Simon Vuillet udělal další krok mezi světovou špičku. Jaké byly důležité psychologické momenty jeho nejlepší sezony, co dělá ve volných chvílích a jak je spokojený v týmu?

Simon Vuillet není jméno, které byste ve výsledcích závodů Ski Classics hledali úplně nahoře. Zatím. Mladý Francouz, reprezentující česko-italský tým Slavia Pojišťovna Robinson Trentino, však v sezoně 2025/26 udělal další výrazný krok kupředu. Poprvé se dostal do top 10 v závodě v Bad Gasteinu, na závěrečných klasikách se umísťoval kolem 15. místa a v mládežnické kategorii vybojoval bronz. Skvělé výsledky, přestože se nejedná o profesionálního sportovce – mimo tréninkový a závodní kolotoč je pilným studentem stavebního inženýrství.

Čtěte také: Kometa v česko-italském týmu, která narušila norskou nadvládu

Zlomový závod

Když Simon nedokázal udržet tempo v tříčlenném úniku na norském závodu Marcialonga Bodø, dorazil do cíle až jako třináctý. Věděl přesně, že mu ještě něco chybí. Ale přišel na něco velmi důležitého: zjistil, že se může dostat do úniku s nejlepšími světovými lyžaři.

Letošní sezona byla pro mladého Francouze ze Ski Classics průlomová. Začala nejlépe a skončila nejlépe – přesto přiznává, že prostor ke zlepšení pořád zbývá. Lednové závody nedopadly zcela podle očekávání a Simon to neomlouvá. Ale závěr sezóny? Ten mu sedl.

Miluje kopce

„Marcialonga Bodø byl závod, který mě bavil nejvíc. Dokázal jsem hlavně sobě, že na to mám.“

Vuillet je typem závodníka, pro něhož je charakter tratě velmi důležitý. Dlouhé roviny nejsou pro něj, ale jakmile se objeví kopce, ocitá se ve svém živlu. Právě proto mu finálové závody sezóny – náročné, členité a fyzicky vyčerpávající – opakovaně přinášely umístění kolem patnáctého místa.

Zcela jiný příběh byl Vasaloppet. Na konci února ho skolila nemoc, tréninková příprava se zhroutila a k tomu profil, který mu opravdu nechutná – dlouhý, rovný, nemilosrdný. Výsledek byl odpovídající. Francouz je v tomto ohledu upřímný a nic nezkrývá.

Ale pak přišlo Norsko. Marcialonga Bodø, únor v severském přístavním městě, a Simon Vuillet v čele pelotonu v úniku se dvěma zkušenými soupeři –Maxem Novakem a Torleifem Syrstadem. Na závěr ho skupina dostihla, přesto si ze závodu odváží víc než z mnoha jiných. Viděl, že tam patří. A právě tahle jistota může být v dalším ročníku rozhodující.

Růžový dres

K osobním milníkům sezóny patří i bronzová příčka v mládežnické kategorii Ski Classics. Vuillet před startem věděl, že dvě jména před ním jsou v tuto chvíli silnější – a přijal to. Cílem byly stupně vítězů, a to se povedlo. V několika závodech si vyzkoušel, jaké to je nosit růžový dres lídra, i když papírovým vedoucím kategorie nebyl. Letošní sezona v kategorii do 26 let byla jeho poslední, a to ho spíš povzbuzuje, než svazuje: ,,Tato sezona v mládežnické kategorii byla moje poslední. Do té příští jdu s tím, že chci ukázat, co dokážu. Za ten rok mám zase nějaké zkušenosti navíc.“

Francouzská kooperace a rodinný tým

Výhodou pro mladého Francouze je i fakt, že má v pelotonu další oporu – tréninkového parťáka Jérémyho Royera. Sice každý reprezentuje jiný tým a Jérémy stojí v celkovém hodnocení výsledkově výše, ale pro Simona je důležitý nejen v tréninkovém procesu: ,,V pelotonu si snažíme navzájem pomáhat.“

Na Summit to Senja se dokonce pokoušeli společně dojet do přední skupiny, jenže Royer byl v ten den silnější a Simon nemohl více pomoci. Vuillet doufá, že v letní přípravě potrénují na soustředěních společně a zároveň vzpomíná na loňský společný kemp s dalšími závodníky, který byl pro všechny velmi přínosný.

Oba úspěšné sportovce vede tentýž trenér Rémi Salacroup, který se zároveň stará i o výbornou francouzskou laufařku Hannu Finne.

Ve svém týmu se Vuillet cítí dobře. Atmosféra je podle něj skvělá a tým odvádí poctivou práci i v servisu lyží. Zároveň si nenalhává: konkurovat finančně i logisticky silným celkům světového závodního pelotonu je velmi obtížné. Ale změna? O té neuvažuje.

Když je volno

Vuillet není plně profesionálním sportovcem jako nejlepší závodníci světového pelotonu. Souběžně se závody studuje stavební inženýrství se specializací na energetiku a v dubnu, těsně po skončení sezóny, ho čekaly zkoušky. Sportu bylo tedy poskrovnu. Titul plánuje získat koncem příštího roku: ,,Vzal jsem si patnáct dní volna, věnoval se hlavně studiu a pak jsem pomalu začal zase trénovat – jenom pro radost, na kole a v běhu. Brzy začnu odbornou praxi, takže budu muset skloubit práci s tréninkem. Bude to nabité.“

A jaké jsou jeho záliby, díky kterým dokáže přesunout myšlenky jiným směrem a relaxovat?: „Ve volném čase rád kutím, třeba opravuji kolo, nebo si odpočinu u jezera, když je hezké počasí. To mi stačí.“

Čtěte dále – Lyže, biatlon, kolo: Talentovaná juniorka si vybrala tu nejtěžší cestu