V závěru úvodní mužské patnáctky se stalo téměř neuvěřitelné skutečností. Lukáš Bauer doslova vykopal z rozbředlého únorového firnu bronz. Závod také dokázal, že když všichni dělají totéž, nemusí to vždy znamenat, že výsledek bude stejný.

Diskutabilní kvalita olympijských tratí
=======================================
Kolotoč světových pohárů se od ZOH 2002 otáčel převážně na evropském kontinentu. Několikaleté úporné snahy Severoamerických organizátorů přivézt kompletní světový běžecký peloton přes oceán na minimálně jednu zastávku ročně, narážel a naráží na pár nepřekonatelných překážek. Jednou z nich je neochota evropských běžeckých es podstupovat bolestivé cestování spojené se změnou časových pásem, se kterým se extrémně zatěžovaný organizmus těžko vyrovnává. Další problém (a v podstatě hlavní) je nezájem státní a podnikatelské sféry ve Státech a Kanadě podporovat relativně malý a bezvýznamný sport, který je daleko ve stínu takových velikánů jako je americký fotbal, baseball, basketbal nebo hokej. Jedinou šanci přivést lyžařskou špičku na americký kontinent tak jsou jednou za čas zde pořádané olympijské hry a s nimi spojené organizování světových pohárů.

Zkušenosti amerických pořadatelů pak nemohou zákonitě stačit těm, které v průběhu let opakovaně sbírají jejich evropští kolegové. Závodníci tak v posledních pár dnech okusili na vlastní kůži nedostatek zkušeností modré armády placených i dobrovolných pořadatelů v Olympijském parku Whistler v podobě podprůměrně upravených stop.

Běžecké a biatlonové tratě v Callaghan Valley byly vybudována na zelené louce (v tomto případě v deštném lese) a příroda si patrně nenechává vše líbit. Bohužel počasí v tomto roce přináší pro pořadatele vše, jen ne ideální podmínky, při kterých se většinou všechny problémy smetou lehce ze stolu. Již v minulých letech Kanaďanům chyběla (a nejen v Callaghan Valley) kontinuita v pravidelném a téměř každodenním zpracovávání a „pakování“ sněhu těžkou technikou stejně jako zkušenost a cit pro správné načasování finální předzávodní úpravy v souladu s dostatečným časem na vymrznutí lyžařské pisty.

V zemi, kde je tolik možností si zazávodit na rozličných místech, se ne všechna střediska dostanou na závodní listinu alespoň jednou ročně. Výjimkou není pak ani Olympijský park, kde se ještě navíc díky přísným olympijským pravidlům nesměl dotknout stopy jediný lyžař po dobu dva a půl měsíce před otevřením soutěží. Z těchto důvodů tak dle našich zkušeností s největší pravděpodobností chyběl tlak na pořadatele pravidelně zpracovávat sněhový podklad jak s přibývajícím sněhem, tak i v měnících se povětrnostních podmínkách. Výsledkem takové nesystematičnosti bývá opakovaným oteplením narušená kompaktnost vrchní sněhové vrstvy a následné „hrabání“ lyžařů v každém menším výjezdu či zatáčce. Přesně tak, jak se to dle vyjádření všech lyžařů stávalo pravidelně v posledních dnech na olympijských tratích v Callaghan Valley. Sotva pro závody na úrovni krajského přeboru přijatelné podmínky tedy vrhají na pořadatele olympijských běžeckých disciplín lehký stín neprofesionality.

Na včerejší závod mužů, stejně jako již před tím na biatlonový, pořadatelé použili chemickou preparaci trati, která dávala záruky, že se po ženském závodě stopa pro muže totálně nerozpadne a stane se tak neregulérní. Preparační technika, více známá ze sjezdového lyžování a ze skoků, tak slouží pořadatelům trochu jako experiment, který již jednou příliš nezvládli při kanadském mistrovství v roce 2007. Tehdy preparovaná část tratě, po několik hodinách působení soli, totálně povolila a organizátoři museli nakonec již trvale nespojitelný sníh obsahující konservační minerály úplně odstranit. Doufejme, že tentokrát nebudou muset zajít před dalšími závody tak daleko a s každým dalším závodem bude narůstat jejich profesionalita. Trochu pozdě, ale přece.

Servismani
==========
Drsné a často proměnlivé sněhové podmínky, pravidelně ovlivňované oceánským prouděním vzduchu, přinášejí v těchto dnech vrásky na čela všech servismanů. Teplota v údolí sevřeném dvoutisícovkami se nejen mění v průběhu dne, ale i s nadmořskou výškou. Není zde vzácností, že stoupací vosk namazaný na stadiónu již nefunguje o pár výškových metrů dále a opačně. V takovémto případě rozhodují servismanovy zkušenosti a hodiny práce při testování lyží, struktur skluznic i vosků.

Nejen Lukášův úspěch prokázal, že český servis zvládl první závod bravurně a zařadil se tak do mazací špičky po bok Švýcarů, Italů a Švédů. Jak je z norských katastrofálních výsledků zřejmé, ani taková mazací kavalérie jakou disponuje jeden z nejpočetnějších a nejlépe vybavených servisních týmu, nebyla schopna namazat to, co měla. Perličkou je naprostý propad amerického týmu, který měl v posledních třech letech v blízkosti tratí trvale ubytovaného servismana i s rodinou (Zach Caldwell), který téměř každý den monitoroval změny sněhu a teplot a testoval vhodné struktury skluznic broušené jeho vlastníma rukama.

Borec zacvičí i na oji
======================
Těžké sněhové podmínky ženského i mužského závodu dokonale prověřily technickou vyzrálost každého závodníka. Všeobecně se při bruslení v měkkém sněhu projeví každá chyba, která se samozřejmě s najetými kilometry navíc násobí. Jenom skvělí technici tak měli včera šanci vyniknout. Některým nepomohla ani extrémní trénovanost či mimořádně silové schopnosti.
Takovým technickým detailem, který z velké míry připravil několik favoritů o dobrý výsledek, je schopnost uhlídat si špičky lyží při dokončování odrazu a následném přenosu lyže zpět pro nový odraz. Bruslaři, kteří mají techniku postavenou na odrazu více ze špičky chodidla a směřující odraz spíše dozadu (ideální je odrazit se z celého chodidla a kolmo na jedoucí lyži) tak „vláčeli“ špičky lyží několik setin vteřiny po odrazu rozbředlým sněhem před tím, než je opět srovnali do správného nastavení. Tato technika přinášející na tvrdém podkladu dokonce i částečnou výhodu však byla včera zcela nepoužitelná. Ztrátové vteřiny se právě tímto zdržením načítaly a takto jedoucí borci čelili navíc ještě i dřívějšímu vyčerpání.

To je jeden z důvodů, proč například na start vůbec nenastoupila Petra Majdič, či z medailových pozic v průběhu závodu ustoupila měkkým sněhem doslova ubitá Justyna Kowalczyk. Podobný technický nedostatek s největší pravděpodobností zpomalil v závěru závodu silně vyčerpaného Švéda Hellnera nebo vůbec nepustil dopředu spolu se špatně zvolenými lyžemi ani čelního představitele „zakopávaného“ bruslení Nora Northuga. Naopak excelentní technika Švýcara Cologni a Itala Piller Cottrera zde jasně vynikla. Lukáš, díky své zkušenosti a profesionalitě vychytal mouchy na své technice v průběhu závodu a v jeho druhé polovině se měkkým sněhem probil trpělivou dřinou až na stupně vítězů. Blahopřejeme!