Když se řekne Bauer, českým fanouškům se okamžitě vybaví jméno Lukáš Bauer – medailista z olympijských her a vítěz Světového poháru. Teď se ale do velkého světa dere další Bauer – Matyáš. A rozhodně nechce být jen „synem slavného otce“.

První olympiáda v životě. Splněný sen, obrovská zkušenost – ale také jasné ambice. „Věřím tomu, že bych lepší než 32. měl být,“ říká otevřeně Matyáš Bauer při srovnání s otcovým prvním olympijským výsledkem. Hned však dodává, že každý závodník zde bude v nejlepší formě a rozhodovat budou detaily. „Překonat jeho výsledek je jenom začátek,“ naznačuje, že laťku má nastavenou vysoko.

Otcův výsledek již překonal hned v úvodním skiatlonu, když obsadil 31. příčku. Dlouho se však pohyboval kolem 20. příčky a pak se propadl. Nechejme se překvapit, co předvede v zítřejším startu na 10 km volnou technikou.

Atmosféra olympiády je nevyzpytatelná. „Je to první olympiáda v mém životě, takže těžko soudit, jak na mě doléhne,“ přiznává. Zároveň ale věří, že příprava byla kvalitní a že ji dokáže přetavit ve výkon na trati.

Otec jako opora, ne jako tlak

U některých výsledků, například v běhu na dráze, už Matyáš Lukáše překonal a proběhla i nějaká další sázka. Ale jak je to s překonáváním tátových výsledků na vrcholných akcích? „Sázku jsme neuzavřeli. Táta na mě nechce klást žádné velké nároky a snaží se, abych si je ani já nekladl sám na sebe,“ vysvětluje Matyáš.

Doma se o lyžování snaží mluvit co nejméně. „Je to každodenní chleba celé naší rodiny,“ říká. Když už téma přijde na přetřes, jde spíš o vývoj techniky běhu na lyžích a posun sportu než o nostalgické vzpomínky na medaile a velké souboje minulosti.

Z otcovy kariéry si Matyáš matně pamatuje Vancouver 2010 – štafetu, desítku a také legendární gumáky ze zahájení.

Čtěte také – Matyáš Bauer: Táta je pro mě tou největší inspirací

Stará škola versus nové trendy

Rozdílné pohledy na trénink mezi nimi ale existují. „Táta ještě trochu jde cestou, kterou se šlo dřív, a já se snažím koukat na nové trendy,“ popisuje Matyáš. Nejde však o zásadní konflikty. Spíš o přirozený generační posun. A uzná někdy, že má syn pravdu? „Nepamatuji si, jestli někdy uznal, že mám pravdu, ale poznám to na něm,“ odpovídá diplomaticky Matyáš.

Lukáš má pocit, že syn trénuje až příliš. „Táta si pořád myslí, že trénuju moc, ale vnímá to z pohledu rodiče, podobně jako mamka. Jako každý rodič se bojí o svoje dítě, tak on to má stejné. Podle nich bych měl víc odpočívat a víc užívat život. Nebýt jen tak zahladěný do tréninku, ale myslím, že si tím každý musí projít,“ říká mladší z Bauerů.

Otec mu do tréninku přímo nezasahuje. Matyáše vede trenér Miroslav Petrásek, kterému Lukáš Bauer důvěřuje.

Univerzál

Výsledkově působí Matyáš jako univerzální závodník. V mladších kategoriích mu šly sprinty, po přechodu mezi dospělé se však více prosazuje na distancích. „Zatím nemám dostatečnou rychlost, abych byl schopný bojovat o postup ve sprintu,“ přiznává realisticky.

Jeho srdcovkou je skiatlon. „Vždycky jsem ho miloval. Je extrémně atraktivní a baví mě ho i trénovat.“ Na olympiádě by ale rád uspěl i na desítce či padesátce.

Tratě ve Val di Fiemme se mu líbí. „Bruslařská část je dost těžká, klasická má taky pár kopců, ale je víc nahoru dolů a více se s ní dá hrát. V podstatě jsou na takových dvou loukách a člověk pořád vidí dopředu, co ho čeká,“ líčí.

Perfekcionista s jednou slabostí

Lukáš Bauer o synovi říká, že je velký perfekcionista. Matyáš to nepopírá. „Rád bych se cítil skvěle na každém tréninku,“ říká. Ví však, že ve sportu není nic ideální – někdy nesedí stopa, jindy se nepovede ideálně namazat lyže.

Klíčem je podle něj konzistence a pevný denní režim. „Pro mě je nejdůležitější mít denní režim, aby si na to tělo zvyklo a připadá mi, že pak tréninkové stimuly fungují nejlépe. Neexistuje něco jako zázračná pilulka, kterou by si člověk mohl dát a zítra bude o 10 minut rychlejší, ale myslím si, že klíčem je konzistence,“ zdůrazňuje.

A slabina? „Když cestujeme, rád se zastavím na Mekáči,“ přiznává s úsměvem.

Rodina v hledišti

Rodiče přijedou fandit na desítku a štafetu.

„Je super mít rodinu poblíž. Znám ale dost lidí, kterým se nedaří, když jejich blízcí nebo rodina jsou na místě. Nejvíc se mi právě dařilo, jakmile tam rodiče nebyli a neměli ani čas to nějak extra sledovat, ale věřím, že  to prolomím. Nepřipouštím si to, spíš to bereme jako takovou lehkou srandu a věřím, že příprava proběhla dobře a že se nenechám rozhodit jejich přítomností.“ říká.

V Trondheimu měli speciální trička jako startovní čísla s Matyášovou podobiznou a sloganem. Překvapení drželi v tajnosti. „Bylo to srandovní, ale jsem za to rád. Vyjadřují mi tím neskutečnou podporu a bez nich bych tady rozhodně nebyl.“

Vlastní cesta

Matyáš Bauer se plně soustředí na lyžování. Studium na dopravní fakultě ČVUT přerušil. „Vím, že vzdělání je důležitá součást života, ale momentálně to nejde skloubit,“ vysvětluje a pokračuje: „Ale věřím, že po kariéře, nebo pokud se mi naskytne nějaká jiná příležitost, tak ji zkusím vzít za pačesy a do školy se vrátím.“

Olympiádu bere jako začátek. Sbírá zkušenosti, učí se obstát v mezinárodní konkurenci. O medailích mluví opatrně – ty mají přijít později.

Jisté je jedno: jméno Bauer už na české běžecké scéně nepatří jen minulosti.

Čtěte dále – Mladý, rychlý, s hlavou šampiona: „Na strategii a technice pracujeme každý den.“