Mnohakilometrové dálnice jsou nejčastěji vedeny po stávajících turistických cestách a lesních silnicích určených ke svozu dřeva, takže jejich zřizováním nedochází k nežádoucím zásahům do lesního porostu. Ty nejfrekventovanější jsou dostatečně široké a díky pravidelné úpravě sněhové podložky výkonnými mechanizmy, usnadňují jak běh na lyžích libovolnou technikou, tak lyžařskou turistiku.

**Správná vize**

Je několik důvodů, pro které dnes zaujímá mezi těmito zimními lyžařskými koridory mimořádné postavení trasa vedená lesy Jizerských hor, tak zvaná Jizerská magistrála. Zasluhuje pozornost především proto, že byla upravována jako první již v polovině osmdesátých let minulého století. Její původní verze, která přibližně kopírovala trať populárního závodu Jizerská padesátka, se již od počátku těšila zájmu široké lyžařské veřejnosti a stala se příkladem pro magistrály zřizované postupně v dalších horských oblastech Čech a Moravy. Kromě faktického prvenství je velice pravděpodobné, že je Jizerská magistrála bezkonkurenční, co se týče počtu uživatelů. Nepřetržitý proud běžců a lyžujících turistů, jaký se valí každý víkendový a prázdninový den z Bedřichova do nitra Jizerek a zpět, potvrzuje správnost vize, která vedla několik nadšenců z řad organizátorů výše zmíněného masového běhu k realizaci záslužného projektu.

**Trénink jako problém**

Nad možností pravidelné, celosezónní údržby náležitě dlouhé a turisticky zajímavé, volně přístupné tratě se zamýšleli organizátoři Jizerské padesátky od konce 70. let. Bylo to v době, kdy se již do Bedřichova pravidelně sjíždělo okolo 6000 účastníků populárního závodu. Jak rostl jejich počet, zazníval stále častěji požadavek na vytvoření podmínek pro trénink na trati Padesátky s dostatečným předstihem před samotným startem. (Zde je třeba připomenout tehdejší situaci, kdy společenství aktivních běžců a vyznavačů lyžařské turistiky sloužily lesní cesty a oficiální tratě upravované, až na vzácné výjimky, jen těsně před významnými soutěžemi. V průběhu celé zimy se tyto okruhy a vhodné turistické cesty „upravovaly“ po každé sněhové nadílce pouze tak, že si první nedočkaví lyžaři prošlápli stopu (bruslení u nás zdomácnělo až o 10 let později), ve které se pak všichni další „vezli“). Zmíněné požadavky, které samozřejmě nezaznívaly jen ze strany účastníků masového běhu, naštěstí vyslyšel ředitel závodu Václav Foff spolu s předsedou organizačního výboru Jizerské padesátky Josefem Jelínkem.

**Zahraniční podněty**

Oba tito dobrovolní funkcionáři byli obeznámeni se situací v řadě alpských středisek, v nichž se, kromě soustavné péče o úpravu sjezdových tratí, stávala i pravidelná údržba běžeckých stop samozřejmostí. Dalším, pravděpodobně rozhodujícím impulzem, byla návštěva několika vedoucích organizátorů Padesátky v roce 1980 ve Skandinávii, kde se seznámili nejen s organizací legendárního Vasova běhu, ale navštívili i sportovní komplex nad norskou metropolí Oslo na Holmenkollenu. Pro všechny bylo seznámení s živou frekvencí lyžařů na zdejších uměle osvětlených, po celou sezónu upravovaných a volně přístupných běžeckých tratích, silným zážitkem i výzvou. Při následné snaze o realizaci podobného záměru v terénech Jizerských hor pravděpodobně netušili, kolik problémů jim bude stát v cestě při realizaci revoluční myšlenky.

[* https://live.staticflickr.com/65535/51301089480_5d1fdabb94.jpg *]

(Foto: Z cesty do Skandinávie. Zprava stojící V. Foff a J. Jelínek //Archiv autora)

**Boj s úředním šimlem**

V době, kdy jednotlivé ročníky Jizerské padesátky vstoupily do druhé dekády, neřešila již organizační problémy spojené s uspořádáním nejmasovějšího závodu v republice parta obětavých amatérů, ale početný team zkušených a kvalifikovaných funkcionářů. Navíc se dařilo odstraňovat nenadálé překážky s přispěním státních a politických orgánů, které se „přiživovaly“ na mimořádné popularitě celé akce a mj. doslova vnucovali tomuto festivalu aktivního pohybu v zimní přírodě punc „běhu o socialistické zdraví“. Naopak při prosazování celosezónní údržby padesátikilometrového okruhu v Jizerských horách se Václav Foff a jeho spolupracovníci týmž úředníkům a tajemníkům spravujícím tehdejší liberecký a jablonecký okres „netrefovali do noty“. Dodnes dochovaný objemný fascikl, do kterého hlavní iniciátor pečlivě zakládal kopie všech žádostí, jejich zamítnutí a následné urgence s doplňky, adresované více jak desítce institucí, vypovídá mnohé o tehdejší byrokracii, nezájmu a nepochopení všeobecně prospěšného záměru.

**Zdařilá premiéra**

Na počátku osmdesátých let tak docházelo k následné situaci. Vytrvalým „běháním po úřadech“ sídlících v obou podhorských okresních městech se postupně vytvářely v terénech Jizerských hor příznivé podmínky pro běh na lyžích i mimo termín Jizerské padesátky. Byly to tři sezóny, počínaje zimou 1981/82, kdy se dařilo upravovat přibližně čtyřicetikilometrovou trasu s nástupem v Bedřichově. Kvalitní mechanismy byly nedostupné, takže se v Jizerkách před víkendy upravovalo za pomoci nevýkonné Laviny a ve všední dny opravoval provozem poničené stopy nejčastěji V. Foff spolu se svým synem a Z. Šimanem v sedle skútrů Snotric a Buran se závěsným zařízením. Bez propagace, ale také ještě bez „vyřízení všech papírů“, byly takto nedokonale ošetřované tratě hojně využívány rostoucím počtem vděčných lyžařů a turistů. Po této slibné předehře a po konečném vydání všech povolení, mohlo dojít 14. XII. 1984 k premiéře. Oficiální zahájení provozu tehdy ještě „lyžařské dálnice“ bylo pro její iniciátory velkým zadostiučiněním. Po oba úvodní víkendové dny využilo tehdy za dobrých sněhových podmínek kilometry upravených stop okolo 20 000 běžců.

[* https://live.staticflickr.com/65535/51301110705_9c455e66d9.jpg *]

(Foto: Sibiřský skútr Buran dělal V. Foffovi dobré služby//Archiv autora)

**Potíže růstu**

Start byl úspěšný a trvale upravované stopy až do března se v Jizerských horách, i přes sněhově slabší zimu, setkaly v řadách lyžařů s příznivou odezvou. Současně bylo však zřejmé, že zachování tohoto stavu do budoucna nebude pro oficiálního provozovatele, lyžařský oddíl TJ Lokomotiva Liberec, lehký úkol. S dosud nevídanou, živou lyžařskou frekvencí, trvající nejméně 3 měsíce, se často křížily zájmy lesních závodů a výhrady se ozývaly i z tábora ochránců přírody. Kromě toho panovalo trvalé napětí v souvislosti s úhradou provozních nákladů, i když jejich výše nebyla v prvních sezónách z dnešního pohledu nikterak závratná. (Z agendy V. Foffa lze vyčíst mj., že tyto náklady za sezónu 1985/86 činily 145 000,- Kčs, a že jejich valnou část uhradil ONV Liberec.) Ve druhé polovině 80. let se hlavně díky obětavosti řidiče Laviny Františka Richtera a několika dobrovolných pracovníků z liberecké Lokomotivy, dařilo zvyšovat kvalitu upravovaných tratí, jejichž délka postupně narostla na 80 km. Současně se dočkala ve východní části Jizerských hor příznivého ohlasu další iniciativa, tentokrát ze strany TJ Bižuterie Jablonec, jmenovitě jejího zaměstnance ing. P. Bažanta, dnes ředitele komplexu sjezdařských středisek pod společným logem Skiaréna Jizerky. Jablonečtí již tehdy vlastnili silný stroj zahraniční výroby a s jeho pomocí upravovali od roku 1986 přibližně 15 km lyžařských stop v oblasti Jizerky s nástupem v Polubném. Kromě této kooperace se sezóna 1985/86 zapsala do historie mimořádnými sněhovými srážkami a přijetím oficiálního názvu Jizerská magistrála pro veškeré průběžně upravované trasy mezi Bedřichovem a Jizerkou.

**Důvody k uspokojení**

Na tom, že Jizerská magistrála zdárně překonala po Listopadu 1989 kritické období přechodu do nové společenské a ekonomické situace, se významně podílel trvalý zájem o běh na lyžích, jaký na Liberecku, Jablonecku a v širokém okolí sama pomáhala vyvolat. Na jedné straně byly již v té době Jizerky bez Magistrály nemyslitelné, ale na druhé straně se v čase privatizací a legislativních změn stupňovaly problémy s poloamatérsky zajišťovaným provozem a s rostoucími náklady. Dnes se potvrzuje, že ustavení Jizerské o.p.s. v roce 1999 a převedení veškeré agendy a zodpovědnosti za údržbu magistrály v zimním období do kompetence této společnosti, bylo správným krokem. Po sedmnácti letech praxe patří mezi jednoznačná pozitiva kvalita a rozsah upravovaných tras. V Jizerských horách jsou každý večer nasazovány 3 moderní, výkonné stroje řízené profesionály, kteří upravují 180 km tratí s několika nástupními místy a s možností napojení na další desítky kilometrů upravovaných stop na území Polska v okolí Jakuszyc. V sezóně 2014/15 najely celkově 8000 km. Snadná dostupnost z velkých měst a z hustě zalidněného podhůří, spolu s příznivými podmínkami, jaké Jizerská magistrála nabízí, přivádí v každé z posledních zimních sezón do hor za aktivním pohybem více jak půl miliónu lyžařů. Je smutnou skutečností, že oba zakladatelé magistrály, V. Foff a J. Jelínek, již nemohou být svědky tohoto boomu.

**Varovné signály**

V současnosti vyjadřují spokojenost se stavem tratí nejen ti, kteří vyráží na běžeckých lyžích do Jizerských hor. V posledním desetiletí se v tomto směru zlepšila situace ve většině domácích horských oblastí. Bez kultivovaných běžeckých okruhů není prakticky žádná a kvalifikované odhady uvádí stále vyšší celkové počty běžkařů, kteří se na nich v průběhu sezóny potkávají. Jsou jich dnes statisíce. V době, kdy si společnost nedovede poradit se stoupající obezitou mládeže, zapříčiněnou v prvé řadě nedostatkem pohybu (v zimních měsících dvojnásob aktuálním), má tento trend cenu zlata. Jsou proto napováženou přibývající problémy s krytím rostoucích provozních nákladů, avizované obecně prospěšnými společnostmi, horskými obcemi i veškerými dalšími provozovateli. V médiích je často diskutovaným řešením zpoplatnění vstupu na upravené tratě, zavedení, nebo zvýšení stávajícího parkovného a p. Kromě toho, že tato opatření kritickou situaci nemohou v žádném případě vyřešit, rozhodně to není cesta podporující zmíněnou vítanou tendenci, ale právě naopak. Zvyšování poplatků a zavádění nových z principu nepřispěje k tomu, aby řady aktivně se pohybujících lyžařů na našich horách dále rostly. Přes odpor pravicových politiků a přes tradiční obviňování z populizmu – pomoc by zde měla přijít ze strany státu. O tom, jakými cestami by se nikterak závratné částky vrátily do státní kasy, bylo již popsáno mnoho papíru. Zatím se zdá, že zbytečně a napětí na našich magistrálách trvá.

**Závěrečná poznámka**

Pozorní čtenáři se nad aktuálním přehledem kilometráže pravidelně upravovaných tratí v ČR neubrání srovnání s údaji uvedenými v podrobné a zasvěcené informaci J. Opočenského o činnosti společnosti Skiforeningen, pečující o běžecké tratě v Norsku (Nordic Mag č. 34, str. 52 – 55 ). Snad není nutné „hroutit se“z nepříznivého poměru jejich délek, vůči délkám našich magistrál. Přiblížit se celkovým 6000 km není vzhledem ke klimatickým podmínkám a rozloze naší republiky reálné a snad ani žádoucí. Co by však mělo být chápáno jako výzva hodná následování a co staví naše běžecké areály na úroveň „rozvojových zemí“, je zázemí, vybavenost míst nástupu.
Pokud je hrozícím problémem úhrada nákladů na údržbu sněhové podložky na stávajících tratích, jeví se nároky na investice do umělého osvětlení a zasněžení nástupního okruhu, do výstavby šaten, úschoven, půjčoven spolu se servisem a s restauracemi, jako nemístné snění. Přesto by se nemuselo jednat o neuskutečnitelnou záležitost. Jako se v našich podmínkách pomalu, ale jistě daří z různých dotačních zdrojů realizovat často nákladné stavby cyklostezek, měly by znít na správných místech i požadavky na investice do infrastruktury běžeckých stadionů. Při letním využití většiny lyžařských magistrál jako cykloturistických tras, by tato zařízení přinesla celoroční efekt, nové pracovní příležitosti a zaručeně by přispěla k přitažlivosti cenných masových aktivit, jakými lyžování a cykloturistika bezesporu jsou.

—————————————————–

**Přehled některých upravovaných horských tratí v ČR**

JIZERSKÉ HORY – Jizerská magistrála

Úpravu 180 km tratí s nástupními místy v Bedřichově, Písčinách, Oldřichově, Kateřinkách a na Předělu zajišťuje Jizerská obecně prospěšná společnost zřízená Obecním úřadem v Bedřichově.

KRKONOŠE – Krkonošská magistrála

Hlavní trasa dlouhá 71 km spojuje Harrachov se Žacléřem. V krkonošském masivu je dále upravováno 430 km tratí a lyžařských cest, které jsou v péči celkem dvou desítek subjektů včetně majitelů sjezdařských areálů a obecních úřadů. Za mimořádně nepříznivých klimatických podmínek byl od počátku ledna 2016 intenzivně využíván technicky zasněžovaný, osvětlený dvoukilometrový okruh ve Vrchlabí.

KRUŠNÉ HORY – Krušnohorská bílá stopa

Prozatím jsou součástí projektu vzájemně nepropojené 3 běžecké areály:
Lesná – 6 okruhů (58 km) Dlouhá louka – 7 okruhů (64 km) Klíny – Mračný vrch – 5 okruhů (55 km) Dále jsou upravovány kratší okruhy v okolí Klínovce a Božího Daru.

ŠUMAVA – Šumavská magistrála

Hlavní trasa dlouhá 140 km spojuje Železnou Rudu s Lipnem. Úpravu zajišťují převážně samosprávy obcí, kolem kterých prochází.

ORLICKÉ HORY

Upravovány jsou okruhy ve čtyřech lokalitách:
Deštné – 70 km, Říčky – 42 km, Orlické Záhoří – 75 km, Čenkovice – 60 km

NOVOHRADSKÉ HORY

Upravovány v oblasti Hojné Vody a Pohoří na Šumavě, cca 50 km tratí dle sněhových podmínek

——————————

Zdroj: Nordic magazín