V Norsku se rozhořela vážná debata o přehnané honbě za nejnovějším vybavením v běžeckém lyžování. Z tohoto sportu se pro mladé závodníky stává nesmírně drahá záležitost – výjimkou není ani to, když si junioři na jedinou sezónu přivezou rovnou 20 párů lyží.

„To zní úplně šíleně,“ reagují švédské hvězdy Maja Dahlqvist a Linn Svahn, které trend ostře kritizují. Na narůstající problém nedávno upozornil norský šampion a v současnosti i velmi úspěšný cyklista Iver Tildheim Andersen. Norský lyžařský svaz už proto plánuje zakročit.

Tildheim Andersen uvedl, že na závodech norského šampionátu či juniorského poháru bývá běžné, že mladí sportovci vozí k testování kolem dvaceti párů lyží. Vedení jeho mateřského klubu Rustad IL z Osla navíc dodává, že s vaky přeplněnými lyžemi dnes na závody přijíždějí už i devítileté děti.

Tato zjištění švédské reprezentační hvězdy šokují: „Říkám si: Je to vůbec možné? Zní to šíleně a rozhodně to není správná cesta. Když jsme byly mladší my, takhle to nefungovalo. Měly jsme vybavení, jaké bylo k dispozici, a vytěžily z toho maximum,“ uvedla Maja Dahlqvist pro norskou stanici TV 2.

Linn Svahn s ní plně souhlasí: „Považuji to za naprosté šílenství.“

Sport jen pro bohaté?

Jedna věc je jistá – situace se v posledních letech výrazně zhoršila. Zatímco cena vybavení vzrostla, dnešní mládež má nesrovnatelně více lyží, než mívaly současné hvězdy v jejich věku.

Maja Dahlqvist si například v mládí vystačila se dvěma páry pro každou techniku. Stejně jako Iver Tildheim Andersen si myslí, že obrovský díl odpovědnosti nesou rodiče.

„Na kolečkových lyžích jsem začala jezdit až v 16 letech. Všechno je to o přístupu rodičů. Nemyslím si, že dětem pomohou tím, že jim v tak mladém věku pořídí deset párů lyží. Skutečnost je spíše opačná,“ tvrdí Dahlqvist.

Svahn se zase obává, že tento trend prohloubí sociální rozdíly ve sportu: „Měli bychom se snažit bariéry snižovat, ne je stavět. Drahé vybavení rozdíly zvětšuje a hrozí, že kvůli tomu začne lyžovat méně lidí. Když jsem jela své první závody, půjčila jsem si pár klasických lyží na závod ve volném stylu. Dnes už se to nevidí, ale mělo by.“

Svaz plánuje nová pravidla

Hrozí, že se z běžeckého lyžování stane sport výhradně pro bohaté? S ohledem na napjaté rodinné rozpočty je finanční náročnost vybavení pro mnohé rodiny klíčovým omezujícím faktorem.

Norský lyžařský svaz se proto snaží vývoj otočit a zajistit, aby běžecké lyžování zůstalo dostupné pro všechny – i pro ty, kteří nemohou nebo nechtějí investovat obrovské sumy. Konkrétní opatření by mohla vejít v platnost už na podzim.

„V médiích se pravděpodobně řeší ty nejextrémnější případy. Většina rodičů má podle nás rozum, ale tlak na vybavení je nepopiratelný,“ uvedl pro TV 2 Håkon Solvik, předseda norské běžecké komise.

Solvik popisuje, jak se vytváří zakletý kruh: „Když vidíte, co je potřeba k tomu, abyste měli ideálně připravené lyže pro různé podmínky – struktury skluznice a podobně – a někteří závodníci to mají, spustí to řetězovou reakci. Ostatní chtějí to samé a vzniká obrovský tlak okolí.“

Klub Rustad IL proto už před lety zavedl vlastní systém: děti a mládež smí závodit pouze s jedním párem lyží pro každý styl. Pokud později dospějí a potřebují špičkovou výbavu, mohou si závodní lyže půjčit přímo od klubu.

Šéf Norského lyžařského svazu Roger Finjord tento přístup chválí: „Jsem si jistý, že celé lyžařské Norsko vnímá totéž co Iver Tildheim Andersen. Iver je moudrý člověk se správnými hodnotami a velkým srdcem pro lyžování. A Rustad je chytrý klub, který ukázal cestu, jak vytvořit zdravé prostředí.“

LINN SVAHNEM na švédském šampionátu mládeže (USM) ve Filipstadu v roce 2015. Foto: KJELL-ERIK KRISTIANSEN / kekstock.com

Změna postojů i možná restrikce

Norský lyžařský svaz se na svém jarním zasedání zavázal pracovat na osvětě a nastavit limity pro množství lyží u mládeže.

„Tuto výzvu bereme velmi vážně. Již pro nadcházející sezónu chystáme změny – v první fázi se zaměříme na osvětu a propagaci správných hodnot. Z dlouhodobého hlediska pak hledáme konkrétní pravidla, která by mohla omezit povolené vybavení nebo způsoby voskování,“ vysvětluje Finjord.

Håkon Solvik zároveň připomíná, že nejde o problém izolovaný pouze v lyžování: „Souvisí to s vývojem celé společnosti. Podobný trend vidíme i v jiných sportech – ať už jde o nároky, náklady nebo počet běžeckých bot či fotbalových kopaček. Důraz na drahou výbavu roste napříč sporty.“

Solvik však nevylučuje ani tvrdší opatření v budoucnu: „Možná nakonec dojde i na povinnou registraci lyží před závodem. V tuto chvíli ale nechci nic předjímat. Nejdříve chceme působit na hodnoty a vyvolat v lidech sebereflexi, aby se sami cítili nepatřičně, pokud na dětské závody dorazí s celým skladištěm lyží.“

Stane se sportem pro bohaté?

Jasné je, že situace se v posledních letech zhoršila. Zatímco vybavení se stalo dražším, mnoho mladých má dnes výrazně více lyží než když byli naši současní hvězdní sportovci v jejich věku.

Maja Dahlqvist se například obešla se dvěma páry lyží v každé disciplíně. Myslí si – stejně jako Iver Tildheim Andersen – že rodiče mají velkou odpovědnost.

– Začala jsem jezdit na kolečkových lyžích, když mi bylo 16. To je o rodičích. Nemyslím si, že pomáhají dětem tím, že jim dají deset párů lyží, když jsou tak mladé. Spíše si myslím, že dělají opak, říká Dahlqvist.

Svahn má obavy, že honba za vybavením vytvoří větší rozdíly ve sportu.

– Věřím, že bychom se měli snažit snižovat rozdíly ve sportu. Vybavení je faktor, který rozdíly zvyšuje, a myslím, že to může vést k tomu, že se méně lidí zúčastní.
– Když jsem závodila poprvé, půjčila jsem si pár klasických lyží na závod ve volném stylu. To se už nestává, ale mělo by, říká Linn Svahn.

Chceme změnit pravidla

Stává se běžecké lyžování sportem pro bohaté? Už to není sport pro všechny? Vzhledem k napjaté ekonomické situaci v mnoha rodinách je honba za vybavením dnes omezujícím faktorem pro mnohé.

Proto se norský lyžařský svaz nyní snaží obrátit vývoj a zajistit, aby běžecké lyžování i nadále zůstalo sportem pro všechny – i pro ty, kteří nemají možnost nebo chuť investovat velké částky do vybavení.

Konkrétní opatření by mohla přijít již na podzim.

– Pravděpodobně se jedná o nejhorší případy, výjimky, které jsou zdůrazněny. Vnímáme, že většina rodičů má zdravý přístup. Ale honba tu je, říká Håkon Solvik, předseda norské běžecké komise, pro TV 2.

Popisuje, jak honba za vybavením může vytvořit zlý kruh.

– Když vidíte, co je potřeba mít dobré lyže na různých závodech, s ohledem na strukturu a tak dále, a někteří to mají, vytváří to spirálu, kde více lidí chce mít to samé. Vzniká tlak skupiny.
V Rustad IL se již několik let zvolila jiná metoda. Děti a mladí mohou závodit pouze s jedním párem lyží v každém stylu. Když vyrostou, mohou si v případě potřeby půjčit závodní lyže od klubu.

Předseda Norského lyžařského svazu Roger Finjord chválí iniciativu klubu.

– Jsem si jistý, že celé lyžařské Norsko vidí to, co vidí Iver Tildheim Andersen. Je to moudrý člověk s dobrými hodnotami a velkým srdcem pro lyžování, a Rustad je chytrý klub. Předběhli a ukázali, co se dá udělat pro vytvoření dobrých podmínek, říká Finjord pro TV 2.

Pracují na nových pravidlech

Norský lyžařský svaz se na svém výročním zasedání na jaře rozhodl pracovat na hodnotách a postojích, aby omezil počet párů lyží, které mají mladí k dispozici.

– Toto je výzva, kterou bereme vážně. Již v nadcházející sezóně dojde k určitým změnám, především tím, že budeme více mluvit o postojích a hodnotách. Cílem je v dlouhodobém horizontu zjistit, jaké změny můžeme provést. Mohou například přijít pravidla týkající se lyží a voskování, říká Finjord.

Håkon Solvik zároveň tvrdí, že vývoj šel špatným směrem.

– To pravděpodobně souvisí s ostatními sporty a společností. Vidíme trend, kde jak náklady, tak úroveň ambicí rostou, ať už se jedná o počet běžeckých bot, běžeckých lyží nebo fotbalových kopaček. Je zde velký důraz na drahé fotbalové kopačky a také na více párů. To se objevuje ve všech sportech.

Zároveň nevylučuje, že v budoucnu budou potřebná tvrdší opatření.

– Možná bude potřeba donucení, kdy se budou lyže registrovat, aniž bych měl předjímat nějaké rozhodnutí. V první řadě se však bude jednat o opatření založená na hodnotách, která možná způsobí, že se lidé budou cítit poněkud zpochybňováni, pokud přijdou s velkým množstvím párů lyží.