné?
Zní to hrozně, ale ne. Přišlo mi to tak normální jako foukání vzduchu do
galusek a plnění bidonů vodou. Já doping nevymyslel, ale nebojoval jsem
proti němu. Je mi to líto!

Zdroj: Armstrong se přiznal k dopingu, iDNES.cz, 18. ledna
2013

Konkrétní využití genového dopingu

  • hojení zranění
  • nárůst svalové hmoty (myostatin, insulinu podobný růstový faktor-1;
    IGF-1)
  • zlepšení prokrvení tkání (VEGF – vaskulární endotelový růstový
    faktor)
  • potlačení bolesti, stimulace organismu (endorfiny, enkefaliny)

Jak se hledá genový doping?

Genový doping spočívá v jednoduchém záměru: sportovci se nevstřikuje
do těla zakázaný povzbuzující prostředek, ale dodává se příslušný
genotyp neboli dědictví. Základ dědičnosti buněk potřebných k lepší
výkonnosti se tak převádí do tělesných buněk sportovce. Šéf laboratoře
molekulární biologie sportovní medicíny v Tübingenu Perikles Simon a jeho
tým ale vyvinuli postup, se kterým se dají stopy transgenových DNA dokázat.
„Pašovaná DNA totiž není stoprocentně identická s lidskou,“ říká
Simon.

Rizika?

Rizikem jsou ale například vážné vedlejší efekty, jako je trombóza
nebo rakovina, a další těžko léčitelná onemocnění.

Lékařská věda dělá obrovské pokroky. Bohužel většinou jsou
zneužitelné právě ve věci sportovní výkonnosti. Dalšími možnými
formami dopingu by mohly být chirurgické zákroky – např. více kůže mezi
prsty na rukou a nohou plavců. Nebo také přípravky z nanočástic, které
by mohly sloužit v krizových situacích jako náhrada za erytrocyty. Otázkou
ale zůstává, jak daleko mohou takovéto a jistě i další podpůrné
prostředky sportovní výsledky posunout. Lékařská věda tvrdí, že rezervy
jsou stále značné, ale tu vlastní hranici nikdo přesně nezná.

Malé procitnutí na závěr

Po OH v Sydney (2004) Victor Conte – lékař, který je nechvalně
proslulý zapojením do řady dopingových skandálů – prohlásil, že
nějakou formu dopingu použilo 5 000 sportovců! A komu jinému věřit,
když ne muži, jehož „zázračné“ prostředky pomohly k medailím např.
sprinterce Marion Jonesové?

Kanadský sprinter a dopingový hříšník Ben Johnson se na toto téma
vyslovil:

„Na mezinárodní úrovni užívá látky ovlivňující výkony každý.
Je to běžné a bude se to dít dál…“

Myostatin
Myostatin je bílkovina, která negativně ovlivňuje novotvorbu svalových
vláken. Na konci 90. let bylo zjištěno, že existuje druh zvířete, kterému
myostatin chybí. Rázem se tato bílkovina dostala do popředí zájmu vědců,
ale také sportovních lékařů zabývajících se dopingem ve sportu. Daným
zvířetem jsou piedmonteské a belgické modré krávy, které mají vrozenou
mutaci genu pro myostatin. Tato mutace vede k enormnímu nárůstu svalové
hmoty, při maximálním snížení obsahu tukové tkáně. Tento poznatek vedl
farmaceutické a biotechnologické firmy k přípravě preparátů, které by
se daly využít v léčbě vrozených svalových dystrofií.

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru

NEJČTĚNĚJŠÍ

  • 1

    Olympijská hvězda hospitalizována: ,,Děsivé!“

    by Ingeborg Scheve
    16.05.2026
  • 1

    Tereza Voborníková: Čeští biatlonisté, jak je neznáte

    by Adéla Ročárková
    19.05.2026
  • 1

    Mistr světa v lyžování bude po katastrofální sezóně hrát fotbal

    by Ingeborg Scheve
    13.04.2026
  • 1

    Za 6 týdnů zvýšil příjem kyslíku o 11 %: „Je na Švédsku, aby do norského biatlonisty investovalo.“

    by Ingeborg Scheve
    08.04.2026
  • 1

    Maximalizace letní přípravy: Průvodce pro amatérské lyžaře

    by Teemu Virtanen
    07.04.2026

DALŠÍ ČLÁNKY

  • Kolečkové lyže a technika: Zlepšete oboustranné bruslení jednodobé

    Mezi závodníky je oboustranné bruslení jednodobé (tzv. jedna-jedna) často využívaným stylem ve volné technice běhu na lyžích. Shlédněte video a zaměřte se, jak vylepšit tuto techniku, díky které budete rychlejší a stabilnější nejen na rovině, ale i v mírně kopcovitém terénu.
    autor Bezky.net
    26.05.2026
  • Marit Bjørgen: „Doufám, že to, co říkáme, ji přiměje k zamyšlení.“

    autor Ingeborg Scheve
    25.05.2026
  • Legendární sprinter Pellegrino zkusí nový sport

    autor Ingeborg Scheve
    24.05.2026
  • Kolečkové lyže – kompletní průvodce pro letní sezónu 2026

    autor Bezky.net
    24.05.2026
  • Finská hvězda jela na kole do Itálie na Giro

    autor Kjell-Erik Kristiansen
    24.05.2026