Kdybyste náhodou měli někdy dlouhou chvíli a nevěděli, co s volným dnem, nabízím alternativu na zkrácení dlouhé chvíle – jednodenní přejezd České republiky z Nového Přerova do Petroviček, který měří 204 km. Musíte na něm překonat převýšení 2332 m a sjet 1835 m. Výlet jsem absolvoval za 15 hodin a 6 minut a spálil 6410 kilokalorií.

Začínáme brzy ráno těsně před rozedněním v obci Nový Přerov nedaleko Mikulova u rakouských hranic směrem na Pasohlávky. Při zatím svižné jízdě kolem vodních ploch, ze kterých vyskakují různé ryby, stačím po ránu vnímat vůni květin a klapáním hůlek o asfalt probouzím místní vinaře možná o něco dříve, než by si sami přáli. V Židlochovicích jsme se radši vyhnuli souběžně vedoucí cyklostezce , jejíž povrch je v několika stech metrech pokryt zámkovou dlažbou (Proboha, který dutohlav toto vymýšlí?). O kousek dál na náměstí v témže městě opatrně přes 100m dlouhý husí pochod s různorodou dlažbou, v jejíchž spárách se dá ulomit hrot jedna dvě. Až dosud, ale i směrem na Rajhradice, Telnice, Šlapanice, se dá jet víceméně po rovinatém profilu terénu.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52298105169_0889ac88e8_z.jpg *]

(Přechod po dlažbě v Židlochovicích)

Kvalita povrchu asfaltu se mění od špičkových až po havarijní, ale to si člověk zrovna nemůže moc vybírat. Preference je, aby cesty vedly po méně frekventovaných silnicích relativně s bezpečnými sjezdy. Důležité je vyhnout se Brnu, které by na kolcích bylo neprůjezdné i za cenu nárůstu najetých kilometrů. Proto doporučuji jet za obcí Hostěnice oklikou lesem, ale po pěkné úzké silničce ve zvlněném terénu s rychlejšími sjezdy, v nichž však neznamená, že nemůžete potkat auto, přestože je označena cedulí – vjezd zakázán. Přes Bukovinu přijíždím do Křtin kolem Poutního Santiniho kostela, což je moje srdcová záležitost. Odsud je vhodné jet pár kilometrů opatrně do Jedovnice po silničce s hustým provozem, protože tudy vede hlavní tah na Macochu. Dále mírným táhlým kopcem v protivětru kolem vysílače Kojál, od něhož lze bezpečně sjet do obce Rozstání. Drahanská vrchovina je hezká, sjezdy přes vesničky s výjezdy jsou nenápadné, ale výživné. V Protivanově je vhodné sjet velmi opatrně, v případě, že nechcete riskovat a preferujete dát přednost vozidlům na hlavní silnici. Za obcí Buková čekám s ostatními účastníky silničního provozu na skácení stromů, které ve větru provádějí místní lesáci, a v následujících dvou kilometrech lesem musím jet po místy špatném asfaltu do obce Horní Štěpánov.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52298336010_4b69617fb6_c.jpg *]

(Drahanská vrchovina a vysílač Kojál)

[* https://live.staticflickr.com/65535/52298105289_d0cc20967d_c.jpg *]

(Některé sjezdy jsou výživné)

Odsud následuje třešnička na dortu v podobě nejhezčího sjezdu na trati – nejprve ve vesnici po široké nové silnici svižnou jízdou a hned za vsí je dobré zkusit vybrat levoúhlou odbočku do lesa na málo frekventovanou silničku (vše s novým povrchem) do Úsobrna. Tento velmi bezpečný rychlý sjezd bych mohl jet klidně i rychleji, a to nejsem žádný sjezdař. Kdybych se sjezdy na kolečkových lyžích učil, tak určitě pojedu sem. Z Chornice musím vytrpět pár kilometrů frekventované cesty a za Rozstáním směr Moravská Třebová na křižovatce doporučuji pokračovat vpravo, nikoli vedlejší silničkou vlevo jako já. Zavedla mě totiž na kopec, jež se jako jediný na trase zbytečně snáší dolů do České Třebové a nedá se kvůli sklonu a kvalitě povrchu sjet. Cesta na Lanškroun je nekonečná a za Horním Třešnovcem následuje sjezd po ne zrovna ideálním povrchu do Čermné, navíc v zatáčkách. Tady před sebe pouštím kamion, protože mít za zády dvacetitunovou obludu není nic příjemného. Z Jablonného do Těchonína je opět velmi rychlý supersjezd po šikmé nové široké silnici směrem na Mladkov. Poslední třešničkou na dortu je nekonečný závěrečný 3km výjezd na polský hraniční přechod Mladkov – Petrovičky, kde už po absolvovaných 200 km ve stylu ladnost pohybu trochu chyběla.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52298335895_43aa96e44d_z.jpg *]

(Čelovce jsem se nevyhnul)

Podporu na trase skvěle obstaral Petr Koutný, děkuji i za občasnou morální podporu na trati od Láďi Mizery, který si projel dle chuti asi 70km, a za doplňkové informace k trase od Václava Štěpánka.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52297839746_da11f09180.jpg *]

(Je dobré mít na trati, aspoň občas, nějakého parťáka)

Nápad vznikl před lety, kdy bylo snahou vymyslet pro koloběžkáře nenáročnou „dámskou lehkou varantu“ přejezdu (dlouhý měří obvykle asi 350 km). Proto jsme tenkrát trasu absolvovali s dalšími třemi koloběžkáři v obráceném gardu z Lichkova do Dolního Přerova (186 km přes Brno), protože tímto směrem je to nenáročné a jízda z kopce převládá. Tento nápad zatím neměl následovníky, stejně jako výjezd na italské Passo Stelvio ze tří stran na koloběžce v jednom půldni.

**Technické poznámky:** Doporučuji navigační podporu přes Garmin Fenix X7 s předem nahranou trasou, bez níž se při podobných dlouhých vyjížďkách nelze obejít (15 h. navigace odebralo 80 % baterie). Na vybraných trasách je nutné počítat se zdržením kvůli neprůjezdnosti trasy, úseky se občas musí i různě obcházet, přeskakovat vodní toky anebo procházet staveništěm. Rovněž je třeba počítat se světelným zdrojem, kdyby se výlet trochu protáhl a v kapse mít pohotovostní lékárničku na hojení ran po nevydařených sjezdech. Je dobré mít celou dobu reflexní běžeckou vestu a na zádech zapnutou silnou blikačku. Určitě si vezměte karbonové hole (ne hliníkové), nejlépe opatřené výměnnými šroubovacími hroty a náhradní mít v kapse. Vzhledem ke kvalitě českých silnic není na škodu mít v botách ještě jednu vložku, protože mnohahodinová jízda v sevřené botě dokáže plosku chodidla potrápit.

[* https://live.staticflickr.com/65535/52296856057_39d98bca68_z.jpg *]