Před deseti dny si pověsila na krk bronzovou medaili na domácím světovém poháru. Závěrečná příprava se chýlí ke konci a olympiáda klepe na dveře. Co se honí hlavou jedné z nejlepších českých biatlonistek?

Česká biatlonová štafeta vybojovala na domácím Světovém poháru v Novém Městě na Moravě bronz – stejný kov a ve stejném týmovém složení jako loni na mistrovství světa v Lenzerheide. Přesto má pro Terezu Voborníkovou výsledek z Nového Města na Moravě výjimečnou hodnotu. „Srovnat se to určitě nedá. Většina lidí by řekla, že je cennější mistrovství světa, ale to, co jsme zažili v Novém Městě, řadíme určitě výš,“ přiznává.

Atmosféra a emoce udělaly své. „Všichni ti lidé byli s náma. Fanoušci, dobrovolníci, kteří tam brečeli. Bylo to strašně hezký. Všichni jsme tam měli rodiny, takže pro mě domácí úspěch znamená víc,“ vysvětluje rodačka z Jilemnice.

A co kdyby se podobný úspěch povedl i na olympiádě? Co by to pro tebe znamenalo? „Vůbec nevím… Fakt nevím. Já bych z toho byla tak v šoku, že si to ani neumím představit. Byla by to naprostá paráda, ale myslím si, že by se musel stát zázrak, protože to bude strašně těžký.“

Před startem domácí štafety prý stupně vítězů vůbec neřešila. „Nenapadlo mě, že bychom mohli stát na bedně. Věděla jsem, že do pátého místa je to krásný výsledek a že o tu pětku jsme schopni bojovat,“ říká. Postupem závodu ale začalo být jasné, že tým má našlápnuto výš. „Jak se ten závod vyvíjel, tak jsem si říkala, že to máme rozjetý dobře. Ale v biatlonu člověk nikdy neví, dokud není poslední střelba nebo se neprotne cílová páska. Po svým úseku jsem sundala startovní číslo, takže očividně jsem s tím nepočítala.“

Čtěte také: Splněný sen pro českou smíšenou štafetu!

Forma stoupá

Tereza Voborníková zároveň vnímá, že její forma během sezóny postupně roste, což je ideální směrem k olympijskému vrcholu. „Byla bych ráda, kdyby to tak bylo. Většinou to tak mívám každý rok, že moje rozjezdy nejsou úplně ideální,“ vysvětluje.

Začátek sezony ale nebyl jednoduchý. „Letos jsem byla trošičku zklamaná. Loni jsem byla před sezonou hodně nemocná, letos bylo všechno dobrý, ale pak jsem zase onemocněla na prvních závodech a táhlo se to až do Vánoc.“

Zlom přišel ve správnou chvíli na domácí půdě. „Teď v Novém Městě mi to konečně chutnalo jak na trati, tak konečně i mýmu materiálu. A když se to sejde, tak výsledky můžou být hezký.“

Olympijské vyhlídky

Zkušenost s olympiádou česká biatlonitka již má – startovala v Pekingu 2022. „Tohle už je moje druhá olympiáda, ale těším se úplně stejně, jako kdyby to byla ta první,“ usmívá se. Peking byl pro ni tehdy obrovskou premiérou. „Byla to první obří událost, kdy jsem letěla někam hodně daleko s výpravou. Bylo to strašně speciální.“

Tentokrát bude olympiáda jiná i prostředím, protože závody se pojedou v Antholzu/Anterselvě, jednom z nejkrásnějších míst ze všech biatlonových areálů. „Fakt asi neznám nikoho, kdo by Anterselvu rád neměl. Je to tady nádherný, panorama jsou fakt krásný,“ říká.

Jediným problémem je nadmořská výška. „Trošičku mě tíží ta výška. Moje reakce na ni nejsou úplně ideální,“ přiznává, zároveň ale připomíná, že i tady už dokázala zajet výborný výsledek. „Loni jsem tady zajela do top desítky, takže když se mi to sejde, jsem schopná i tady udělat hezkej výsledek.“

Itálie není daleko, a tak bude mít dostatečnou podporu přímo na místě. „Přijedou za mnou rodiče na tři závody. Dorazí také přítelovi rodiče, teta se strýcem a bratrancem.“

Čtěte také – Tereza Voborníková: Horší výsledky mě motivují

Další pokroky v technice

Na olympiádu se připravuje nejen po střelecké a fyzické stránce, ale zaměřila se se svým trenérem také na techniku běhu na lyžích. „Boj s technikou je nekonečný proces. Každý rok bude něco, co by se dalo zlepšit,“ říká. Nejvíce se zaměřila na techniku „jedna – jedna“ a drobné detaily v odrazu. „Abych vypouštěla efektivněji nohu za sebe a aby se mi líp prokrvovaly nohy při odrazu. A také abych pokládala lyže víc pod sebe. Jsem ráda, že nám Per pomáhá,“ upřesňuje a pochvaluje spolupráci s norským expertem Perem Öyivindem Torvikem.

Relax mezi závody

A když přijde čas na odpočinek mezi závody? Tereza má jasno. „Dovezla jsem si spoustu knížek. První tři díly Harryho Pottera a dvě detektivky,“ usmívá se. Relax jí ale přináší i prostředí. „Mám tady krásný výhledy z okna, svítí sluníčko. To je relax sám o sobě.“

O Tereze

Tereza Voborníková se narodila 31. května 2000 ve Vrchlabí. Vystudovala sportovní gymnázium v Jilemnici, kde také začala svou biatlonovou cestu. Už v juniorských kategoriích patřila k největším talentům českého sportu, což potvrdila na juniorském mistrovství světa v Soldier Hollow v roce 2022, odkud si odvezla dvě zlaté a jednu bronzovou medaili. Ve Světovém poháru se poprvé představila už v sezoně 2020, pravidelně celý seriál však absolvovala až v zimě 2022/23.

V sezoně 2023/24 zaznamenala výrazný průlom mezi elitou. V celkovém pořadí Světového poháru obsadila 16. místo a několikrát se dokázala prosadit do nejlepší desítky. Nejlepší individuální výsledek dosáhla v Oslu, kde ve vytrvalostním závodě skončila pátá. Po této sezoně byla navíc vyhlášena nejlepší českou biatlonistkou roku 2024.

Úspěchy sbírala také v letní přípravě, když na mistrovství světa v letním biatlonu na kolečkových lyžích v Ötepää 2024 získala zlatou i bronzovou medaili.

Na mistrovství světa 2025 ve švýcarském Lenzerheide byla součástí české smíšené štafety, která vybojovala stříbrnou medaili.