Sport už dávno není doménou amatérů a nadšenců experimentujících jak v tréninku, tak i při závodech. Výkonnost špičkových borců se vyrovnává, o medailích rozhodují setiny, milimetry či gramy. Bez vědeckých týmů pracujících za dveřmi sportovních laboratoří se dnešní, nejen elitní, sportovci neobejdou. Pojďme za některé z těchto dveří nahlédnout a zjistit, co užitečného nebo alespoň zajímavého by se našlo i pro nás obyčejné smrtelníky.

*Tento článek vyšel v časopisu NORDIC 24 pod názvem Lyžování je věda.*

Rollerboard – hodnotná a levná pomůcka pro testování i trénink lyžařů-sprinterů
=========
Výzkumná skupina kolem rakouského experta Thomase Stöggla ze salzburské univerzity se tentokrát zaměřila na tréninkový trenažér „rollerboard“, pojízdnou desku pohybující se po nakloněné rovině, kde cvičící překonává vlastní silou zemskou gravitaci. Pojízdná deska na nakloněné konstrukci, opatřená dvěma lanky pro přitahování se k hornímu konci konstrukce je poměrně známá nejen v lyžařském světě. I další trenažéry, ať již jednoduché gumové expandery, starší generaci známé jernbergy, dále technicky již poměrně komplikované „větráky“ (systém Ercolina) nebo v neposlední řadě tzv. Koncept 2 – Skierg umožňují rozvoj rychlostní i vytrvalostní síly paží i trupu včetně zlepšení aerobní kapacity organismu. Popravdě, ač jde na první pohled někdy o vysoce sofistikované stroje, umožňující napodobivou soupažnou práci paží a trupu, nikdo se dosud do hloubky nezabýval tím, nakolik je z vědeckého hlediska trénink na nich skutečně podobný vlastnímu lyžování. A to byl jeden z hlavních důvodů, proč se dr. Stöggl pustil do tohoto projektu.

Rakušané u skupiny vybraných elitních lyžařů porovnávali podobnost či rozdílnost soupaže na kolečkových lyžích prováděných do mírného stoupání (sklon 3 °) s opakovanými soupažemi na rollerboardu se sklonem 13 °. Z obrázku je patrné, že pro co nejpřesnější napodobení skutečného soupaže zvolili pozici klečícího lyžaře. Prvními pozitivními výsledky bylo zjištění významné shody v zapojení důležitých svalových skupin, jako je skupina břišních svalů, svalů paží (bicepsu a tricepsu) i svalů zad (široký sval zádový, částečně vzpřimovač trupu) jak na rollerboardu, tak i na kolečkových lyžích. Také nastavení a změny úhlů v lokti v průběhu „přitahování“ na rollerboardu odpovídaly úhlům v lokti při provádění tzv. sprinterského soupaže na kolečkových lyžích.

.<>
[* https://farm8.staticflickr.com/7554/15531703400_66ce32f9ed.jpg *]

Ve výsledku pak na rollerboardu trval jeden soupažný cyklus přece jenom trochu déle, cvičící musel vždy „sjíždět“ zpět do výchozí polohy. U vlastního soupaže na lyžích je doba návratu paží zpět do výchozího postavení samozřejmě rychlejší. Další zajímavá zjištění se však týkala velikosti sil, jakou se lyžaři odpichovali nebo, v případě pojízdné lavičky, „vytahovali“. I přes pochopitelný [* https://farm4.staticflickr.com/3946/15714637071_0203af0375_m.jpg >]rozdíl v zahájení soupaže na rollerboardu, kde chybí „zapíchnutí“ holí do tvrdého asfaltu a reakce na něj, působil lyžař na poutko lanka ve fázi maximálního záběru téměř shodnou silou (asi jen o 5 % nižší) jako při běžném soupaži na hůl. Velice podobné s vlastním soupažem byly i výsledné rychlosti „přitahování“, což je důležité z hlediska nácviku správného pohybového stereotypu.

V závěru výzkumné práce pak Stöggl doporučuje využít rollerboard jak pro testování lyžařů, tak i pro trénink specificky lyžařské maximální, dynamické i vytrvalostní síly trupu a paží. Jinými testy prokázal jako účinnou tréninkovou metodu vykonávání soupaže na lavičce podobného sklonu v jedné sérii maximálně 5 až 12 krát, a to co nejvyšší silou a rychlostí. Maximální doba jedné série by pak určitě neměla přesáhnout 3 minuty. Vyloženě kontraproduktivní se pak jeví vytrvalostní cvičení trvající déle než 5 minut. To Stöggl odůvodňuje nebezpečím vybudování špatného pohybového stereotypu v případě velkého opakování cviků prováděných pomalým tempem. Vychází tak i z několika novějších studií, které prokazují pozitivní efekt krátkých rychlostně-silových cvičení nejen na rychlost, ale i na vytrvalost.

**Ukázka jednoho z příkladů rollerboardu:**

[* https://farm6.staticflickr.com/5600/15530695719_568192d4fe_m.jpg >]Rollerboard může také trenérům posloužit jako kvalitní pomůcka k testování speciální lyžařské síly jejich svěřenců. V jedné z dalších studií Stöggl doporučuje tzv. dvoufázový test. Jednu sérii pouze čtyř opakovaných soupažů (tzv. DT4) prováděných maximálním úsilím následuje po třech minutách odpočinku jedna série čtyřiceti opakovaných soupažů (DT40). Vše na lavičce se sklonem 16 °. Rozhodující v tomto testu je výsledný čas obou sérií.

*Zdroj: Stöggl, T., Lindinger, S., Müller, E. Biomechanical validation of a specific upper body training and testing drill in cross-country skiing. Sports Biomechanics 2006, 5 (1): 23-46*

Příště se podíváme, jak je to s tréninkem v nadmořské výšce.
============