Během jediného roku se stal jedním z největších příslibů českého dálkového lyžování. Jak se k laufům dostal, co ho žene vpřed a jaké má sny? Poznejte mladíka, který se nebojí mířit na nejvyšší příčky.

Pro mnohé se jedná o zcela neznáme jméno, které se na scénu dálkových běhů vylouplo během loňského léta, kdy tento 18letý mladík ze Ždáru nad Sázavou začal jezdit závody na kolečkových lyžích v seriálu eD Skiroll Classics a hned ho dokázal celkově vyhrát. To se ještě nikdy nikomu v takto mladém věku nepodařilo. V rámci finálového závodu i poprvé nakoukl do seriálu Ski Classics, kdy se jel na Šumavě Ski Classics Challenger pod názvem Energamo Lipnolopet na 55 km a měl tak možnost poměřit svoje síly spolu se světovou špičkou.

Sám od sebe přijal výzvu našeho největšího českého týmu eD systém RSJ na vstup do sportovní akademie, v rámci níž by chtěl šéf celého týmu Marek Pazderský vrátit české dálkové běžce na přední příčky. Svými výkony přes léto a poctivým přístupem k tréninku si nakonec vybojoval i místo v závodním týmu pro Ski Classics, kde se mu zatím nejlépe povedl závod ve Švýcarsku – La Diagonela, kde dojel jako 50. s malou ztrátou na vítěze (6:30 minuty) a třeba hvězdný Peter Northug dorazil do cíle až za ním.

Na Marcialonze nedostal od vedení týmu povolení startovat (záměrem je mladé sportovce nepřetížit), ale mohl jet alespoň poloviční vzdálenost Marcialonga light na 45 km a bylo z toho jasné vítězství.

Pojďme se tedy s Jáchymem trochu lépe poznat…

Čtěte také – Krutá Marcialonga: skvělý úvod, sněhové závěje i krvavý dojezd

Jak ses dostal k dálkovým běhům?

K dálkovým běhům jsem se dostal celkem náhodou. Vše to vypuklo na podzim minulého roku, kdy jsem viděl reklamu na internetu na Lipnoloppet 2024. V tu dobu jsem se rozhodoval, zda zůstat u klasického lyžování nebo zkusit něco jinačího. Ze strany příliš neaktivních trenérů jsem se rozhodl jít cestou dálkového lyžování.

Co tě inspirovalo k přestupu?

Jak jsem zmiňoval v první otázce Lipnoloppet 2024, tak ten byl ten poslední dílek skládačky, který mi dal jasnou vizi toho, že tímto směrem se chci jasně vydat a dát do toho maximum. Od té doby sleduji vše, co se týká Ski Classics a dálkových běhů. Určitě mě inspiruje a motivuje, porovnávat se s laufaři z prvních příček a také to že s nimi můžu závodit.

Jsi členem akademie a hned v prvním roce jsi naskočil do závodů Ski Classics. Čekal jsi to? A jsi rád, že jsi součástí akademie?

Popravě jsem v létě vůbec nečekal, že nějaké závody ve Ski Classics vůbec tento rok objedu. Už od léta jsem se snažil trénovat abych si vyjel ,,nominaci‘‘ na Bad Gastein a vyšlo to, jak jsem si přál. Jestli jsem rád…já jsem nadšený neskutečným způsobem, protože jsem o tom v létě snil a v zimě se mi to prakticky začalo plnit. V akademii si myslím, že jsem právem, protože jsem mladý. Ačkoli bych chtěl víc a víc, tak všechny zkušenosti musím nabrat časem. Ale věřím, že se jednoho dne postavím na nejvyšší stupínek na stupních a uvidím, že všechno bylo tak jak mělo být.

Jaké máš plány a cíle?

Co se týká plánů do budoucna, tak bych chtěl objet, co nejvíce závodů jak v samotné Ski Classics, tak nějakých jiných. A samozřejmě se co nejlépe umístit. Cíle mám samozřejmě ty nejvyšší, vyhrát závod ve Ski Classics. Je mi jedno jaký, ale prostě chci vyhrát. Vím, že to bude dlouhá cesta, ale věřím, že to dokážu.

Jak hodnotíš letní přípravu a závody na kolečkových lyžích?

Letní přípravu hodnotím kladně, jak z pohledu počtu natrénovaných hodin, tak i kilometrů. Jasně, vždycky se dá trénovat víc a víc, ale věřím, že na to mám čas a na některé věci musím dorůst. Z pohledu letních závodů musím říct, že jsem byl překvapen, že jsem celkově vyhrál, ač můj cíl byl dres nejlepšího juniora. Díky závodům jsem poznal nová místa, nové lidi, a hlavně jsem nasbíral nespočet cenných zkušeností.

Máš za sebou dva závody Ski Classics, jak jsi spokojen? Co tě překvapilo?

Letošní sezónu jsem zvolil jako tu, ve které jde primárně o sbírání zkušeností, ale samozřejmě se koukám i na výsledek. Vyloženě jsem byl překvapený, potom co jsem zjistil v cíli La Diagonely, že jsem zajel 50. příčku. Ten pocit byl neskutečný. Jasně, není to sice úplně oslnivý výsledek, ale myslím si, že druhý závod ve Ski Classics v životě a top 50 je docela fajn. Stále je na čem pracovat, ale věřím, že tvrdá práce a trénink přinese ovoce.

O víkendu jsi vyhrál prestižní Marcialongu light, jak těžké to bylo?

Z důvodu těžké podmínky se od začátku nejelo moc vysoké tempo. Hned po 2 kilometrech jsme se utrhli 3 a tak jsme jeli až do 30 kilometru. Zkusil jsem postupně nastupovat v mírných kopcích, což se ukázalo jako dobrá taktika, která mě v cíli dělila od druhého asi o necelé 3 minuty. Na 40 kilometru jsem dojel čelo elitních žen, a to mě nakoplo vyždímat ze sebe ještě poslední zbytky energie a jet posledních 5 kilometrů naplno.

Tvůj šéf Mára tě přirovnává k Alvaru Myhlbackovi, co tomu říkáš?

Alvar je pro mě obrovskou motivací a příkladem, že když člověk opravdu chce, tak je možné cokoliv, nehledě na věk. Jestli mě Mára opravdu tak vidí, tak jsem velmi rád a mám chuť na sobě makat a zdokonalovat se. Těší mě, že mám takovou podporu od samotného šéfa týmu.

O víkendu se jede domácí Jizerská 50. Jak se těšíš a jaké máš od sebe očekávání?

Těším se moc, protože jsem Jizerku ještě nikdy nejel a jsem zvědav, jestli je opravdu tak brutální jak se o ní říká. Taky se moc těším na kulisu domácích fanoušků, kterou jen tak někde na světě nenajdete. Jelikož se jedná o domácí závod, tak bych chtěl zopakovat výsledek z La Diagonely (50 místo). Určitě bych se chtěl předvést v tom nejlepším světle a vyjet si co nejlepší výsledek.

Čtěte také – Jizerská 50: Průvodce pro startující i diváky

Prozradíš nám něco o sobě?

Pocházím ze Žďáru nad Sázavou, kde žiji a kde probíhá velká část mých tréninků. Moje oblíbené jídlo je cokoli, co mě dobře zasytí a dobře chutná, kdybych měl být konkrétní, tak by se jednalo o italskou kuchyni. Moje oblíbená značka lyží a lyžařských bot je značka Fischer, protože se líbí zpracování a nespočet technologií, který materiál od této značky má a nabízí. Značku holí mám oblíbenou firmu SWIX, moc se mi libí zpracování celé hole, ale tak i samotného madla, které sepříjemně drží krásně padne do ruky. U této značky se mi také velice líbí rychlé vyměnění košíčků a poutek. Můj oblíbený trénink je asi takový, který trvá 3-4 hodiny a je na  kolečkových/normálních lyžích, v nízké intenzitě s občasnými krátkými sprinty. Chtěl bych jet závodit na sever (Norsko, Švédsko), protože mě velice láká zajet si legendární Vasák nebo Birken. Když mám volný čas a zrovna nikde nelítám, tak si rád zahraji na hudební nástroj a nebo se koukám na videa a záznamy ze světových závodů, ze kterých čerpám inspiraci a motivaci.

Jáchym pohledem šéf týmu Máry Pazderského

Už druhým rokem vypisuje náš tým volná místa ve sportovní akademii a snaží se tak hledat a následně podporovat mladé talenty dálkového lyžování. Jáchym se sám přihlásil a chytil šanci jak se říká za pačesy. Dostával jsem na něj samé dobré reference a první závody na kolcích to jenom potvrdily. Je zajímavé, sledovat ho v tréninku, je to velmi mladý kluk, který vypadá, že ví, co chce a jde si tvrdě za ním. Ještě jsem ho neviděl jinak, než se usmívat, tak doufám, že mu to takhle vydrží napořád. Důležité bude, jak se mu podaří skloubit studium a náročný trénink, rodinné zázemí má výborné. Také se bude muset hodně pohlídat trénink, aby pokračoval výkonnostní růst, ale zase aby nedošlo k přetížení nebo dokonce přetrénování. Jáchym je určitě velký talent a i ukázka pro ostatní, že to jde, když se chce a tvrdě se maká. Naším úkolem teď je, připravit mu a ostatním mladým nadějným sportovcům takové podmínky, aby tento sport mohli dělat a nadále se rozvíjet.

Jáchym pohledem týmového kolegy Václava Sedláčka

Jáchym je podle mě slibnou budoucností českých dálkových běhů na lyžích. Kluk, který má obrovský potenciál a hlavně se nebojí v ideálním mladém věku skočit do laufařského tréninku rovnýma nohama, protože jedině tak se dá posunout dál a třeba za 4 roky vyhrát Vasaloppet. Podle mě má všechny důležité faktory, které k tomu potřebuje – odhodlání, zdraví nadhled, nebojácnost, výbornou výkonnost, dravost a zarputilost, kvalitní lyžařkou techniku a soupaž, a podporu v rodině a týmu. Určitě je mnoho věcí, které se ještě musí naučit, ale rozhodně vykročil správnou nohou a pokud bude mít na blízku učitele, jako Thomas Bing s Marou Pazderským rozhodně má na to se do pár let postavit ve Ski Classics na stupně vítězů. Teď je hlavně potřeba na sobě postupnými kroky pracovat, aby se tělo adekvátně (ale s rozumem) zatěžovalo, na druhou stranu se toho vůbec nebát a naplno se laufům věnovat, protože v 26 letech je potřeba být na vrcholu. Přeji mu mnoho štěstí a věřím, že do 3 let bude nejlepším Čechem ve Ski Classics a nabídky z Norska nebo Švédska na sebe nedají dlouho čekat.

Jáchym pohledem týmové kolegyně Karolíny Grohové

Jáchym vás kromě svých charakterových kvalit oslní i permanentní dobrou náladou a úsměvem. Skálopevně věřím, že má před sebou velmi úspěšnou laufařskou kariéru. Už teď v sobě má pevnou morálku a obrovské závodnické srdce. Upřímně říkám, že když mě na Marče předjížděl a viděla jsem ho, jak se rve o první místo, měla jsem neskutečnou radost. Je v něm ta správná dravost a houževnatost, kterou pro dálkové běhy potřebuje. Jáchyme, věřím, že o tobě ještě hodně uslyšíme. Máš na to prohánět tu absolutní špičku a já jsem tvá velká fanynka a držím ti palce!“