Snem každého sportovce je závodit alespoň jednou v životě na olympiádě. Někdo sní výhradně o stupních vítězů, jiný by s radostí naplnil alespoň coubertinovské heslo „zúčastnit se“. Málokdo si však na splnění svého olympijského snu vyhradí pouze 10 měsíců. Můj kanadský kamarád si přesto troufl, a navíc do toho bláznivého nápadu zatáhl i mě. Otázka tedy byla hned od začátku daná: Dáme to?

*Vyšlo v časopisu NORDIC 30, únor 2014.*
*Na bezky.net vychází jako 4dílný seriál, na která naváže další seriál o tom, jak proběhla samotná olympiáda.*

Už 2. ledna přichází velká zkouška ohněm. Honza letí sám do Států na jeden ze závodů amerického šampionátu, na 15 km klasicky. V Soldier Hollow (olympijské tratě z roku 2002) ho čeká zkouška z lyžařské dospělosti. Musí sám řešit dopravu, pronájem auta, ubytování a především předzávodní testování, správný výběr vosků a nakonec i jejich namazání. Díky moderním komunikačním technologiím se nám daří trefit mázu a je z toho nakonec ztráta kolem 7,5 minut na vítěze a hřejivých 175 FIS bodů. Další zlepšení!

Jdeme do finále. Další víkend po tomto závodě bude trochu bláznivý. Naplánovali jsme jeden start na kanadských olympijských kvalifikačních závodech, pak rychlý přejezd do amerického Bozemanu a zvládnutí dalších dvou fisových závodů. Hlodá červíček: Pokud vyjde hned první závod, nikam bychom nemuseli. Honza zůstává na Západě, vyhýbá se časovému posunu a přelétá do Calgary, já bych měl chytit letadlo z Toronta ve středu ráno, odpoledne už testovat v Canmore mázu a parafínovat na čtvrteční závod. Vše je jinak, mrazy na Východě ruší spoustu letů, dostávám se jen do Edmontonu a pak již celý den sedím na letišti jako Tom Hanks v Terminálu a čekám až mě naloží do nějakého večerního letadélka směrem na Calgary. Plány jsou v tahu, testování ani mazání nebude. Honza za pomocí kámoše Čády mezitím v Canmore alespoň nanáší nějaký parafínový základ. Večer domlouváme postup na ráno. Vše je ale opět jinak. Ráno stepujeme skoro tři čtvrtě hodiny před zamčenou buňkou, všechny lyže i vosky jsou uvnitř, nevíme kdy se k nim dostaneme, natož jestli stihneme namazat. Panika stoupá. Konečně odemčeno, máme na všechno sotva 70 minut. Čáda práškuje Honzovi závodní lyže, já testuju stoupací mázu, Honza se rozjíždí. Nakonec tajná zbraň, stará swixová „XF 50“ stoupá i jede skvěle. Přimáznu Honzovi poslední vrstvu těsně před startem a pak vyrážím těsně před ním na trať s cílem dořvat ho do cíle třeba i vleže. Vyhrávám opět soutěž o nejhlasitějšího kouče na trati, ale nakonec je to tam! Honza profesorským výkonem zajíždí životní závod, ve finále ztráta 5:44 min na vítěze a 124 (!) fisových bodů.

Dali jsme to!
======
Výsledný průměr z pěti závodů je nakonec slušných 203 FIS bodů. Můžeme si dovolit již bez stresu objet místo devítihodinového cestování do Států i zdejší kvalifikační skiathlon na 30 km, Honzův patrně poslední závod před olympijskou premiérou. Výsledek nás samozřejmě po zásluze vrací zpět na zem, do portfolia si ukládáme 274 fisových bodíků (jo, to bruslení), nicméně opět alespoň potvrzujeme „elitní“ třístovku. Dál nás čekají doufejme už jen příjemné povinnosti se zařizováním cesty do Evropy včetně předolympijské přípravy v některé alpské běžecké destinaci (Obertilliach?), trochu obav z pověstné ruské byrokracie nebo zpřísněných bezpečnostních opatření a pak už jen vysněných skoro 50 minut utrpení na brutálně těžkých tratích v Krasne Poljaně. Je vidět, že irskej Honza se ve světě zkrátka neztratí…

O tom jak celý Honzův nápad vznikl čtěte v v článku „Jak se stát olympionikem za 10 měsíců – březen“:http://bezky.net/clanek/511-jak-se-stat-olympionikem-za-10-mesicu-brezen
=========

Honzovu přípravu v dubnu až říjnu čtěte v článku „Olympionikem za 10 měsíců – díl 2., duben-říjen“:http://bezky.net/clanek/512-jak-se-stat-olympionikem-za-10-mesicu-duben-rijen
=======

Honzovu přípravu v listopadu a prosinci čtěte v článku „Olympionikem za 10 měsíců – díl 3., listopad-prosinec“:http://bezky.net/clanek/514-jak-se-stat-olympionikem-za-10-mesicu-listopad-prosinec
=======