Miliardové investice do olympijských her moderní éry by měly přínášet více, než jen několikatýdenní gladiátorské hry vyvolených sportovních supermanů obojího pohlaví. Toho si jsou pořadetelé olympiád i jejich velcí finanční investoři vědomi a tak se v čím dál větší míře snaží myslet při budování nových olympijských zařízení na jejich plnohodnotné uplatnění i po skončení vlastních her.

Nahlédneme-li do historie, neznáme příliš mnoho bývalých olympijských měst, která by se stoprocentně úspěšně popasovala s následným plným využívání původně olympijských projektů. Nejčastěji uspějí ubytovací prostory později přeměněné na levné hotely či studentské koleje. V menší míře pak mohou úspěšně přežívat různá sportoviště a to především v závislosti na lidnatosti dané oblasti, ale i druhu sportu nejčastěji zde provozovaného. I specifičnost národní kultury má do toho co říci…

Naopak více známé jsou monstrózní stavby, které již své kapacity v budoucnu nikdy dostatečně nevyužily. Jednou z těch výrazně promarněných investic je světově známý pekingský stadion Ptačí hnízdo, který patrně již nikdy nenaplní svou neuvěřitelnou kapacitu 91 tisíc sedadel, ani plně nevrátí stavebni investici 423 milionů amerických dolarů.

Nejaktuálnější je příklad posledních zimních olympijských her ve Vancouveru, kde byl třeba nepříliš kvalitní rychlobruslařský ovál, vybudovaný v seismicky nejisté městské části Richmondu, hned po olympiádě rozebrán. Nopak běžecké tratě vybudované v odlehlém údolí Callaghan budou muset o své místo na „poolympijském“ slunci ještě pár let bojovat. Což například v situaci, kdy Severní Amerika stěží jednou za tři roky uspořádá jeden z podniků světového poháru v běžeckém lyžování, nebude vůbec jednoduché.

O to zajímavější bude sledovat využitelnost sportovních zařizení, která přežijí olympijské hry konané v příštím roce ve staré dobré Anglii, tedy v Londýně. Mimochodem pořadatelé se již ve velkém předstihu snažili promyšlenými kroky kritizovat chyby v přípravě právě svých kanadských předchůdců, aby tak vynikla následně právě ta jejich olympiáda. A že jsou jejich plány skutečně megalomanské, dosvědčuje například projekt vybudování kryté lyžařské haly na předměstí Londýna.

Tato víceúčelová zimní hala má podle stránek Anglického lyžařského klubu vzniknout přeměnou z k tomu účelu již dopředu navrženého olympijského tiskového střediska. Plán zahrnuje využití 28 500 čtverečných metrů prostoru pro vybudování nejen sjezdovky, ale i lyžařské běžecké stopy (!), snowboardového a freestylového parku, bobové dráhy či kluziště. Kromě smělého plánu na provozování lyžařské akademie (odboba našich sportovních středisek) by neměly chybět ani prostory pro obchody a hotel.

Společnost Acer Snowmec, stojící za celým projektem, má za sebou již takovou stavbu, jakou je lyžařské centru v pouštním Dubai. Londýnský projekt nesoucí označení „Sníh ve městě“ je pak propagován historicky nejúspěšnějším anglickým sjezdařem Konradem Bartelskim, sbírajícím úspěchy pro nelyžařskou Británii v osmdesátých letech minulého století.

Nechme se překvapit. Nejen, že za pár let si budeme brát s sebou na letní dovolenou do Anglie i lyžařské oblečení, ale může se stát, že kromě současné mladičké anglické lyžařské běžecké naděje Andrewa Musgraveho, uvidíme jednou na mistrovství světa i celou britskou štafetu.