Přenos biatlonového závodu na televizních obrazovkách není náhoda, ale do detailu promyšlená režijní i technologická alchymie. V závěrečném díle nahlédneme do útrob přenosových vozů a zjistíme, jak režiséři pracují s daty v reálném čase. Podíváme se také na to, proč se záběry i grafika ze stejného závodu liší pro diváky v Česku, Německu či Norsku.

V posledním díle tohoto seriálu se budeme věnovat tomu, jak se všemi daty naloží televizní režisér a proč a jak se bude lišit sportovní přenos ze závodu na televizních přijímačích v Česku, Německu, Norsku a jiných zemích.

První díl seriálu najdete zde a druhý zde.

Výroba mezinárodního a národního TV vysílání

Vlastní TV přenos je završením úsilí, které začíná zhruba půl roku před závodem, kdy se detailně řeší, jaké TV štáby přijedou a jaké budou jejich požadavky. Biatlon je z hlediska TV přenosů nejnáročnější sport, jenom kameramanů je okolo čtyřiceti. Stejný počet je pak i techniků. Celkem se na přímém přenosu podílí kolem 120 lidí.

Nyní si musíme vysvětlit několik pojmů. Pro příklad si vezměme konkrétní TV přenos ze SP v NMNM v březnu roku 2020. V NMNM je Česká televize (ČT), která má v místě závodu díky domácímu prostředí veškerou techniku a má dostatek zkušeností s přenosem, tzv. „host broadcasterem“ (dalo by se říci „hostitelským vysílatelem“, ale tento termín se nepoužívá).

Ten poskytuje signál držitelům licence na TV přenos biatlonu, kterých je mnoho, navíc na různých místech. Patří mezi ně ti, kteří také mají svůj štáb přímo v NMNM (např. německá ZDF, norská NRK a švédská SVT); těm host broadcaster signál poskytuje přímo na místě po pevné lince; ostatním, kteří v NMNM štáb nemají, pak prostřednictvím satelitního vysílání.  

Host broadcaster v součinnosti s týmem Siwidata vytváří ve svém přenosovém voze (kamionu označeném jako OB HD1) více signálů (tzv. „feedů“) – hlavní (či mezinárodní) a doplňkové (tzv. „secondary screen feeds“), což jsou signály známé např. z ČT Sport, díky kterým můžete vidět slabší závodníky v tzv. oknech. Všechny tyto signály host braodcaster šíří prostřednictvím satelitního vysílání do sídel ostatních držitelů TV práv, kteří mohou kombinací přijímaných signálů (tedy mezinárodního a secondary-screen) vyrábět zjednodušené úpravy v podobě svého národního vysílání bez nutnosti mít štáb na místě závodu.

Mezinárodní signál neukazuje jen samotný závod, vzniká již hodinu před jeho začátkem, kdy se prezentují týmy a závodníci a musí se natočit kontrola zbraní a čipování závodníků (na obou kotnících mají tzv. transpondér, tedy vysílací čip umožňující spolu s přijímací anténou bezdrátové měření času na mezičasech).

Jelikož mezinárodní signál z NMNM vyrábí ČT, mohlo by se zdát, že automaticky platí právo místní TV na roli host broadcastera, ale není tomu tak. Je běžné, že např. polská TV, jež s biatlonem nemá příliš zkušeností, si na IBU Cup najme přinejmenším část zkušenějšího štábu odjinud, ale jistotu práce nemá ani místní zkušená TV v biatlonově rozvinutých zemích. Např. přenosy ze závodů MS v italské Anterselvě vyráběl částečně norský štáb. Trendem se stává výroba bez ohledu na místo konání naprosto specializovaným a stále stejným TV štábem (např.  Infront nebo HBS), stejně jako je tomu již nyní např. v případě MS ve fotbale nebo hokeji.  Biatlon zatím odolal, ale např. SP 2019 v Anterselvě režíroval švédský režisér, avšak MS 2020 konané tamtéž (v Anterselvě) norský. Toto již nastává i v Česku, velkou část sportovních přenosů stále vyrábí ČT, ale některé, např. závody ve vodním slalomu z pražské Troji, již ne.

Práce režiséra

Režisér mezinárodního vysílání musí primárně sledovat nejen nejlepší závodníky ze SP a ty, kteří zrovna jedou na pořadí v první desítce, ale i ty se „silným příběhem“, například startující po přerušení kariéry. Existují přísná pravidla IBU i Evropské vysílací unie (EBU), co musí režisér v přenosu ukázat, ale mnoho toho zůstává na jeho zkušenostech a empatii. Když nějaká legenda jede svůj poslední závod, tak ji režisér dá prostor v mezinárodním vysílání, i kdyby ten den jela čtyřicátá a vysílací čas si díky vývoji závodu nezasloužila.

Vedle objektivní vyváženosti musí režisér přihlédnout i k marketingovým povinnostem vůči partnerům ze zemí s dlouholetou biatlonovou tradicí a četnou základnou, takže závodníci z Německa či Skandinávie mají logicky ve vysílání ze SP více prostoru. Naopak v přenosech z MS a OH je potřeba ctít olympijskou myšlenku podpory rozvoje biatlonu v méně biatlonově rozvinutých zemích a představovat i jejich závodníky. Právě zde se můžete setkat s nejlepšími Lotyši, Estonci, Bulhary, Korejci.

Režisér je pod drobnohledem specialistů IBU a EBU. Pro EBU je „produkt“ biatlonu, který v posledních letech bojuje o nejvyšší vrchol sledovanosti, natolik důležitý, že se stará i o dodatečnou analýzu jeho přenosů. Sleduje, aby TV přenos byl standardní a divák na jeho kvalitě nepoznal, odkud přenos je, takže na základě analýzy opřené o data z týmu Siwidata obdrží host broadcaster rozbor, kolik času jeho režisér závodníkům věnoval a jaké chyby se vyskytly.

Vysílání pro jednotlivé země

Národní vysílání je jinou disciplínou – u něj se naopak počítá s tím, že poskytne více prostoru domácím závodníkům. Může se, má-li na to podmínky, soustředit na závodníky, kteří by jinak vzhledem ke svému umístění v závodě nebo nedůležitosti neměli nárok na vysílací čas v mezinárodním vysílání. Obecně řečeno, pokud režisérovi národního vysílání vyhovuje, co vidí v mezinárodním, a tam prezentovaný vývoj závodu je dostatečně atraktivní, pak i přes možnost ovlivnit své národní vysílání to neudělá, protože ctí atraktivnost souboje a to, že divák kromě svého národního hrdiny má ještě několik světových oblíbenců, které by chtěl sledovat.

Chce-li ale raději obraz nějakého jiného závodníka-krajana, tak do svého národního vysílání použije signál jakékoli kamery svého štábu nebo hold broadcastera. Když např. Tereza Voborníková (po první střelbě např. na 27. místě) nebude mít prostor v mezinárodním vysílání, kde probíhá souboj o první místo, ČT ve svém národním vysílání zařadí ze své kamery jeho záběr a přiřadí mu aktuální grafiku na druhé střelbě. Tak divák ČT uvidí výkon českého sportovce, i když ten nebude zařazen v mezinárodním vysílání běžícím např. na Eurosportu. Pokud jsou v místě konání další národní vysílatelé, budou doplňovat svůj národní signál obdobně. Každopádně režisér národního vysílání má o mnoho volnější ruce než režisér vysílání mezinárodního; národní vysílání IBU a EBU nehodnotí, tam se s popsanou nevyvážeností ve prospěch národních závodníků počítá.

Forma národního vysílání je postavena na různých platformách a úrovni vybavení. Nejvyšší forma obnáší kamery na střelnicích a mezičasech, reportážní vstupy (z mixzóny, střelnice, fanzóny), navíc doplněné studiem s odborníky a analýzou. Tato forma pak umožní plnohodnotné sledování všech aktivit, kterých si národní vysílání chtělo všímat. Předpokladem je přenosový vůz přímo na místě, který je napojen na přenosový vůz host broadcastera (OB HD1). Tuto možnost v případě NMNM využívá například německá ZDF a samozřejmě i ČT (české národní vysílání je vyráběno v jiném přenosovém voze, označeném jako OB HD2).

Další možností tvorby národního vysílání je formát, kdy v místě závodu jsou pouze redaktor a malý technický štáb, tedy případ švédské stanice SVT. Rozhovor se závodníkem nebo trenérem prostřednictvím internetového připojení míří jakožto doplněk mezinárodního vysílání přímo do mateřské TV stanice (tedy do Stockholmu), kde je zbytek tvůrčích pracovníků štábu SVT, který dle své režie může zařazovat živé nebo zpožděné vstupy z NMNM do svého národního vysílání.

Technologické nároky subtilnějšího štábu v místě závodu jsou nižší, typické obsazení jsou např. 3 kameramani a 1 reportér. Nasazení techniky je vždy otázkou rozpočtu, např. bude-li se v Norsku konat MS, ČT tam vyšle přenosový vůz, ale na SP tam ČT pojede jen s tzv. „batohem“ – bezdrátovým připojením kamery prostřednictvím vysokorychlostního internetu šířeného sítí mobilních operátorů.

Vlastní kamery na místě tedy mají i velké a menší zahraniční TV štáby, avšak jejich signály se zpravidla napříč více TV štáby nesdílí. Ke sdílení kamer sice již došlo, nicméně to byla údajně výjimečná kooperace ČT a ZDF, která rozhodně není běžná.  

TV grafika ušitá na míru

Už víme, jak se režiséři TV štábů dostanou k signálům z kamer, ale jak se dostanou k TV grafice ze závodu, jaké mají možnosti?

Zásadní je smlouva mezi IBU, EBU a držiteli práv. Smlouva obsahuje podmínky, za kterých může držitel práv získat TV grafiku v místě konání. Klíčové TV společnosti (ARD, ZDF, NRK, SVT, …) mají možnost požádat o grafickou výbavu pro národní vysílání převážně, pokud je jejich přenosový vůz umístěn v místě závodu v prostoru soustředícím veškerou TV vysílací techniku. Jiné alternativy jsou plně v dikci společnosti Siwidata, ale obecně vzato se TV grafika jako samostatný element samostatně nikam jinam mimo onen prostor nešíří. TV štáby na místě přijímají od týmu Siwidata TV grafiku ve formě dvou nezávislých signálů, hlavního a záložního. Jejich struktura a použití jsou přesně definovány, ale obecně platí, že hlavní signál obsahuje vše potřebné v době závodu, na záložním může být připraven třeba doběh do cíle. Oba signály se používají k výrobě mezinárodního vysílání. 

Grafických výstupů týmu Siwidata je v každý moment udělaných několik – výrobní schéma má celé sestavy (sety) grafik. Sety jsou různé, např. kombinace první střelby se druhou, střelecký souboj dvou největších favoritů tváří v tvář, nyní je moderní prezentovat i rytmus střelby. Režisér přenosu sleduje infosystém, aby měl přehled o výsledcích v závodě, a řídí si tzv. spottery, kteří mu připravují data pro vysílání. Požadavek na TV grafiku míří operátorovi týmu Siwidata většinou přímo od režiséra mezinárodního vysílání, ale pravidlem to není. Komunikace v postprodukci (tedy v místě úpravy získaných signálů) funguje dle zvyklostí každého TV štábu jinak. Někde vše řídí režisér, někde je práce rozložena i na asistenty nebo střihače, např. v NMNM komunikoval s operátorem týmu Siwidata namísto režiséra (jímž byl Charilaos Karadžos) střihač (Tomáš Chvojka).

V praxi žádost proběhne tak, že režisér (nebo osoba jím pověřená) po interkomu zahlásí, že se chce zaměřit např. na startovní číslo 23, národnost CZ a to na prvním mezičase. Tím kameraman štábu ví, že si má najít například Terezu Voborníkovou a operátor týmu Siwidata zase ví, že TV štáb potřebuje k ní grafiku.  

Oproti tomu režiséři národních vysílání (či jimi pověřené osoby) si o TV grafiku operátorovi týmu Siwidata říci nemohou. Pro potřebu národních vysílání Siwidata na místě dodávají grafickou výbavu-počítače s přístupem do centrální databáze závodu. Sdílení dat mezi týmem Siwidata a TV štáby funguje na několika speciálních datových linkách. Po jedné z nich získává přenosový vůz z týmu Siwidata CIS, tedy již zmíněný informační systém závodu.

Další linka slouží právě pro ovládání národní grafiky prostřednictvím počítačů poskytnutých týmem Siwidata. Povely z těchto počítačů přichází do centrálního serveru týmu Siwidata a odtud odchází zpět požadovaná grafika, kterou TV štáb vkládá do vyráběného národního vysílání. Grafiku ze systému Siwidata si v tomto případě sám obsluhuje proškolený operátor příslušného TV štábu.

Závěrem

Biatlonový závod kvůli neustálé proměnlivosti pořadí nabízí bezpočet příběhů a je i díky své dynamice ideálním TV produktem, ze kterého divák pochopitelně vidí pouhou špičku ledovce. Aby onen produkt vůbec mohl vzniknout a ukázat co nejvíce silných momentů, vychází z obřího zákulisního mraveniště plného nejen technologií potřebných pro TV přenos, ale i poměrně sofistikovaných technologií nutných pro závod jako takový, konkrétně transpondérů, čteček, terčových zařízení, terminálů rozhodčích, terčových kamer, počítačů, záložních zdrojů a dalších zařízení.

Daní za tuto technologickou náročnost je jednak nemožnost biatlon provozovat na hobby úrovni, nadto nesnadnost pochopení celé (částečně virtuální) cesty, kterou musela v našem případě kulka vykonat mezi puškou závodníka a naším televizorem.

Proto si netroufám tvrdit, že jsem po půldenní návštěvě technologického zázemí Vysočina Areny a přenosového vozu ČT (a následném o mnoho delším sběru a studiu materiálů) odborníkem na sport, který jsem si ani jednou nemohl vyzkoušet. Ale pokud vám tento miniseriál přesto pomohl pochopit, co biatlon obnáší z technologického hlediska, splnil účel.